2 dny v Jeseníkách (Smrk, Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo)

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (1 fotografie)

Plány jsou od toho aby se měnily. A proto neplánuji :) Tedy krom nějakých základních plánů, jako je přijít zítra do práce či o víkendu zajet někam na výlet. Slovo „někam“ má zde velký význam, protože většinou se opravdu do pátku neví kam. Poslední výlet byl plánován na přes noc, s ubytováním a protože i s ženským pohlavím tak někde na ubytovně. Jenže ženy odpadly, a tak jsme se domluvili s kolegou z práce, že v neděli v před osmou na Svinově s odjezdem „někam“ do Jeseníků. V úvahu připadaly „Jindřichov ve Slezku, Zlaté Hory atd.“.

Je neděle ráno 5:30 sprcha dobalení a odchod z bytu na vlak. Jenže co čert nechtěl, vlak si z nádraží vyrazil klidně o minutu dříve. A tak se stalo, že mi po dlouhé době ujel vlak. Z Kopřivnice se do Ostravy pak dostat není jednoduché, autobus taky žádný a tak jdu na stopa a postupuji přes Příbor až do Skotnice, kde konečně chytám stopa, který mne zaveze do Hrabové na kruháč v Ostravě. Ještě jsem pořádně ani nevyjel a už mám v nohách cca. 10Km s 15kily na zádech. Nakonec jsme se dostali na vlakáč a tam se rozhodli, že pojedeme vlakem až do Jeseníku a tam se uvidí kam půjdeme. V Jeseníku jsme nalezli mapu a na ní našli Smrk, na který jsme se rozhodli vylézt.
Trasa z Jeseníků do Lipová lázně vede po silnici a tak po cestě když jsme narazili na restauraci a dostali hlad. Taky je už 14hodin a my ráno v sedm snídali pár rohlíků. V hospodě jejíž název si nepamatuji, jsme zdolali první vrchol: pivo Šerák :) Sice jsme na obyčejný zeleninový salát s kousky kuřecího čekali skoro hodinu, stálo to za to, neb bychom jinak na kopci pošli pak hladem. A jelikož jsme nabrali zpoždění, rozhodli jsme si cestu zkrátit vlakem o 5Km do Horní Lipové. Cena 11Kč za vlak stála za to abychom nahnali čas, který jsme ztratili čekáním na jídlo.

A začal konečně pořádný výšlap. 15Kg na zádech a zkratkami (jsou kratší, za to SAKRAMENSKY těžší) jsme se probojovali až na vrchol Smrk (1125m.n.m), kde jsme potkali bandičku lidí co vypadala stejně jako my, že mají v plánu někde přespat. A jelikož se už stmívalo a na Smrku jsme spát nechtěli (dost foukalo) začali jsme sestupovat níž do Petříkovic po modré značce. Podél cesty si teče svou potok Branná. Nádherné scenérie vody, dřeva a kamení!! V Petříkovicích již byla tma a tak jsme se šli navečeřet do restaurace H&P. Zde musím pochválit obsluhu, protože tak rychlou jsem ještě nikdy nikde nezažil. A to jsme tam nebyli sami. Uzené vařené koleno a Pšeničné dožínkové pivo nás naladilo na spánkovou vlnu a tak jsme ještě s bandou, kterou jsme potkali už na Smrku podebatovali kde budeme spát. Nakonec se nejlépe jevilo místečko u Větrolamu. Zde jsme taky přečkali noc v lesíku a pod šírákem. V noci sice byla hnusná kosa, ale spácák mi umožnil spánek v trenkách. Jen nos mi dost promrzl :(

Ráno před sedmou budíček, probrat se, pobalit se a hurá dál na kopce. Před námi nás čekal Šerák, a tak jsme mu šli naproti, neb sám se prý nepřiblíží. Po cestě jsme ještě dali ranní kafe a čaj z Ramzové lanovky se po červené vydali nahoru. Vzhůru po Koňské stezce, pojmenované po způsobu Dopravy piva na Šerák (1350m.n.m.), jsme se vyškrábali s převýšením 601m do chaty Jiřího na Šeráku. Pár fotek, pivo a zmrzlinu a 45minut uteklo jak nic. Před námi nás čekal poslední vrchol a to Keprník (1422m.n.m). Cesta vede jako vždy z kopce dolů a pak zase nahoru. Ovšem zde pozor! Pokud si kupujete nové boty na hory, vězte že i když to není napsané v návodě k použití, musíte si je před výšlapem pořádně zavázat. Kdo tak neučiní, bude mít z toho puchýře, tak jako já které jsem si udělal při přechodu z Šeráku na Keprník. Takže, příště si pořádně zavázat boty, jasný? JASNÝ!!

Z Keprníku je příjemný i když stereotypní výhled na všechny strany. Ale cesta z něj na Červenohorské sedlo je úžasná. Plno borůvek, krásný les, tráva a rašeliniště. I když to tak nevypadá, od Trojmezí (1316m.n.m) vás čeká ještě překonat pár výškových metrů dolů a od Sedla pod Vřesovkou pár metrů nahoru. Zastávka na Vřesové studánce, ovlažení rtů a pak pocit posledních pár metrů výšlapu nahoru, vás osvěží tak příjemně, že celou cestu až do Červenohorského sedla se nezastavíte.

Z Červenohorského sedla jezdí autobusy do Jeseníku a do Kout n. Desnou. My se rozhodli vyzkoušet cestu přes Kouty, ale po chvíli jsme zjistili, že lepší by bylo jet přes Jeseník. Zvlášť, když musíte pak vlakem do Ostravy přesedat 4krát a cestu vám zpříjemní rychlík z Brna, narvaný až k prasknutí studentů.