7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 2.díl

Furkapass – Rhonegletscher - soutěska Bourne – Chamonix - kaňony Ardeche - Tarn

Po odpočinku v „řídkém“ vysokohorském vzduchu na kótě 2.434m Furkapass ve Švýcarsku, nás Alpy neopouštějí dalších skoro 200km. Kousek za Furkapassem ještě vystupujeme a jdeme omrknout  Rhonský ledovec Rhonegletscher. Je to macek. Od něj sjíždíme sice dolů, ale jedeme údolím po okraji centrálních Alp. Vpravo za lesem, tvořícím hranu mělkého údolí, se zvedá první hřeben s vrcholy kolem 3.000 m. Za tímto hřebenem další, mají špičky už nad 4.000m. My za ten les nevidíme, což je velká škoda.

Furka, Rhonský ledovec  •  Foto: Traper

Na okraji francouzského Chamonix zastavuji. Kocháme se ze špičky Mont Blancu a vzpomínáme na naši dávnou první cestu do Itálie. Tenkrát jsme z opačné strany, z Itálie, zajeli až na konec pěkného údolí Aosta, za Courmayer. Tam jsme sedli na lanovku a vyjeli z italské strany na předěl hřebene, do stanice Helbronner. Odtud lanovka pokračuje dolů na italskou stranu bez nás. Byl červenec, my odjeli od moře v kraťasech z 0 metrů rovnou do výšky 3.462 m n.m., a nahoře koukáme, jak na sjezdovkách rajzuje plno lyžařů. Stanice Helbronner měla vyhlídkovou terasu a budku s okénkem pasové a celní kontroly. Dál jsme nemohli, neměli jsme tehdy francouzské vízum, a stejně auto bylo v Itálii. Nečekali jsme na výškovou nemoc a vrátili se dolů bez nějakých problémů. 3.500m nahoru a 3,5km zase dolů se asi nemohlo na zdraví  nijak projevit.

Furka, Rhonský ledovec  •  Foto: Traper

No, postavíme se zase do reality a pokračujeme z Chamonix na Grenobl. Tady, po 150km k velkému štěstí zakufrujeme. Uvědomme si, že je r.1997, žádná navigace, jen hrubé mapy s hrozným měřítkem. Díky tomu se motáme po Grenoblu podle čichu, a hle! Z nenandání projíždíme neznámou, úžasnou a divokou soutěskou. Paráda. Silnička tak úzká, že auta jedoucí krokem si přesto občas musí dávat přednost z protisměru. Ve skalách protesané tunely. Jízda pár centimetrů těsně okolo převislých skal, které není čas pořádně sledovat. Mně je bližší levá strana, kde v protisměru se šine automobilový had, jejž je třeba v těsném míjení sledovat. Naštěstí protijedoucí osobní auta mají před vysokou a širokou Avií respekt, takže zastavují dřív. Po delší době už jsem šilhal od sebe jako chameleon. Levé oko na doleva na protijedoucí auta, pravé na nebezpečně míjející skálu. Až jsem milimetry neuhlídal a jeden neposlušný, o chlup více přečnívající špičatý kámen, mi přiklapl velké boční zrcátko. Nebylo to moc, sklo jen trochu naprasklo a zrcátko zůstalo funkční.

Od té doby jsem nádhernější kus, zejména pro romantické řidiče, neprojel. Potíž byla, že pochopitelně v úzkém kaňonu, nebylo kde zastavit a fotit. Moc na to vzpomínám, a všem divočákům doporučuji projet. Jmenuje se Bourne. Fotky v galerii jsou z analogové kamery, takže kvalita podle toho. Ani občasné zaječení a řev vyděšené spolujezdkyně, u fotek nemůže podbarvit záběry.

Furka, Rhonský ledovec  •  Foto: Traper

Hlavní krása úzkého, skalnatého kaňonu posléze malinko slábne před rozkošným městečkem Pont en Royans. Na to se musí vystoupit a tu krásu s pohodou nasávat plnými doušky. Ještě jsme pěšky prošli po silnici kousek zpět, kde se dalo v klidu nádherně nahlížet dolů na dno s valící se vodou přes obrovité balvany. Pod vzniklými vodopády se osvěžuje pár místních. Velký vodopád padá přímo do říčky i v Royans. Nad říčkou, vyčnívají ze stěn starých domků, do prostoru přesazené balkony a přilepené nástavby. Romantické městečko. Při vzpomínání mi vlhnou oči.

Za touto nádherou následuje další pěkná turistická atrakce. Známý kaňon Ardéche. Znají ho u nás i vodáci, kteří ho sjíždějí. Začíná 150km od Royans, na JJZ za kamenným městečkem Saint Martin d´Ardéche. Patří rovněž mezi nejhezčí. U silnice, která z většiny prochází poblíž okraje, jsou vyhlídky na dno, t.zv. Belvédére. Občas je ve skalní stěně jeskyně. Někde blíže konci zajímavé části, v osadě Chames, jsou ubytovací kapacity, kempy, restaurace a dokonce minipláž u řeky.

Ledovec u Furkapassu  •  Foto: Traper

 Za Pont d´Ardéche, asi 40km, se přes řeku klene přírodní skalní most. Zmenšenina naší rekordní Pravčické brány, ale ne nijak extra malý! Dále už se zajímavost Ardéche zmenšuje, takže otáčíme kormidlo k dalšímu známému kaňonu, Tarn. Přejet je nutno asi 140km. My jsme už jednou řeku projížděli pěknou částí až od shora, ale nejzajímavější část je od Castelbouc, s bizardním skalním hradem a podhradím, v NP Cévennes. Silnice podél řeky vede skalnatým údolím, místy i prosekanými tunely. Milovaný ráj vodáků, podobně jako Ardéche. Je tu dost postaráno nejen o ně, ale i o ostatní turisty. Hospody a kempy, parkoviště pro auta.

Závěrem prosím o shovívavost nad mizernou kvalitou starých, oskenovaných fotografií a některých z analogového videa. Přece jen, 20roků je 20 roků.