Za smírčími kříži Olomoucka 2 aneb od Benátek po Příkazy

Kam a jak jedeme?

Druhá část putování za smírčími kříži Olomoucka je již zcela zaměřena na kříže skutečně hanácké, nacházející se v šírých rovinách okolí Olomouce. Je opět spojena s každodenním dojížděním do olomoucké fakultní nemocnice, a tak jedinou významnou změnou proti prvnímu putování je – kromě zcela jiné trasy – fakt, že mi tentokrát dělala doprovod manželka. A musím připustit, že – z pro mě nepochopitelných důvodů - její radost z možnosti vidět najednou větší počet těchto úžasných památek se od té mé diametrálně lišila. Asi ani nemusím upřesňovat, kterým směrem …

Trasa tohoto výletu v podstatě opisuje osmičku a z časových důvodů se nakonec jednalo o akcí dvojetapovou. První etapa byla zaměřena na oblast mezi Olomoucí a Šternberkem, ta druhá na samotnou hanáckou metropoli a její nejbližší okolí. A protože je toho před námi hodně, vyrážíme … a to směrem na Benátky. Tam jsem se letos chtěl stejně podívat, ale tentokrát jsem musel zapomenout na gondoly i sv. Marka a vzít zavděk malou vesničkou u Štěpánova. I ta však svůj název nese proto, že byla založena na mokřinách.

Za čím jedeme?

Benátský pískovcový smírčí kříž se nachází za poslední zahradou u silnice na Moravskou Hůzovou, má zaoblená ramena a je vysoký 73 centimetrů. Po prohlídce následuje jen krátký přesun, protože z Benátek je to do Štěpánova jen pár pověstných vrhů horninou, a nás čeká zajímavý a neobvyklý štěpánovský „doubledecker“. Dva téměř totožné kříže vedle sebe - nebo spíše za sebou – skutečně hned tak někde neuvidíte. Škoda jen, že jsou oba kříže umístěny u jednoho z domů v Nádražní ulici a majitel nemovitosti o zviditelnění asi 60 centimetrů vysokých křížů ani o jejich obdivovatele nijak zvlášť nestojí.

Pokračujeme tedy dále a neplánovanou pauzu uděláme v obci Žerotín. Pocházíme sice z kraje, který má s Žerotíny hodně společného a rodové zámky ve Velkých Losinách i Loučné jsme viděli nesčetněkrát, ale u toho pravého Žerotína Martina nikdy nebyla. Zámek v obci Žerotín je pořád stejně zanedbanou a nepřístupnou stavbou jako když jsem tu byl minule, a tak si dáme jako bonus - naproti stojící a rekonstruovanou - kapli sv. Marty. A můžeme pokračovat.

Nedaleko farmy v Papůvce (součást obce Pňovice, ležící severozápadně od Olomouce, mezi Strukovem a Želechovicemi) najdeme další z hanáckých smírčích křížů. V tomto případě se jedná o kámen, na kterém býval reliéf kříže v minulosti určitě viditelnější než dnes. Kámen je vysoký 58 centimetrů, nachází se v příkopu u silnice, vedle klasicistního kříže s ukřižovaným Ježíšem, a i já bych ho považoval spíše za nějaký vyoraný „bludný balvan“. Tento křížový kámen je znám již od počátku minulého století, ale v současné době již stojí za zastávku jen opravdu hodně velkým příznivcům těchto kamenných artefaktů.

O to více potěší následující malá hanácká vesnička Strukov, ležící mezi městy Uničov a Šternberk. Obec sice byla založena až v roce 1789, ale zdejší pískovcový smírčí kříž pochází pravděpodobně již z počátku II. poloviny 16. století. Kříž stojí vedle silnice, spojující Uničov a Šternberk (přes Žerotín) a je robustní, s jedním kratším ramenem a výškou necelých 70 centimetrů. Vedle něj se nachází další strukovská památka, kterou je Socha sv. Jana Nepomuckého. Tímto křížem také končí jedna odpolední etapa a s krátkou nákupní pauzou v Uničově už jen v klidu dojedeme domů.

