7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 10.díl

Španělsko: Almeria,Mini Hollywood – Carboneras – Isla Plana – Cartagena – Elche

Cestou z Purulleny na Guadix jsme podzemní domy ještě párkrát zahlédli. Z Guadixu silnice běží na jihovýchod mezi východním hřebenem Sierry Nevady napravo a Sierry Baza po levici. Obojí notně vyprahlé. Nedaleko před Almerií na nás zapůsobí poutače na western vesničky. Dlužno poznamenat, že před 20 lety u nás tento typ zábavy teprve vznikal a nebyla plošně rozšířena ani jeho známost. Reagujeme tedy na velké barevné poutače zatočením volantu.

Zdá se nám to atraktivní, zejména v okolní pouštní krajině. Všude jen kamení a písek. Sem tam něco málo suše zeleného. Jen velmi sporadicky, tedy sukulent, nebo kaktus. Po průjezdu touto krajinou už nemusím do Mexika. Vybrali jsme si zde tudíž Mini Hollywood, Fort Apache. Dnes už u nás asi není nikdo, kdo ještě v některé western vesnici nebyl. Ani tahle se více méně moc neodlišuje. Snad jen okolím, typu mexické pouště. U nás mají okolní krajinu českou . Jinak vše, jako v kovbojkách.

Za dřevěnou hradbou se strážními věžemi, indiánské stany, saloon, general store, kostel, kovář, kolář, banka, šerif, vězení, šibenice, telegrafní stanice, větrem poháněné čerpadlo s nádrží na stožáru, dostavník, koně, půjčovna dobových kostýmů pro focení, kaktusová zahrada a okolní skutečná a reálná pouštní pustina. Mezi tím chodí či jedou na koni různí desperados.

Po asi 70km zastavujeme na pláži v Carboneras. Standardní situace, parkování u pláže se solitérní dvojicí palem. Mimo dvojice palem je na prázdné srpnové pláži jen jedna dvojice v plavkách. A my. Paráda. Romantika. Srpnové teplíčko osvěžované mírným vánkem od moře. A zase. Nekonečné modré dálky. Večer jen šumění líně se převalujícího moře. K tomu božský klid.

Jelikož se nám z Carboneras moc nechce, ještě si trochu vychutnáváme moře a klidu. Vyjíždíme v pohodě po pozdějším obědě. Z 200km od Carboneras se dobrých 50km do Isla Plana ještě stále projíždí pouštní stepí. Jen velmi zvolna přibývá šedivé zeleně, která začíná být, aspoň v okolí silnice, trochu vyšší. Pravděpodobně se jedná o nějaké macchie. Do Isla Plana se dostáváme před večerem. Zastavujeme zase na nádherném místě, na jakémsi mírně vyvýšeném výběžku do moře. Palmy tady nejsou dvě, nýbrž hlouček 6ti členné rodinky plus dvě solitérní. Obě místa jsou obsazena dvěma obytnými vozy. Na nás zbývá místečko bez palem, ale přímo u moře. Tady kotvíme. Zase krásný výhled na moře, 4m nad pláží. Za dobré viditelnosti by se mohl teoreticky dát spatřit naproti pruh afrického pobřeží u města Oran.

Z bližší obytky vylézá člověk a haleká. Haló, nazdar čeko. Koukám, auto je italské a člověk láme češtinu. Tak se zdravíme. Dělal nějakou dobu u nás v jižních Čechách ve větším podniku, takže zná pár českých slov. Já vytahuji české vychlazené pivko a k přípitku slivovici, on sekt. Vylezly i manželky a nastává sbratřování. Nádherný večer s krásným západem slunka, zvolna se nořícím do moře za horizontem.

Tenkrát byly všude na západě Evropy pláže prázdné, či poloprázdné, jak vidíte na fotkách. Dnes po 20 letech už to tak úplně není. Zejména ve Francii jsou dnes pláže často skoupené developery a zastavěné rekreačními domky. Podobně jako u nás, u některých atraktivních vodních ploch. Pokud je kousek něčeho volné, tak většinou zpoplatněné. Věčná škoda. I u nás v honbě za penězi se staví všude možně, a krásy pro nás milovníky, ubývá. My jsme tu na plážích, ani na parkovištích neplatili ani korunu (tenkrát peso, nebo frank). A neplatíme dodnes. Je takových míst však čím dál méně.

Následující den se přesouváme o kousek dál, do Cartageny. Tady si prohlížíme lodě ve vojenském přístavu. Dosud jsme neměli, jako suchozemci za plotem, příležitost něco takového spatřit.

Další zastávkou je vyhlášená botanická zahrada v Elche, o 120km dál. Je známá po celé Evropě unikátním palmovým lesem parkového typu, jedním z největších na světě. Není divu, že byla tato přírodní památka (tři roky po naší návštěvě), zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Mimo tuto, el Huerto del Curobotanic, jak se nazývá, se v Elche nachází množství dalších pěkných palmových hájů, parků a zahrad. Veřejných i soukromých.

Nejsou zde jen palmy, ale plno nádherných kvetoucích krás, kaktusů, a bambusů. Na jezírkách rozličné vodní rostliny. Královnou všech palem je asi 170 roků stará la Palmera Imperial, památka na císařovnu Sisi. Vypadá jako obrovská kytka s metrovou rukojetí, z níž ční 7 kmenů. Její listy nahoře se mi zdají trochu řidší než obvyklé husté závoje běžných palem.

Nějakou dobu setrvávám u kaktusů. Malé, velké, rozvětvené, chlupaté a trnité, štíhlé i kulaté jako soudky. Ježaté soudky bohužel bez piva či vína. Netrpělivá manželka by mně tady nejraději posadila na některý z velkých, pichlavě chlupatých taburetů. Mám palmy a kaktusy rád. I doma vlastním malý unikát. Asi 35 roků staré Pachypodium, Madagaskarskou palmu, 120cm vysokou, dole o průměru 8cm. Starám se o tohoto svého miláčka, neboť se takového věku často nedožijí. Jednou jsem jí zachránil život, když jí přepadl nějaký, neznámý, téměř neviditelný hmyz, proti kterému nepomohli ani odborníci z VŠ zemědělské.

Desítky let courám po naší zemi a po Evropě. Normálních lesů je tu všude plno. Proto si rád smlsnu na svérázné kráse pouštní krajiny ve Španělsku, kaktusech a palmách. Nádherně jsem se tady cítil v místě, kde hustota vegetace připomíná prales s čouhajícími palmami. Nádherná tropická divočina.

U východu kromě suvenýrů prodávají na památku různé rostlinstvo i kaktusy. Lze tu ochutnat i datle.

 

7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 10.díl na mapě