7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 5.díl

Španělsko: Córdoba - El Palmar de Troya – Marchena

V Toledu jsme se včera kvůli obrovskému množství památek hodně zdrželi. Po přespání za Toledem, dnes míříme do dalšího turisticky velice známého města, do Córdoby, hlavního města provincie. Tento další, hojně navštěvovaný klenot Španělska, také zapsaný v seznamu UNESCO, patří k nejhezčím městům země.

V 9. a 10. stol. byla Córdoba jedním z nejdůležitějších měst v historii světa. V první řadě navštěvujeme místní atrakci, největší islámskou mešitu na světě. Tedy v r.1997 tomu tak bylo. Nemalé bylo i vstupné. Nevím už kolik to bylo peset (Eura zavedli až o dva roky později), ale v korunách kolem 750Kčs/osobu. No pěkně jsme se kroutili nad tou částkou, ale jsme tam jen jednou. A nikdy jsme ani v žádné mešitě, natož tak slavné, nebyli. Zaujímá úctyhodnou plochu 24.000 m2 na základech předchozí křesťanské baziliky. Po zpětném dobytí města křesťany byla mešita vysvěcena na katedrálu. Platíme příšernou částku a exotickou zahradou ve velkém patiu vstupujeme dovnitř. Ohromující kopulový interiér je zaplněný nad našimi hlavami velkým počtem pruhovaných oblouků na sloupech. Připadáme si jako v lese silných stromů.

 Ve středu mešity byla v r.1766 po návratů křesťanů vybudována katedrála s renesanční kupolí a barokním oltářem. Množství návštěvníků se v té velké prostoře úplně ztrácí. Oči až přechází nad pestrou výzdobou s muslimskými a křesťanskými motivy. Další vjemy jsou naprosté ticho a příjemný chládek oproti minimálně 45°C venku (ofic. průměrná srpnová teplota 37°). Teď si vzpomínám, že jak se považuji za polovičního velblouda, tak v Cordobě jsem se musel venku párkrát napít z pítek, kterých bylo ve městě po ulicích plno. Pít přes den, se mi běžně nestává. Vodu do hrbu plním zpravidla až večer. A taky ráno.

Na mešitu navazuje židovská čtvrť křivolakých uliček se synagogou Judios z r.1315, v mudejarském slohu, s dekorativními omítkami na stěnách.

Po supermešitě jeví turisté obdobný zájem i o středověkou pevnost-alcazár de los Reyes Cristianos, se dvěma věžemi, nad řekou Guadalquivir. Zámek býval královským majetkem a sídlem inkvizice. Areál zahrnuje překrásné zahrady v mudejarském stylu s fontánami, sochami, stromořadími a vodními plochami, mešitu a obydlí. Roku 756 na něm pracovalo 10000 tisíc lidí. Jsou tam m.j. také zachovalé římské lázně, sbírka římských mozaik a římský sarkofág. Přiléhají k němu královské stáje andaluských koní.

V jižní části města se také nalézá zajímavé náměstí koně, Plaza del Potro. Uprostřed s pěknou kašnou, sochou koně a městským erbem ze 16.stol. Z dalších náměstí, vhodných k návštěvě je tu, o pár ulic severněji, jediné uzavřené náměstí v Andalusii, Plaza de la Corredera, téměř dokola obklopené stejnou třípatrovou fasádou a podloubím.

Mimo alcázaru je na konci římského mostu ještě jeden fortifikovaný objekt – mohutná opevněná brána a hrad Calahorra z r.1369, dnes muzeum života 10.století a národní kulturní památka. Přejdete-li mostem zpět k městu, a dáte se vlevo po břehu, o kus dál budete procházet okolo hradeb. A ještě dále byste došli ke starému arabskému mlýnu z maurské doby s obrovitým vodním kolem.

Ne severu, nedaleko nádraží, na ul. Calle Acera de Guerrita nelze přehlédnout zvláštní barokní fasádu kláštera. Má i zajímavé vnitřní patio v renesančním slohu, s arkádami a krásným schodištěm.

Z ostatních památek ještě zbývá k prohlídce 27 významných kostelů, minaret, další paláce a muzea. Asi  5km západně za městem, ještě archeologická lokalita vykopávek ruin bývalého hlavního města Madinat Al Zahra a nedaleko muzeum.

No prosím. A to jsem chtěl stručně. Je to těžké, kterou památku vynechat. Po Toledu, plném historických památek, není Córdoba na tom vůbec hůře. Také vyžaduje plno času. Při srovnání s Toledem se mi ale Córdoba líbí o chlup více. Asi je to andaluským charakterem bílých staveb, zejména sluncem zvýrazněných. Dále židovská čtvrť s křivolakými uličkami. Na to že tu panují děsná vedra, je tu přímo zázračná venkovní květinová výzdoba všech domků.

Z Córdoby projíždíme po 170 kilometrech přes osadu El Palmar de Troya. O ní jsme neměli tušení, a proto nebyla v plánu, jen byla na cestě. Každopádně nás pohledem z auta velice zaujalo za jižním koncem obce množství krásných věží na jejím okraji. Vůbec se o tomto tajuplném místě moc nemluví. Až dodatečným pátráním jsem zjistil, že se jedná o kolosální nádherný klášter karmelitánů. Později sídlo sekty a antipapeže (zemřel až 8 roků po našem průjezdu, jeho následovník pak v r.2011). Uvnitř obezděného areálu se nachází katedrální bazilika s krásnými 11 věžemi a palmovým parkem. Při naší přítomnosti beznadějně nedobytný, ale s velkým parkovištěm před hlavním vchodem.

Sekta vznikla odtržením od církve pravděpodobně po papežově neuznání několika údajných zázraků v nejbližším okolí v r. 1968. Co se děje uvnitř vysokých zdí, je záhadou. Jsou jen dohady bez důkazů. Není známé financování. Po prvotním rozšíření údajně počet členů sekty rychle klesá. Přímo v obci by měla být ruina středověké rozhledny, ale nic jsme nenalezli.

Podobně projíždíme Marchenu. Tu máme sice jen jako kontrolní průjezdní bod, ale přesto zastavujeme u pěkného zámečku na fotku, protože se nám líbí. Dodatečně zjišťujeme jméno - La Mezquita de Dúrcal, a že se jedná o lepší hotel.

Závěrem opět prosím o shovívavost nad mizernou kvalitou starých fotografií vytvořených z analogového videa staré kamery. Přece jen, 20roků je 20 roků.