Loading...
8000km Evropou RETRO 2007 7.část
Daroca-Barbastro-Graus-Llívia-Francie-Leucate-Narbonne-Perouges- Ambérieu
Ze Španělského Teruelu pokračujeme 100km aragonskou krajinou se sporou vegetací tentokrát na sever, do městečka Daroca. Samozřejmě se jedná, stejně jako u většiny projížděných měst, o historicky zajímavé místo. Kdysi hlavní muslimskou pevnost a později neméně důležitou Aragonskou. Kousek za okrajem projíždíme krásnou dvouvěžovou městskou bránou El Perragorda (Fondonera). Na začátku náměstí Plazza Espaňa sedí rozložitý kamenný gotický kostel Santa Maria de los Sagrados Corporales s mnoha apsidami po obvodu. Při projíždění uličkami si všímáme zvláštního způsobu elektrifikace. Křížem krážem tažené shluky kabelů z jedné strany ulice na druhou a samozřejmě i po venkovních zdích.
Z vrcholu červeného skalnatého kopce s několika vrcholky shlíží na město ruiny hradu ze stejně rudých kamenů. Celý vrch je obehnán 4 km ne moc zachovalými hradbami s údajně 114 věžemi. I když jsme v tom horku vyšplhali až nahoru, tolik jsme jich nenapočítali. Na opačném konci, než jsme do městečka vjeli, ho opouštíme druhou bránou Puerta de Bajo.
Z Darocy se stáčíme na severovýchod do dalšího, 230 km vzdáleného aragonského města Barbastro. V průvodci slibovaný hrad jsme nenašli. Jen pěknou, rozložitou katedrálu ze 16. stol. se samostatnou kamennou zvonicí opodál. A zajímavé náměstí s arkádami.
Pokračujeme dál na severovýchod směrem k Pyrenejím a Francii. Projíždí se pěkným kaňonem a vzápětí okolo velkého jezera. Po 30km následuje městečko Graus. Malé a klidné. S náměstíčkem obklopeným pěkným podloubím. Poblíž, pod velkou skálou poutá pozornost pěkný klášter. V takových městečkách nejraději nocujeme.
K francouzským hranicím už je to jen 240km. Následuje jedna zajímavost. Jakmile projedeme za španělskými hranicemi ve Francii dva kilometry, ocitáme se opět ve Španělsku. Je tu totiž malá španělská enkláva v okolním francouzském území se španělským městečkem Llívia. Tímto malým španělským městečkem s 1600 obyvateli projíždíme 5km a následně jsme už zase ve Francii.
Pyrenejskou smlouvou z r.1659 se stanovilo, že okolní vesnice budou patřit Francii. Jenže Llívia byla tenkrát historicky brána jako město a proto zůstala španělská. Z místních zajímavostí je tu nejstarší lékárna-muzeum v Evropě, a ruiny malého čtyřhranného hradu na vrcholku kopce, severovýchodně od obce. Místní Španělé jsou na tuto svou komunitu hrdí a rádi vyvěšují katalánské vlajky. Rovněž zde kvete obchod s upomínkovými předměty. Po tomto definitivním rozloučení se Španělskem už budeme ujíždět jen hlavním směrem na východ a blížit se ČR. Ještě to ale máme asi 2000 kilometrů.
Jo. Jenže po půlhodince jízdy se nám do cesty staví uzavírka a dlouhá objížďka přes Axat. Takže si užíváme další dávku nádherné přírody Pyrénées Catalanes a místo 135 je to 170km. Všechno zlé je k něčemu dobré. Objevujeme poň další krásnou průjezdnou soutěsku Gorges de St. Georges.
Do Leucate, kde hodláme strávit dva dny u pěkné pláže za 6 €, přijíždíme v pozdním odpoledni. Okamžitě se noříme do nekonečných vln Středozemního moře a relaxujeme u modrých obzorů bez konce. Blankytnou modř vodní plochy nenarušuje žádný ostrov, je to paráda pro oči. Někde o 500 – 600 km v dáli by měly být ostrovy Sardinie a Korsika. Ale vidět každopádně nejsou a ani být nemohou.
- června máme ještě další možnost koupání v Narbonne. Nemůžeme si odříct krátké smočení a využít následného relaxu. Tolik domů zase nespěcháme. Musíme si moře trošku užít.
Ještě pokračujeme na spaní do 210km vzdáleného Remoulins. Na Avenue du Colonel Broche jsou dvě prastaré budovy neznámého určení. Někdejší radnice na Rue de Mairie je stará a vypadá spíš jako bývalý kostel.
Z Remoulins se ráno vydáváme na 275km etapu přes Lyon do mimořádně skvěle zachovalého opevněného středověkého městečka Perouges. Místo bylo osídleno již pár tisíc let před naším letopočtem. První písemná zmínka je o tvrzi ze stol. 12tého. Přísná ochrana zachování a navrácení původního středověkého stavu se datuje až r. 1911 a je obdivuhodná. Skutečně si zde připadáme jako ve starých časech. Ostatně právem patří do klasifikace nejkrásnější obec Francie. Procházíme kamennou městskou bránou a kroutíme krky na všechny strany. Vše vypadá autenticky a zřejmě také je. Hrbaté dláždění, budovy, detaily – dveře, okna, el. rozvaděče důmyslně ukryté, atd. I ta tichá, ospalá nálada. Také proto zde bylo natočeno několik filmů v originálních kulisách (vč. Tří mušketýrů 1973). Dvojité opevnění a opevněný kostel napomohly k vítězství při dlouhém obléhání francouzskou armádou r. 1468. Městečko má sice jen něco přes 1200 obyvatel, mělo by být tedy nazýváno vesnicí. Jenže jeho charakter působí neroztahaně, jako celek, takže si ho dovoluji nazývat městečkem.
Moc se nám tu líbilo. Dost jsme se tu zdrželi, takže jen popojedeme 45km na spaní do Ambérieu. Tady žádná turistická zajímavost není. Snad jen asi půl kilometru západně od předměstí Le Saint Germain jsou na menší vyvýšenině jakési rozvaliny Le Chateau de Saint Germain, kdysi panského sídla.
Poslední aktualizace: 12.4.2017
8000km Evropou RETRO 2007 7.část na mapě
Byl jsem zde!
Zapamatovat
