Vřesová studánka a Třicetiletá válka

Kam a jak jedeme?

Úkolem tohoto tipu na výlet určitě není někoho přesvědčovat o tom, že rozhodující bitva jedné významné dějinné události 17. století proběhla poblíž – kdysi slavné – turistické chaty u poutního areálu v pohoří Hrubého Jeseníku. I když o jistou sondu do historie tohoto objektu i regionu půjde určitě. Celý tento článek totiž vlastně vznikl jen díky tomu, že jeho autor - v hrůzné představě kombinace prosincových svátků a nařízené dovolené, která může na organismus i psychiku člověka působit přímo destruktivně - přinutil sebe i některé rodinné příslušníky k tomu, aby toto období proložili také nějakým tím pohybem i snahou rozšířit si obzory a procvičit těch zbylých pár mozkových buněk, které ještě přežily sváteční konzumaci. A tak jsme – dokonce dvakrát během několika dní – vyrazili na návštěvu šumperského Vlastivědného muzea.

Za čím jedeme?

To v současné době nabízí zajímavých výstav více než dost, ale náš cíl byl jasný: Na konci roku starého jsme nejprve absolvovali tu s názvem „Vřesová studánka“. Spolupořádá ji Spolek pro obnovu poutního místa Vřesová studánka a koná se v Galerii mladých a v období od 30. října 2015 do 17. ledna 2016. Jejím hlavním cílem je představit široké veřejnosti poutní místo Vřesová studánka a připomenout jeho historický odkaz. Výstava navíc probíhá v době, kdy opět obživl záměr obnovit na Vřesovce nejen poutní kapli, ale i oblíbenou stylovou horskou turistickou chatu, kterou mnozí z nás ještě pamatují.

Výstava jistě potěší nejen ty, kteří měli Vřesovku rádi, ale také příznivce akademického sochaře Otmara Olivy nebo akademického malíře Jana Jemelky. Součástí expozice jsou rovněž dochované autentické předměty z tohoto místa (např. Pieta nebo zvon) i projekt a model obnovy poutního místa. Výstava také rekapituluje historickou podobu tohoto turisticky oblíbeného místa i takřka nepřetržitou snahu o jeho obnovu; a to od roku 1946, kdy kaple vyhořela. Návštěvníci výstavy zde mohou podepsat „Petici za obnovu poutního místa Vřesová studánka“ nebo zakoupit knihu historika Drahomíra Polácha „Povídání o historii a znovuzrození Vřesové studánky“.

Výstavu „Třicetiletá válka a Šumpersko“ jsme navštívili po Novém roce. V Galerii Šumperska probíhá od 22. října 2015 do 31. ledna 2016 a uvádějí ji slova švédského historika Petera Englunda (tedy potomka těch, co nám ukradli rudolfínské sbírky i Ďáblovu bibli). Ten mj. říká, že ještě „nikdy dříve nebyla vedena válka v tak velkém měřítku a na tak velikém území, nikdy předtím neuplatnily armády takovou brutalitu a ničivou sílu“. Zmiňuje také naprostou ztrátu smyslu pro spravedlnost, masakry na nevinných, zabíjení a strašné mučení, kanibalismus, rabování, nejhrubší násilí na obyvatelích měst a vesnic … tedy vše, co svou krutostí vyrovnaly až obě světové války v minulém století.

Na výstavě je prezentována tato strašná válka z pohledu šumperského regionu, a to v rámci 370. výročí dobytí šumperského zámku císařskými oddíly o Vánocích roku 1645. O rok později si dobývání Šumperka zopakovali Švédové a vypálen byl např. také zámek v Úsově. Válečnou vřavou ve střední Evropě i v regionu návštěvníky expozice provedou zajímavé informační texty ve složkových šanonech i na informačních panelech, pro které se dnes používá většinou výraz poster. Ty představí stručný přehled o průběhu války i tehdejších důležitých událostech, s válkou souvisejících, popíší složení armád i způsob vedení boje a velká pozornost je také věnována tehdejší výzbroji vojsk. Najdeme zde např. muškety, kopí, halapartny, kordy, dýky i zbraně dělostřelectva. K dispozici jsou repliky rytin, železná výstroj vojáků (přilby, kyrysy apod.) i obrazy ze sbírek rodiny Mornstein-Zietorin. Centrem výstavy je pak scéna, zobrazující císařské dobývání šumperského zámku, kterou doplňuje kuchtící markytánka a ve stanu chrnící válečník.

Kromě exponátů ze sbírek šumperského muzea si zde můžeme prohlédnout i ty, které zapůjčily další instituce, zejména Vlastivědné muzeum v Olomouci, Národní památkový ústav Kroměříž, státní zámky Velké Losiny a Šternberk nebo - z olomouckého Arcibiskupství Olomouc i Muzea Kroměřížska řízeného - zámku Chropyně, kde se nacházejí sbírky zbraní z hradu Mírova. Na realizaci výstavy se – jak její návštěvník rychle zjistí – podílelo rovněž šumperské Sdružení přátel historie Magna Moravia.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pro nás, šumperské domorodce, je to celkem zbytečné, ale pokud budeme hledat jen ve vzdálenosti do 200 metrů od Vlastivědného muzea Šumperk, tak podniků, kde se dá najíst, objevíme minimálně šest. A pokud se spokojíme s osvěžením v podobě tekutin, bude toto číslo ještě vyšší.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Bez snahy o rozlišení líbilo / nelíbilo je někdy zajímavé nejen číst jednotlivé výstavní informační panely, ale také návštěvnickou knihu. Na výstavě o Vřesovce jsem snad poprvé viděl na jednom panelu turistickou chatu Švýcárnu napsanou jako Švícárnu (hrubě nelíbilo), v knize byl velmi zajímavý zápis, který proti obnově Vřesovky důrazně protestoval s tím, že se toto magické místo stane komerčně-konzumní záležitostí a jeho jediným úkolem bude přinést co nejvyšší zisk novému majiteli restaurace.

U Třicetileté války je pěkné, že mnohý návštěvník konečně pochopí, proč má tolik jedinců stále zájem o armádu i války a mnohdy dokonce dobrovolně zkouší absolvovat různá vojenská cvičení či zahraniční vojenské mise. Činnost vojáka je zde totiž na jednom panelu popsána ve dvou fázích. V té první voják bitvu očekává a během tohoto čekání spí, chlastá, obcuje s prostitutkami a věnuje se hazardu. V době válečné vřavy pak hlavně drancuje, plení, znásilňuje … a doufá, že přežije, aby se opět mohl věnovat té první – čekací – činnosti. A pokud se zde autorovi článku něco nelíbilo, tak pouze fakt, že doma zapomněl brýle.

Ostatní informace

Vstupné na obě výstavy je obvyklé pro výstavní prostory, kde probíhají. „Třicetiletá válka a Šumpersko“ tak přijde na 30,- Kč (děti, studenti, senioři a ZTP platí polovic), výstava „Vřesová studánka“ má vstupné jednotné, a to 10,- Kč. Jako milý bonus k ní ještě navíc dostane návštěvník – dle vlastního výběru – pohlednici nebo placku (my tedy dostali ke společné vstupence jednu placku pro dva). A každý, kdo na tyto výstavy kráčí přes nádvoří Pavlínina dvora, si ještě může prohlédnout – v rámci výstavy „Muzejní nej“ zde umístěnou – pískovcovou hlavu Klementa Gottwalda, která svého času, coby součást sochy v nadživotní velikosti „zdobila“ stejnojmenné šumperské náměstí.