4. Online: Jihoamerická Amazonie
A tak tohle je poslední reportáž z cest po Jižní Americe, kterou absolvovali cestovatelé Karel Wolf a Petra Bielinová. Domů se vrátili v pořádku a bez újmy na zdraví (až na malý nepříjemný hmyz). Osobně vám povyprávějí zážitky z dobrodružných cest na svých diashow a doplní je o nahrávky různých zvuků z tamější přírody. Z bolivijského Atiplana jsme sestoupili do amazonské nížiny po nejnebezpečnější silnici na světě. Často jen 3,5 metru úzká cesta vytesána do skály nezná ani patníky, ani svodidla. Krajnice tvoří jen hluboké strže, vysoké skalnaté stěny a potoky, které jako vodopády přepadávají přes jedoucí autobusy a kamiony dolů podél příkrého svahu. Na 200 kilometrech jsme sestoupili o více jak 4 kilometry do města Rurrenabaque 250 m n.m., které poskytuje výbornou základnu pro výpravy do amazonského pralesa a rozlehlých travnatých pamp. Amazonský prales Na dlouhé dřevěné kanoi se silným motorem plujeme asi 4 hodiny proti proudu řeky Beni hluboko do národního parku Madidi. Otevírá se nám svět přírodního bohatství, kde se ještě před 20 lety lovili jaguáři a aligátoři a jejich kůže byla vysoko ceněna na černém trhu. Dnes jsou však na několika místech rozmístěny hlídky a divoká zvěř se pomalu vrací zpět. Během 4 dní máme k dispozici průvodce, který má úžasné znalosti o stromech a rostlinách, které se dříve používaly proti bolestem, nachlazení, všudypřítomné malárii nebo jako zásobárny pitné vody. Pěšiny v lese jsou velice úzké a stále se musí udržovat osekáváním mačetou, jinak by zarostly. Jdeme pomalu, protože se stále na něco vyptáváme. Tu vidíme noru pásovce amarillo, jinde zase stopy tripstých kapybar. Jak je les hustý, sluneční paprsky téměř nedopadají na zem. Všudypřítomný stín je příjemný jen na první pohled a do 5 minut z nás skoro leje. Nacházíme obrovský strom, ze kterého visí liána. To ptáci přinesli semínka do koruny stromů, z nichž vyrostly provazy, na kterých se dá úžasně houpat a které známe z filmu o Tarzanovi. Až tyto výhonky dorostou k zemi, tak zakoření a vytvoří se další zdroj vláhy, kterou budou posílat nahoru. O několik kroků dál je jiná liána, je silná jako slabý kmen a říká se jí kočičí drap. Vincent napřáhne mačetu, uděla sek sek a z dvoumetrového kusu dřeva mi proudem vytéká voda přímo do úst. Skoro nestíhám polykat. Je výborná. Skvěle se u toho bavíme a necháváme si připravit dalšího panáka. Abychom místní les ještě ochutnali, nechávame si vypreparovat sladké srdíčko z palmy, jejiž listí se používá na stavbu střechy. Jsou to zárodky listů uprostřed kmene, které slouží k přípravě výborných salátů. Během celého dne nahráváme několik zvuků ptáků a opic. Jejich hlasy jsou někdy více pravidelné, jindy monotonní, ale vždy velice výrazné a my si připadáme jako v hudebním sále. Se soumrakem ptáci utichají a rozeznívá se jiná část orchestru. Cvrčkové a cikády hrají naplno. Odcházíme na noční procházku, abychom se pokusili spatřit nějakého nočního lovce. Pravděpodobně jsme však slyšet na všechny strany a neumíme se pohybovat jako divoké kočky, a proto jsme jenom z dálky slyšeli jak se dvousetkilový tapír plíží hustým podrostem pobřežních palem, a viděli, jak aligátoři ve svých kalných tůních čekají na svou masitou kořist. Nekonečné pampy Z Rurrenabaque