1. Online: NP Los Cardones, severní Argentina
Tak ode dneška můžete sledovat na našich stránkách cestovatelské zážitky z Jižní Ameriky, které nám online zasílá cestovatel Karel Wolf a jeho přítelkyně Petra Bielinová. Konečně je pro nás Argentina finančně dostupná. Argentina měla téměř 10 let vládou pevně stanovený kurz argentinského pesa k dolaru v poměru 1:1 a uměle tak udržovala Argentinu na vysoké ekonomické úrovni. Během několika let se však Argentina mohutně zadlužila, a proto není divu, že kurz 1:1 musel někdy padnout. Od ledna tohoto roku se kurz pesa propadnul na 3,5:1 a cestovaní po Argentině si konečně mohou dovolit i běžní smrtelníci z Čech. Dnes se nacházíme v severní Argentině v provincii Salta. Odjeli jsme ze stejnojmenného města směrem na západ do národního parku Los Cardones. Asi 100 km jsme v andských hřebenech drkotali 4 hodiny. Za městem zmizela asfaltka a polní cesta nám poskytovala ve starším autobusu dokonalou masáž. Na náhorní plošině ve 3000 m n.m. se najednou objevila 12 km dlouhá silnice rovná jako pravítko. Říká se jí Recta Tin-Tin a prochazí naším vysněným parkem Los Cardones. Park dostal jméno podle obrovských sloupovitých kaktusů, které dosahují výšky až 5 m. Do parku jsme dorazili dávno po setmění, a tak nám nezbývalo než popojít několik stovek metrů od silnice a postavit stan mezi křovinami, které se chrání v této vysoce aridní oblasti silnými trny. Během noci teplota klesla hluboko pod nulu a ani několik vrstev oblečení nám ve spacáku nepřinesly klidný spánek. Okolo osmé hodiny ranní konečně na nás začaly dopadat paprsky slunce, a my tak mohli sundat čepice a rukavice. V dálce se nám vybarvovaly sloupovité kaktusy. Celá oblast byla totálně vyschlá a nám začaly docházet zásoby vody. V jednu chvíli však svitla naděje. V dálce mezi kaktusy a křovinami se objevil stařík v klobouku, který směřoval z pouštní oblasti k silnici daleko za námi. Po pár větách jsme se dozvěděli, že asi hodinu odtud se nachází vesnice. Ve víře, že potkáme více lidí, od kterých bychom mohli dostat vodu, jsme se vydali tím směrem. Narazili jsme ovšem jen na opuštěné hliněné domky a nikde nikdo. Nikde žádné lamy ani vikuně. Jen jeden pes pravděpodobně hlídal obydlí samotáře, kterého jsme potkali. Voda dávno došla a teď přišla na řadu trpělivost. Jít dál, nebo se vrátit? Poslední naději nám daly husté traviny, které jsme zahlédli z menšího kopečku. Sundali jsme batohy, ukryli je mezi kaktusy a s jednou prázdnou lahví jsme šli zkusit štěstí. Asi po půl hodině chůze se v široké průrvě opravdu zaleskly vlnky menšího potoku. Celá oblast byla fantastickou oázou nejen pro nás, ale i pro guanaky (Lama guanicue), vzdálené příbuzné velbloudů, které jsme zahlédli v dálce. Bylo zřejmé, že v letním období (prosinec - leden), kdy přicházejí krátké přívalové deště se z tohoto potůčku stává silná řeka, po níž dnes zůstává akorát hluboce vymleté koryto. Na základě vysokého obsahu železa a jiných mineralů se celá oblast skvěla v různých odstínech červené barvy. Korytem říčky jsme pokračovali dále ještě několik stovek metrů. Na levém břehu se najednou objevil domek se solárními panely. Od místního správce parku jsme se pak dozvěděli, že v této oblasti žádné vesnice nejsou a že na ploše 64 000 ha žije asi 30 samotařů. Vzhledem k tomu, že autobusy jezdí jen jednou denně (ráno), nezbylo nic jiného než stopovat. Míříme nyní do Bolívie, odkud dostanete další zprávu. S pozdravem KAREL WOLF A PETRA BIELINOVÁ Naše pořízené snímky budete mít možnost zhlédnout na internetu: http://jama.hyperlink.cz nebo na připravované diashow (promítání diapozitivů). Na výše uvedené webové stránce naleznete take více informací. Další informace o národních parcích v Argentině naleznete na:
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Salta
Půjčovna aut
