Valašské Meziříčí – Živé muzeum gobelínů

Kam a jak jedeme?

Do Valašského Meziříčí. Vzhledem k tomu, že město leží na soutoku dvou Bečev, z nichž vzniká jedna větší, není potřeba příliš určovat polohu města na středovýchodní Moravě. Projíždí tudy značně frekventované silnice 35 (ta je navíc E442) a 57, železniční trať na Slovensko (s odbočkami do Rožnova a do Bystřice pod Hostýnem). K tomu se tu spojujíc obě větve cyklostezky Bečva, takže i komunikačně značně důležitý uzel

Za čím jedeme?

Na relativně malou velikost města (±22.000 obyvatel) je Valmez celkem plný různých kulturních institucí. Myšleno od knihovny, kina, divadlo (byť nestálé), galerie, výstavní síně a muzea (nezmíněný hudební klub). Různých muzeí je po celé republice dost, nicméně jedno se přeci jen trošku vymyká. Muzejníci v Krásně mi snad prominou, že nemyslím jejich muzeum řeznictví, které je jistě úctyhodné a inspirující, ale tentokrát mám na mysli muzeum ve zdejší gobelínce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Moravská gobelínoví manufaktura je stále fungující výrobna ručně tkaných koberců a obrazů a jakožto taková, je přístupná pro veřejnost vlastně jen v pracovní době, konkrétně tedy od 8 do 14 hodin s posledním vstupem zhruba půl hodiny před fajromtem. Po relativně středně dlouhé obhlídce (podle všetečnosti návštěvníka) se výletník může osvěžit přímo v části gobelínky, cože je kavárna pojmenovaná podle zakladatele dílny Rudolfu Schlattauerovi.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ač se tedy podnik občas označuje jako dílna, sídlí v celku velkém objektu na křižovatce ulic Husovy a Havlíčky na dohled centra města. Vstup do budovy a rovnou muzea je z boku od sousední budovy gymnázia. Po zvonku vcelku rychle přivítá výletníky paní, která uvede hosty do první dílny. Zde předvede základní techniku tkaní koberců a tapiserií a po zaplacení celkem snesitelné částky vypustí skupinu do samotného provozu. Na cestu ještě obdrží návštěvník manuál, který ho provede přízemní části manufaktury (do patra se nechodí).

Jak bylo naznačeno, manufakturu založil Rudolf Schlattauer v roce 1898 v nedaleké Zašové. Roku 1908 se výrobě dostává státní podpory, vzniká Zemská jubilejní škola, roku 1909 přesídluje firma do objektu na Křížkovského ulici, na dnešním místě je od roku 1929. Na vzorech svých výrobků gobelínka spolupracuje s předními výtvarníky a architekty, takže v meziválečném období se uplatňují např. na světové výstavě v Paříži, Dušan Jurkovič zdobí vilu v Brně, v oblibě i mezi zákazníky jsou menší gobelíny s přírodními a lidovými motivy.

Po roce 1950 se zde začínají restaurovat i historické tapiserie či gobelíny. Výrobky se opět uplatní např. na slavném Expu v Bruselu (1958), dílna produkuje ozdobná díla pro státní instituce, kultuení zařízení apod. Na Nové scéně Národního divadlo je z Valašského Meziříčí opona, a jak jsem se dočetl, máme oponu i u nás v kulturáku (Šumperku).

P roce 1990 se sice rozpadá Ústředí uměleckých řemesel, firma se osamostatňuje jako s.r.o. a od roku 1993 vcelku úspěšně pokračuje ve své činnosti. A protože výrobky mají úspěch, v roce 2007 otvírají své dveře návštěvníkům.

Z názvu vcelku jasně vyplývá, že z drtivé části jede o ruční práci. K výrobě se používají vlastně jednoduché stroje – stavy, na kterých je natažená provázková osnova, do které se ručně vkládají jednotlivé kousky tkaniny. Převážně se používá vlna z Nového Zélandu nebo Austrálie (domácí ovce mají vlnu dosti tuhou). Na opravu historických děl se používají nitě a vlny z hedvábí (rozumí se přírodního).

Manufaktura vytváří svá díla podle návrhů předních výtvarníků a návštěvník i v kostce pohlédne na vznikající výrobky, po stěnách visí jak nové, tak i starší ukázky prací (buď hotové koberce nebo kreslené vzory). Asi nejzajímavější je restaurátorská dílna, kde můžeme potkat i několik set let starý nástěnný koberec. Sympatické je, že tvořící ženy a dívky (jediný chlap obsluhoval v kavárně) i něco prohovoří o právě vykonávané práci (zřejmě nejsou placeny v úkolu).

Jak už bylo naznačeno, závěr prohlídky tvoří kavárna pojmenovaná podle zakladatele firmy, která je spojená volně s průchozí galerií. Zde máme asi největší příležitost pokochat se jak staršími tak i novějšími ukázkami výroby.

Ostatní informace

Jak bylo sděleno, obvyklý přístup do muzea a manufaktury je jen v pracovních dnech, ale to je tedy na rozdíl od jiných institucí i v pondělí, vstupné je 40,- Kč, v době 8.00–14.00 poslední vstup 13.30.
Více info např. zde.

A ještě malá informace kdo by si chtěl něco pořídit ze zdejších výrobků. Čtvereční metr přijde na nějakých 16.000,- Kč (brutto).