7.Halmstad a cesta domů aneb Putování Norskem VII.

7.Halmstad a cesta domů aneb Putování Norskem VII.

Den čtrnáctý – středa 21.7.2004

V noci nás naštěstí žádná lesní zvěř nepřepadla. V 10 hodin jsme vyrazili směrem na Göteborg. Na každém rohu jsme pozorovali koně a lesy a louky a větrné elektrárny. V Göteborgu jsme byli ve 12 hodin. Dál jsme mířili na Halmstad. Začalo pršet. V Halmstadu jsme si udělali procházku po městě v dešti, který byl stejně jemný jako na začátku naší cesty v Göteborgu. Prošli jsme si náměstí, kde nás zaujaly pěkné zděné cihlové domy, brána z roku 1605, park s kachnami, socha ženské hlavy, vytvořená podle Picassova modelu, na pěší zóně socha „Švejka“ - socha vojáka nám ho svým výrazem dost připomínala. Jak jsme zjistili, jedná se o oblíbenou švédskou komiksovou postavu Mendela Karlssona. Na náměstí nás upoutala velká kašna znázorňující Únos Európy. Podívali jsme se i do největšího kostela sv.Mikuláše. Opěrné sloupy byly cihlové. Hned u kostelních dveří měli v konvici nachystané kafe a sušenky pro návštěvníky.V Halmstadu jsme strávili něco přes hodinu. V 15 hod 15 minut jsme odjížděli na Malmö. Záhy jsmevšak na 45 minut uvízli v koloně. Stále pršelo. Asi o půl sedmé jsme dorazili do Trolleborgu. Zaparkovali jsme na dvoře nějakého domu a šli utratit posledních 50 SEK v drobných. Centrum vypadalo celkem pěkně, opět zděné domky. Zaujala nás vysoká vodárenská věž a kašna v podobě obrovského draka – hada držícího nahou dívku. Nakonec jsme si koupili čokolády a odjeli do přístavu. Lodní lístek stál 88 euro. Na terminálu č.19 jsme čekali od 19 hod 30 minut na odplutí lodě společnosti Scandlines do Sassnitzu ve 22 hod 30 minut. Čas jsme si krátili pozorováním obézní rodinky v karavanu. Celníci se vůbec neukázali. O půl jedenácté jsme odpluli. Ke spaní jsme se usadili v čítárně. Společnost nám dělal polský zájezd. Stejně jsem tam nemohla usnout, jak se podlaha otřásala. Před 2 hodinou se Poláci náhle sebrali a hromadně prchali. Málem mi dupli na hlavu. Loď dorazila do Sassnitzu 2 hodiny 15 minut. V Německu už nepršelo. Projeli jsme Rujánou a pak jsme hledali nocleh. Nakonec jsme našli plácek u Greifwaldu u lesíka. Málem jsme tam zůstali už navždy, jelikož jsme zapadli do rygólu a utrhli zástěrku u pravého předního kola. Dostávali jsme se odtud asi 15 minut. Nakonec jsme se zabydlili o silnici dál. Ulehli jsme o půl páté. To už po té silnici začala jezdit první auta.

Den patnáctý – čtvrtek 22.7.2004

Vstali jsme o půl deváté. Vyrazili jsme v 10 hodin15 minut směr Anklam – město vypadalo celkem sympaticky. Dál jsme pokračovali na Berlín, kde nás chytil déšť, který vydržel až do Drážďan. V Drážďanech jsme byli v 15 hodin 30 minut. Z auta jsme viděli pár pamětihodností. O půl páté jsme měli být na Cínovci, ale uvízli jsme v koloně aut kvůli pracím na silnici. Hranici jsme přejeli v 17 hodin 15 minut. Sláva, sláva, vlasti milená.