Veliš u Jičína, větší než malé množství baroka (areál kostela sv. Václava)

Kam a jak jedeme?

Veliš je sice jen malou vesničkou v okrese Jičín, ve které žijí - pod stejnojmenným vrchem - pouhé dvě stovky obyvatel, ale k vidění tady toho nabízejí dost a dost. Stačí jmenovat např. zříceninu hradu nebo hrobku rodu Schliků, Koneckonců se není co divit; vždyť první písemná zmínka o Veliši pochází z roku 1143 a nejpozději v roce 1384 již měla obec svou vlastní faru.

Nejnápadnější je v obci ovšem zcela jistě cenný areál pozdně barokního kostela sv. Václava, nacházející se v centru obce. Ten je památkově chráněn již od roku 1958 a jeho součástí je také přístupová rampa osazená sochami a dvojice kaplí – či spíše karnerů - se skulpturami na vrcholu střech. A právě na tento areál zaměříme svou další pozornost.

Za čím jedeme?

Barokní kostelní – a ohradní zdí obklopený - areál je sice považován za velmi hodnotný, ale jeho stav už byl natolik nedobrý, že musí být postupně rekonstruován. Samotný pozdně barokní kostel byl postaven podle opakovaného projektu a byl kostelem hřbitovním. Současný svatostánek byl vystavěn na místě staršího gotického  kostela v letech 1747 až 1752 významným pražským stavitelem italského původu Alselmem M. Luragem (autor projektu) a polírem J.J. Gumpertem.

Kostel najdeme uprostřed obce na uměle vybudované terase, která je od okolí oddělena vysokou stěnou obloženou nepravidelnými pískovcovými kvádry. Ta současně tvoří hřbitovní zeď, na kterou v minulosti navazovaly čtyři nárožní hřbitovní kaple (ty snad sloužily i jako márnice). Dvě z nich se před západním průčelím zachovaly dodnes, dvě zanikly v roce 1835.  A právě mezi těmito kaplemi prochází hlavní přístup na hřbitov a ke kostelu sv. Václava.

Velišský svatostánek je jednolodní stavbou,s obdélným půdorysem, půlkruhovým presbytářem a s jižním průčelím se středovou hranolovou věží. Vstupní část je trojosá, s bočními nikami se sochami světců. Ve střední ose se nachází vstupní portál s vrcholovými erby Schliků a Kolowratů. Nad portálem najdeme v tympanonu reliéf Staroboleslavského paládia se dvěma klanícími se anděly a velké obloukově klenuté okno s prolamovanou římsou. Po stranách portálu jsou umístěny sochy českých patronů, sv. Vojtěcha (vlevo) a sv. Prokopa (vpravo).

Interiér pak člení pilastry, které mezi poli klenby nahrazují pilíře s kompozitními hlavicemi. Stěny presbytáře i lodi jsou prolomeny okny, jejich klenby zdobeny jednoduchými štuky s rokajovými prvky. Mobiliář kostela, včetně varhan, je barokní. Hellichovy oltářní obrazy vznikly v 70. letech 19. století. Na tom hlavním můžeme vidět sv. Václava, na těch postranních pak Pannu Marii a sv. Annu. V presbytáři je umístěn votický obraz z roku 1756, zobrazující mj. zakladatelku kostela a jeho stavitele. Opomenout nelze ani nástropní freskovou výzdobu. 

Na první pohled zaujme – před průčelím kostela se nacházející – přístupová sochařská galerie z počátku II. poloviny 18. století. Jejím autorem je sochař Martin Krupka, který se podílel také na stavbě bočních oltářů kostela sv. Václava. Na perspektivní dojem budící (sochy se totiž zmenšují) galerii je umístěno šest soch svatých českých patronů, a to: (vlevo ve směru od kostela ke vstupní bráně) sv. Ivan, sv. Damián, sv. Metoděj. (vpravo od kostela) sv. Benedikt, sv. Kosma a sv. Cyril. Martin Krupka vytvořil rovněž Anděla troubícího k poslednímu soudu a Žehnajícího Krista (Kristovo zmrtvýchvstání) na vrcholech hřbitovních kaplí. V jejich interiérech se nachází iluzivní malby oltářů, jejichž autorem je malíř Johann Wagenknecht z Jičína. Tyto malby pocházejí z roku 1754.

Za zmínku možná stojí také fakt, že kostel sv. Václava ve Veliši nechala postavit druhá manželka hraběte Františka Josefa Schlika, tedy zbožná a uměnímilovná Anna Josefa Schliková, rozená Krakowská z Kolowrat (to vysvětluje ty erby nad portálem).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Víska Veliš byla pouze příjemnou zastávkou na našem několikadenním putování po této části naší země. Stačí ale připomenout, že se tato obec nachází v (nejen) turisticky atraktivní lokalitě Českého ráje, někde na půli cesty mezi Jičínem a Dětenicemi.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celý pozdně barokní areál kostela ve Veliši je všeobecně považován za pozoruhodný soubor, který zůstal dochován s překvapivě velkým množstvím originálních barokních prvků mobiliáře i zajímavých architektonických detailů. Jeho průčelí je navíc označováno za unikátní příklad pozdně barokního iluzionismu.

Nadšeného obdivovatele památek zřejmě nepotěší fakt, že celý areál bývá většinou před veřejností uzavřen.

Ostatní informace

Přímo v obci Veliš jsme neutráceli (pokud tedy nepočítáme nějakou tu korunku do kostelní kasičky). Samotná doprava a pobyt už ale pár tisícikorun stál.