míříme na východ po hliněné cestě a za naším jeepem se tvoří obrovský oblak nepříjemného prachu. Do vesnice Santa Rosa to jsou asi 2 hodiny cesty. Pak přesedáme na motorovou kanoi, abychom dojeli do základního tábora, který bude po dva dny naším domovem. Řeka Yucuma, po které plujeme, je zase domovem mnoha krokodýlů, které nás z břehu pozorují. Je jich tu spoustu a my jim úplně čteme z očí, jak rádi by si na nás smlsli. Čas od času kouká z hluboké vody kus kmene, který slouží jako příjemné místo pro odpočinek amazonských želviček. Sedí za sebou pěkně v řádce od nejmenší po největší (tedy od nejstarší po nejmladší) a vyhřívají si krunýře. Některé mají dokonce i zvednuté přední nožky a naplocho natočené ke slunci, aby maximalizovali příjem tepla. Vzbouzí to úsměv a my jsme zvědaví, co dalsího nám přichystá toto obrovské amazonské akvárium. Jako malý kluk jsem doma choval několik angorských morčat. Dnes vidím na břehu jejich příbuzné. Kapybary - největší hlodavci na světě. Jsou jim desivě podobní. Hnědá srst, zavalité tělo velikosti menšího čuníka, malá ouška, krátké a líné nohy. Posedávají na břehu řeky v různě velkých skupinkách, nebo jednotlivě a spásají čerstvou trávu. Když je míjíme, pozvednou hlavu a nehybně nás pozorují. Pokud se přiblížíme, bez známky nějakého strachu se na svých nožkách posunou o kousek dál do bezpečné vzdálenosti. Po celé délce řeky míjíme pestrou skálu zajímavých ptáků - volavky, kormorány, krále rybáře, orli, sokoly, pávy a nejkrásnější hoatziny s šošolkou na hlavě. Náš průvodce je opět bezchybný, každého ptáka pozná a večer nad atlasem probíráme, co jsme viděli. Po cestě ještě zastavujeme, abychom nakrmili pár cicil, malinkých žlutohnědých opiček. S vřískotem se vrhaly po našich banánech. Každá si uloupla malý kousek a rychle uvolnila místo druhé. Druhý den ráno jsme se vydali prohlídnout si nekonečné pampy. Půda je zřídka osídlená a většinou se využívá pro pastvu dobytka a koní. Během deštivého období (prosinec-únor) se však tato obrovská plocha zaplaví vodou. Když voda zas opadne, v pampách zůstanou mělká koryta s malými lagunami. Ty jsou nyní domovem zapomenutých krokodýlů a několika hadů. Naši průvodci s dřevěnými holemi prohledávají několik lagun jako minové pole. Najednou se ozve obrovské šplouchnutí, všichni se leknou a náš průvodce je šťasten, že ho spísí krokodýl nepřipravil o nohu. Asi třímetrovou anakondu jsme nakonec spatřili klidně stočenou mezi bahenními rostlinami. Patří mezi škrtiče, ale umí i nebezpečně kousnout. Jizvy na ruce našeho průvodce jsou toho důkazem. Po 10 dnech v amazonii odjíždíme zpět do hor na Atiplano. Odnašíme si spoustu zážitků, obrázků a nahrávek vyvážených krutou daní v podobě desítek krvavých a svědivých štípanců po celém těle. Cítíme, že toto všechno byla jen malá ochutnávka obrovské nevyčerpatelné studně amazonského života a divoké přírody. Je třeba se připravit na větší sousto, to ale až někdy příště. S pozdravem KAREL WOLF A PETRA BIELINOVÁ Naše pořízené snímky budete mít možnost zhlédnout na internetu: http://jama.hyperlink.cz nebo na připravované diashow (promítání diapozitivů). Na výše uvedené webové stránce naleznete take více informací.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Rurrenabaque
Půjčovna aut
