Z Mikulova na Sirotčí hrádek

Tipy na výlet

Mikulov

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (132 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Vstáváme kolem šesté hodiny ranní a po chvili vyrážíme do vsi pro snídani a na autobus, který nás sveze do Mikulova.

Zajímáme se o historické náměstí, kterému dominuje sgrafitový dům U rytířů, pocházejícímu z roku kolem 1591. Nelze si nepovšimnout kašny v horní části náměstí nebo barokniho sousoší Nejsvětější trojice. Za zmínku stojí také kostel sv. Anny v dolní části, kde byla v polovině 19.století vybudována hrobka pánů z Dietrichstejna.

Samozřejmě nesmíme zapomenout na místní zámek, jehož historie sahá do roku 1249. Původní hrad lénem získali Lichtenštejnové, do dnešní podoby jej koncem 16.století nechali přestavět až Dietrichštejnové. Dnes zde sídlí Regionální muzeum hned s několika expozicemi.

Za čím jedeme?

Po kávičce si ještě běžím koupit turistickou známku a při té příležitosti se dovídám, že dotyčný suvenýr, týkající se Kozího hrádku, kam máme namířeno, seženu až na samotné vyhlídce. Byla jsem také poučena o otevírací době bývalé dělostřelecké věži z 15.století-pokud bude vztyčena vlajka, je otevřeno :-) . Z náměstí se tedy po červené značce vydáváme k našemu cíli. Z Ochozu je báječný výhled nejen na nedaleký zámek, ale také na protilehlý vrch Svatý kopeček, na kterém stojí poutní kaple sv. Šebestiána se zvonicí. Během naší návštěvy tohoto malebného kraje zrovna procházela rekonstrukcí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Abychom se dostali k jeskyni Na turoldu, musíme pokračovat po stejné značce. Jeskynní komplex sice nenavštěvujeme, ale na info tabuli se dovídáme, že se nacházíme na vrchu turold, který patří k nejstarším přírodním rezervacím na území dnešní chráněné krajinné oblasti Pálava.

Po stejně značené trase kráčime k další metě. Zastavujeme se u přírodní památky Kočičí skála, kam hravě vylézáme a hledíme do kraje. Všude kolem nás jen vinohrady, v dáli se rýsuje silueta Sirotčího hrádku-náš cíl. Nyní se musíme dostat na vrchol Stolové hory, naštěstí je tu vybudované schodiště, tak je to snažší. Ale i tak jsem se zadýchala, odměnou za výstup je úžasný výhled. Ke zřícenině hradu, jehož prameny sahají do 13.století, je to už jen pár metrů. Po důkladné prohlídce kdejakého kamene projevuji zájem navštívit soutěsku, proto vybaluji mapu a zkoumán možnosti kudy jít. Nabízí se jediná-dojít po červené k rozcestí Soutěska a tam pak prodiskutovat směr další cesty.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Míříme tedy ke skalám. Výstup na vrchol soutěsky stojí za to. Moc pěkné scenérie. Vracíme se asi půl kilometru zpět a dnes poprvé měníme červenou značku tentokráte za zelenou. Nyní se zajímáme o skalní útvar Martinka. Zatímco já odpočívám, Láďa fotí poštolky, které maji ve skalách hnízdiště.

Sestupujeme do Horní Věstonice, odkud je to do té Dolní pouhé dva kilometry po silnici. V kempu necháváme na nabíječce foťáky a pádíme se najíst. Zítra nás čeká přesun do Moravského krasu.