Ze Špindlerova Mlýna k pramenu Labe.

Kam a jak jedeme?

Pramen Labe byl jedním z našich cílů, které jsme v Krkonoších chtěli vidět. Navíc při této cestě je jistě mnoho dalších zajímavostí. Zbývalo ještě vyřešit, kterou cestou půjdeme. Rozhodli jsme se jít přes Medvědín, ale pro úsek ze Špindlerova Mlýna na hřebeny jsme se zvolili lanovku. Po pětasedmdesátce je lepší dívat se na svah ze sedačky lanovky. Ta měla začínat s přepravou v osm hodin. Byli jsme dosti překvapeni počtem čekajících turistů, kterých tu bylo několik desítek. Tak ještě koupit lístky a postavit se do fronty. Odbavení bylo ale poměrně rychlé a po několika minutách jsme byli na Medvědíně ( 1234 m. n. m.).

 

Za čím jedeme?

Od horní stanice lanovky se jde po červené po Českém hřbetu. Prochází se lesem a občas se mezi suchými stromy otevře okénko k severu. V okolí cesty je to hodně vyschlé, trávy již hnědnou a kromě několika žlutých kvítků jestřábníku už nic nekvete. Tak to jde až k Šmídově vyhlídce. Tady je poměrně živo a tak čekáme až se uvolní místo na vyhlídce. Pod námi je dolní část Labského dolu a nad tím jsou hory kolem Vysokého kola ( 1509 m. n. m.). Docela hezký výhled. Odtud se jde opět lesem a po kratším klesání nás cesta předává asfaltce. Táhlé a hodně dlouhé stoupání chceme mít co nejrychleji za sebou. Po pravé straně máme vyschlý svah na opačné dosti zastřený výhled k jihu. Stoupání jakoby nemělo konce. Předpoklad, že budou kvést hořce a vřesy se nekoná. Tak jen občas červené plody jeřábu to trochu rozsvítí. Stoupání končí v zatáčce u malého lomu. A světe div se, na loučce si tu kvete jediný prasetník jednoúborný. Výjimka prostě potvrzuje pravidlo. Docházíme k Vrbatově boudě a je tu hodně rušno, autobus z Míseček dovezl houf školáků.

Cesty kolem Zlatého návrší dávají i nám na výběr. Zůstáváme věrni červené a sestupujeme k malému řopíku. Pevnůstka je v obležení a my pokračujeme mezi porosty kleče. Míjíme Hančův pomník a pokračujeme k Ambrožově vyhlídce a k Pančavskému vodopádu. Pod námi je Pančavská jáma a Labský důl a k tomu hezký pohled na východní Krkonoše. Setkáváme se tady i s tekoucí vodou, ale vodopád je jen několik vodních provázků. Turistů trochu ubylo a tak si vychutnáváme pohled do hloubky pod námi. Další úsek mezi klečí je rychle za námi a před sebou máme Labskou boudu. Tak tady je opět rušno. Skupiny školáků posedávají kolem chaty, sluníčko se prostě snaží. Krátké zastavení na boudě je za námi a pokračujeme ve stoupání. Cesta je sice kamenitá, ale jde se dobře. Po několika minutách jsme u pramene Labe ( 1386 m. n. m.). Voda žádná a tak zbývá prohlížení erbů měst při Labi. Kromě nich je tu deska ke stému výročí narození J. Buchara a sedmdesátému výročí založení turistiky.

Od pramene jdeme již po zelené k rozcestí u Čtyř pánů. Po levé straně je rozlehlá, ale zcela vyschlá Pančavská louka. Otevírají se nám výhledy do všech světových stran, je vidět i vrchol Sněžky. Prostě nádhera. Od rozcestí se jde již po žluté. Ta stále stoupá ke Zlatému návrší. S přibývající výškou jsou výhledy na stále větší část Krkonoš. Často se zastavujeme a snažíme se pojmenovat alespoň některé vrcholy. Blížíme se ke Zlatému návrší a na cestě přibývají turisté. Další zastávkou je mohyla Hanče a Vrbaty. Výhled je odtud přímo jedinečný. Navíc se trochu zlepšil i výhled k jihu. Tady dosahujeme i nejvyššího bodu celé cesty 1411 m.n.m. Krátká zastávka na jedno pivko na Vrbatově boudě a opět rozpálený asfalt silnice do Míseček. Dolu to jde rychleji a konečně jsme zase na lesní cestě směr Medvědín. Zájemců o lanovku je málo a tak brzy sjíždíme do údolí. Cesta k pramenu Labe končí. Tak snad někdy zase na shledanou.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oběd jsme si chtěli dát na Labské boudě. Dosti návštěvníků tohoto zařízení končilo pohledem na jídelní lístek a odcházeli. My jsme si dali jen dvě polévky a dvě pivka (0,4 l ) celkem za 280,- Kč. Na Vrbatově boudě cena piva stejná, ale byl to už 0,5 l. Bydleli a stravovali jsme se v hotelu sv. Hubert k naší plné spokojenosti.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krkonoše nejsou naší doménou, ale tahle cesta byla moc hezká a užili jsme si to. Rozhledy jsou prostě jedinečné a snad jen to příšerné letošní sucho horám hodně ubralo na kráse. Nám se tady líbilo.

 

Ostatní informace

Celá cesta je přibližně kolem 15 kilometrů s celkovým převýšením okolo 200 metrů. Jde se pouze po značených cestách. Ty mají většinou kamenitý, v menší míře asfaltový povrch. Bylo hezké počasí a to se odrazilo i na větším počtu turistů. Cena za zpáteční lístek na lanovku byla 230,- Kč pro jednoho, plus záloha 50,- Kč na kartu, která se po odevzdání karty vrací. Ale za ušetřené klouby to stojí.