6.Vodopády, ledovec a Drammen aneb Putování Norskem VI.

Den dvanáctý – pondělí 19.7.2004

V devět už pěkně pražilo sluníčko, tak nám všechno pěkně uschlo. Vyrazili jsme na Kvam a Ulvik. Hledali jsme vodopád Bjølvefoss, třetí nejvyšší na světě, 840 metrů, je však odváděn trubkami do hydroelektrárny (výkon 56 MW). Na svahu jsme tedy viděli jen roury. Projížděli jsme také 7 km dlouhý tunel. Přepluli jsme trajektem z Brunviku do Bramnes. Opět jsme se slunili na palubě. Jedeme do Eidfjordu. Další zastávka vodopád Vøringsfossen. Všude se motaly zástupy turistů. Nejprve jsme si vodopád prohlédli ze strany a pak jsme popojeli na protější stranu k hotelu a viděli ho přímo před sebou a pod námi. Vodopád je vysoký 183 metrů.

Potom jsme se vrátili do Eidfjordu podívat se na kostel z roku 1309, kamenný, bíle omítnutý. Z levé strany měl 1 okno, zezadu také 1 okno a zprava 3 okna.

Všude kolem silnice prodávali moreller – třešně, předzvěst blížícího se městečka Ullensvag, největšího ovocnářského střediska (půl miliónu ovocných stromků). Prohlédli jsme si také kamenný gotický kostel z roku 1250 v Lofthusu. Podívali jsme se i dovnitř. Na stropě byly vymalovany portréty apoštolů. Kostel byl šedivý a měl jednu věž.

Potom jsme zamířili na ledovcový splaz Buerbreen od ledovce Folgefonn. Vyrazili jsme před 18.hodinou, zpět jsme se vrátili ve 20 hodin 30 minut. Cesta vedla nejprve lesíkem, kolem se povalovaly obrovské kameny a rostly šípkové keře. Potom to bylo horší, brodili jsme se několikát přes potok, přešli jsme pět lávek a jednu houpací. Nakonec jsme šplhali po skále, i po dvou lanech. Na vršku pěkně fičelo a stříkala na nás tříšť od bystřiny, která vytékala z ledovce. Obklopovala nás kupa sněhu a ledu šedomodré barvy. Trochu poprchávalo, dole pod námi se skvěla půlduha. Cesta zpět byla horší. Vše bylo mokré a rozblácené. Klouzaly se mně boty.

Mířili jsme na Oddu, u jižního cípu Søfjordu. Cestou jsme se zastavili u vodopádu Låtefoss, dva vodopády tekoucí vedle sebe. Tříšť cákala až na most. Hned přes silnici tekl další. Večer jsme se zabydlili před Roldalem nad silnicí.

Den třináctý – úterý 20.7. 2004

Vstali jsme po osmé hodině a vyrazili na Røldal. V obci jsme si prohlédli kostel ze 13.století, dřevěný ale přestavěný.Vypadal spíše jako chata s věží. Naše další cesta vedla na pohřebiště z doby železné. Na plánku bylo zakresleno 34 mohyl. My jsme viděli jen tři. Kupky kamení zarostlé trávou. Opodál se rozkládal kemp.

Potom jsme zamířili do kraje Telemark. Cesta nás vedla do hor. Opět nás provázely zasněžené vrcholky, keře a tráva, ovce, jezera, koně. Zahlédli jsme i stádo koz. V záchodcích na odpočívadlech se topilo a tekla tam i teplá voda.

Sjeli jsme do města Selfjord. Nachází se zde kamenný románský kostel z 12.století s dřevěnou věží a vyřezávanou předsíňkou. Vedle kostela byl pomník nějakého kněze – seděl na koni a v ruce držel otevřenou bibli.

Dál nás čekalo město Bø. Zdejší krajina je hornatá. Všude samé jehličnaté, převážně smrkové lesy. V Bø jsme si prohlédli kamenný románský kostel sv.Olava z poloviny 12.století s renesančním interiérem, v němž se nachází vyřezávaná kazatelna, dřevěná podlaha, lavice, popsané jmény rodin, které v nich seděly. Na venkovní omítce byly vidět zbytky červených kreseb (loď, labyrint). Hned vedle stál moderní kostel z 19.století.

Všude kolem silnic jsou informační panely s mapou kraje a hned u nich jsou v kastlíku k dispozici malé mapky, které si návštěvník může utrhnout a vzít s sebou.

Navštívili jsme kostel v Heddalu, což je největší norský dřevěný kostel z roku 1147. Jedná se o baziliku s 18 nosnými sloupy a čtyřmi vyřezávanými vchody. Zrovna ho něčím natírali, takže se nedal obejít celý.

Dalším cílem našeho cestování bylo město Drammen. Jedná se o moderní velkoměsto. Na náměstí jsme si prohlédli novogotický kostel z 19.století, budovu Radnice a banky – vše z červených cihel a s cimbuřím. Vyjeli jsme si také na Spiralen (1 700 m dlouhý tunel se 6 otáčkami). Točila se nám z toho hlava. Nahoře byla vyhlídka na město.

Zamířili jsme opět k Oslu. Podjeli jsme Oslofjord tunelem – mýtné 55 NOK. Krajina je kopcovitá s lesy a potůčky. Žádné zasněžené vrcholky a moře. Vypadá to jako u nás. Ve 20 hod 30 min jsme přejeli hranice do Švédska. Za Haldenem jsme hledali místo na spaní. Nakonec jsme spali u lesíka na louce, zamořené muškami.