6. Krušné hory z Děčína do Mostu, září 2015. Den sedmý, středa.
Spaní na jehličí v lese za Desítkou bylo tak příjemně měkké a nečekaně suché, že se nám ani nechce ze spacáků. Nicméně nejde to jinak a snídáme. I dnes se prokousáváme Flájskou hornatinou po bývalé pohraniční hlásce. Na štěrku cesty spatřujeme, již neživého zvláštního motýla s úzkými delšími křídly. Co je však zajímavé, má je jako posypané zlatým prachem. Bohužel na fotce to tak nevyzní. Možná to dělal úhel slunce. No a zase, oko to vidí jinak než skleněná optika. Celou cestu Krušnými horami se setkáváme se zajímavým druhem zelených smrků, co mají stříbrné konce. nádhera. To by byl vánoční stromek. Nemusel by mít ani ozdoby. Konečně docházíme do Mníšku. Cestou k vietnamské tržnici jsme žádný jiný, český obchod nespatřili. Obdobně je to s hospodami. Všechny původně české jsou pozavírány, funkční je jen pěkná vietnamská Hong Ha. Před vchodem hlídají zástupci obligátních trpaslíků a dalších podobných kýčů. Prohlíží si je jen několik párů z Německa. Zvláštní umělecký vkus. Sedáme a jediné pivo na čepu je Budvar. Už od pohledu je nějaké podezřele světle žluté. Žízeň je mocná čarodějka, ale na tohle tedy nestačí. Chuť navinulá a alkoholická, po sladu ani za mák. Tipnul bych si, že se jedná o nějaké německé pivo z průmyslového pivovaru. Málo sladu a všechno prokvašeno do mrtě na líh. Po dotazu, zda ví, jak má chutnat Budvar, se dozvíme od vietnamky, že neví a že prodává to, co jí dovezou. Jediné, co na pivě bylo budvarovského byla cena. Už jsme si všimli cestováním po německém pohraničí, že kam chodí Němci, mají hospody piva známých světových společností. Jinou značku, cizincům neznámou, by si možná tito zákazníci nedali. A jak je vidět pod známou značkou jsou ochotni vypít cokoli. Co na to Budvar? Neškodí mu ta špatná kvalita čepovaného patoku, vydávaného za jejich pivo? V protějším vietnamském obchodě kamarádi nakupují pečivo a další nutné potraviny. Ceny celkem přijatelné. Za Mníškem, cestou do Nové Vsi v Horách, vychutnáváme znovu pěkné výhledy z bezlesých částí, střídající zalesněné. Už jsme si také postupně na krušnohorsku museli zvyknout na nové okrasy v podobě vysokých vrtulí, doplňující přírodu. Za Novou Vsí Jirka zjišťuje, že nevystačí s léky, tak měníme program a zkracujeme cestu o jeden den. Naše kroky se proto odklání od hranice na jihovýchod k novému zájmovému bodu, rozhledně Jeřabina. Už pod ním se nám líbí rozeklaná skaliska. Na hlavním skalnatém vrcholu ční hranatá rozhledna, odkud je kruhový výhled. Na severu až do Německa, na opačné straně na České středohoří. Od rozhledny se dá dojít na druhý skalnatý vrchol s několika skupinami zajímavých skal, s výškou až 15m. V sedle mezi oběma skalními vrcholy se příjemně obědvá a odpočívá. Už zbývá jen skulit se dolů z hor do civilizace. Projít přes Křížatky a jsme v proslulém Janově. První panelák vypadá slušně, i když záclonu v okně neuvidíte. Ale postupným klesáním mezi další paneláky už se moc necítíme. Tak tady, ani v blízkém okolí se přenocovat určitě nedá. Nevědomky zrychlujeme, abychom unikli místnímu neobvyklému hluku a křiku zdejších obyvatel, kteří se rádi chovají hlučně. A že jich tady je. Ostatně jsou už tak nějak historicky zvyklí žít venku. Zastavujeme se na zastávce autobusu, kde se informujeme u sedícího Roma středních let s malým ztichlým hošíkem, na kterou stranu a jakým autobusem se dostaneme do Litvínova. Až nečekaně ochotně vysvětluje i jak se tu v busu platí a další informace. Je příjemně hovorný. Pak přechází na smutnější tón. Hrával hodně dlouho úspěšně fotbal, práci sice má dobrou, ale hodlá se brzy odstěhovat z tohoto gheta. Nedá se tu vydržet. Stěžuje si, že nemůže dát synkovi ven ani čokoládu. Okamžitě ho o ni oberou. Přijíždí autobus, loučíme se, muž čekající na manželku jí jde naproti. Nejde o Romku. Dál už cestování jde hladce. Už žádná chůze s přítěží. Jen dopravní prostředky. Po přestupu v Litvínově nás dvě tramvaje vyklopí před nádražím v Mostě. Za hodinku a něco nám jede vlak na Prahu. Nádraží poněkud vysunuté mimo město a tak vstoupíme do místní nádražní restaurace. Mno. V malé hospůdce nalézáme tři volná Místa v zakouřené nekuřácké části. U okénka si samoobslužně pořizujeme pivka na ukrácení čekání. Následuje vlak do Prahy, dva další přestupy a po půl druhé v noci, či k ránu jsem doma. A teď mohu konečně všechnu svoji výstroj definitivně větrat a sušit.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí 6. Krušné hory z Děčína do Mostu, září 2015. Den sedmý, středa.