Druhou etapu začínáme ve Slavoníně; někdejší historické obcí, která je dnes již olomouckou městskou částí, nacházející se na jižním okraji hanácké metropole. Zdejší smírčí kříž je pozoruhodný nejen svou zachovalostí, ale i vysokým stupněm utajení. Kříž s klínovou nohou a reliéfem latinského kříže a dvou šipeki je vysoký přibližně 115 centimetrů a stojí v zahrádce mateřské školky v Arbesově ulici

I nadále zůstáváme na půdě hlavního města Hané a sídla Vrchního soudu ČR, protože naší další zastávkou je olomoucký ústřední hřbitov v městské části Neředín. Sem byl ovšem předmět našeho zájmu přemístěn, protože jeho původní stanoviště bylo nedaleko obce Štarnov, a tady stojí až od roku 1912. Slepencový – 66 cm vysoký - smírčí kříž řeckého typu je součástí společného hrobu zakladatelů Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, který se nachází za hlavní hřbitovní bránou, vedle židovského hřbitova.

Opouštíme pomalu šesté největší město republiky, abychom zavítali do asi osm kilometrů vzdálené vesničky Vojnice. Tamní smírčí kříž je opět jistou – a mnou ještě neviděnou – raritou, protože je zazděn do průčelí Kaple sv. Cyrila a Metoděje. Moc z něj sice neuvidíme, ale zase můžeme obdivovat velikost kaple, která by zřejmě všude jinde byla považována za venkovský kostelík standardních rozměrů. Kříž je – údajně – vysoký až 155 centimetrů a zdobí jej reliéf malého kříže s kulatým zakončením ramen. Je však možné, že se nejedná o kříž smírčí, ale spíše cyrilometodějský. Řešení tohoto problému ponecháme povolanějším, protože nás čeká poslední prémie této etapy. Nejprve ovšem musíme projet utajenou zkratku, která spojuje Vojnice s naší další zastávkou, tentokrát v sídle hanáckého skanzenu, tedy obci Příkazy.

Obec patří zřejmě k nejstarším oblastem osídlování kraje i k místům, kde vznikaly první cesty a - od 19. století také - železnice. A právě nedaleko zdejšího vlakového nádraží najdeme důvod našeho zastavení, tedy další z „hanáckých“ smírčích křížů, v tomto případě však spíše půlkřížů. Najdete jej u barokních božích muk a objektu bývalé obecní váhy, nacházející se u staré silnice, spojující Olomouc s Litovlí. Samotný smírčí kříž je celkem nenápadný, protože je až po ramena zapadlý v zemi. Příkazský smírčí kříž je vysoký i široký necelých 50 centimetrů. A my máme pro tentokráte skutečně splněno a můžeme se opět přesunout z hanáckých rovin do podhůří Jeseníků.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k !časové náročnosti" akce nám stačila láhev minerálky a zakoupená bageta.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V tomto případě budu mluvit jen za sebe. Byl jsem rád, že jsem si doplnil svou "osobní sbírku" zdokumentovaných smírčích křížů, protože některé z uvedených kamenných žádostí o odpuštění jsem i já viděl poprvé. Z těch "nových" se mi asi nejvíce líbil ten slavonínský, ze "starých" nikdy nezklamou štěpánovská dvojčata. A všechno pěkné a neplánované je pak vítaným bonusem navíc.

Ostatní informace

Kromě nutných nákladů na pořízení patřičného množství PHM, tekutin pro řidiče i navigátora a malého nákupu v uničovském Tescu (např. tolik potřebný popisovač CD) nás během obou etap tohoto výletu žádné investice nečekaly. A i u druhé části tipu na výlet za smírčími kříži platí poznámka na závěr. Případní příznivci mlčenlivých svědků zločinů dob dávno minulých si o většině - v textu uvedených - smírčích křížů mohou na Turistice přečíst také samostatné podrobnější příspěvky.