9. část - vstříc francouzským městům - Francie 2008

Dijon, Pitoreskní Billy, Vichy s temnou minulostí, La Bourboule v lůně přírody, Cordes sur ciel, Toulouse, Bagneres de Luchon, Le Cap d'Agde, Marseille, přívětivý Toulon, Chamonix

Cíl: příroda Francie ( Hory především )

Na jak dlouho: 3 týdny v červenci

Průvodce: Walking in France (Lonely Planet) - mapy, popisy jednotlivých treků kilometr po kilometru, ceny kempů i internetových kaváren, varování, doporučení, tipy, flora + fauna Francie, to vše v jedné knize k nezaplacení. Kniha jen v Aj, je pravda, že popisy cest psány občas květnatě až poeticky, před každým trekem (tzn. ve stanu u baterky cca 5 minut před odpadnutím) nutná příprava včetně překladu -při zanedbánítohoto nemilé komplikace na cestě pravidlem.

Kdo: Kateřina a Daniel Langovi

Jak: přesuny autem, spaní ve stanu + 1x hostel, jídlo instant na vařiči, občas čerstvé bagety a sýry a ovoce, nízkonákladově ovšem

Plány: za 3 týdny se vydatně vychodit a provětrat na turistických trasách mezi co nejméně lidmi

Rozpočet: cca 30 000/2 osoby/3 týdny, daří se nám držet se stanoveného nízkého rozpočtu, kempy ( 2 lidi+stan+auto ) zatím stály od 7,50 do 14 Euro

Na naší třítýdenní cestě napříč Francií jsme se, mimo naprostou majoritu ze strany přírody, občas dostali i do měst. A některá z nich, resp. větší z nich, se vám nyní pokusíme ve stručnosti představit.

Dijon: Tvořil naši první a zcela historickou zastávku ve Francii. Nejprve nás příjemně rozladila katedrála Notre Dame bez obtíží se prosazující svou kamennou monumentálností mezi ostatními nemálo zajímavými architektonickými silami a pak už jsme jen oddaně nasávali podmanivě historickou atmosféru města, která byla lehce potlačována davy turistů, ale přesto si dokázala vydobýt dostatečné množství pozornosti na to, abychom si ji uchovali vpaměti a byli ji schopni bez skrupulí doporučit jako hodnou poznání.

Billy: Malebné městečko severně od Vichy provokující až pohádkovou frizúrou obydlených domků a domů, kterou dotvrzovala mohutná pevnost roztahující se na kopci a dohlížející tak na celé okolí plné zpola zalesněných pahorků a osad domů v létě věčně zalitých sluncem a statečně vzdorujících slunečnímu žáru.

Vichy: Město se zajímavou minulostí aktuální zejména pro polovinu 20. století, na něž jsme neměli dostatek času a tak naše dojmy jsou velmi neobjektivní, ale dá se říci, myslím bez větších pochyb, že je město méně historické, ale spíše moderní. O zklamání znaší strany se určitě nedá hovořit, jelikož nám moderní části, svou atmosférou se podobající jakémukoli jinému velkoměstu, vynahradila rovněž moderní stavba s výraznými kubistickými prvky a to katolická katedrála Saint Benigne s nevšedním exteriérem, vypínající se vysoko k nebi a lákajícím interiérem, kde bylo náboženství předkládáno jaksi dokonale moderně, co se materialistické stránky týče. Pokud navštívíte toto město, rozhodně doporučujeme tuto stavbu k prohlídce.

La Bourboule: Lázeňské městečko uprostřed centrálního masivu bylo vynikajícím zážitkem a inspirací, ať už co se jaksi dokonale „uklizeného" urbanismu týče, tak obrovským parkem, který obsahoval mimo jiné i několik sekvojí tiše se natahujících až kamsi k měsíci.Během pobytu vcentrálním masivu nás zastihlo jen a pouze sychravé počasí, ale jak Hory tak naše základna -La Bourboule- dokonale předčily možné negativní nálady.

Cordes sur ciel: Severně od Toulouse. Postavení města může člověku evokovat San Marino. Jedná se o víceméně uzavřený celek rozléhající se na kopci a z dálky působící jakoby plul na nebi (sur ciel), centrum je dokonale historické-navozuje středověkou atmosféru- a čím blíže k samotnému středu města se dostáváte, tím silnější máte pocit, že jste hlouběji vminulosti. Bohužel se dá celé městečko projít pouze po zaplacení poplatku, alespoň v sezóně, což je škoda a nelítostné zástupy turistů jsou také škodou, se kterou souvisí jistá dávka nevkusu či kýčovitosti při pozorování narativních symbolů snažících se převyprávět historii prostřednictvím napodobených převleků, příběhů a za nemalý poplatek. Prostě ráj pro rodiny s dětmi, které nemají hluboko do kapsy.

Toulouse: Druhý z grandióznějších civilizovaných zastávek -tzv. až do mrtě- na naší cestě. Toto město nás potěšilo více než jsme vůbec čekali, jelikož, i když jsme se vjeho útrobách pohybovali uprostřed sezónního dne, tak byla mnohočetná náměstí a náměstíčka zcela prázdná a v atmosférických uličkách se pohybovalo jen několik unavených turistů. Dále je potřeba dodat, že je Toulouse nepochybně plný pamětihodností laskajících percepce a oživujících zájem o historii. Město je protkáno spoustou širokých a užších uliček ve kterých není nesnadné se ztratit a rozmanitá architektura od mnohých městských domů se secesní tématikou, dřevěnými okenicemi, přes různorodé renesanční baziliky a rotundy s románskými prvky, skýtá na širokou rozlohu města rovněž široko rozlehlou pastvu pro oči. Městu vévodí -co do velikosti a pompéznosti- Katedrála Saint Etienne de Toulouse a široká řeka Garonna tvoří jakousi přirozenou hranici v čase mezi přítomnou realitou turisty a bytím víceméně renesančně laděného města.

Bagneres de Luchon: Lázeňské město západně od Andorry, oklopené několikatisícovými pyrenejskými vrcholy(vidět odtud jde i Pico d'Aneto). Během prvních hodin jsme se museli vyrovnávat s tísnivostí, kterou masívy všude kolem vytvářely. Hory působily jako naklánějící se titáni s cynickou myšlenkou na rozmačkání města. Jelikož jde o lázeňskou destinaci uprostřed hor, člověk se neubrání srovnání s La Bourboule. Bohužel pro Luchon se zdá být jednoznačným vítězem La Borboule, ale přesto má i tohle město neoddiskutovatelné charisma. Zejména díky několikatisícovkám, které má člověk, procházející se městskými ulicemi, neustále nad hlavou.

Le Cap d'Agde: Město na jižním pobřeží Středozemního moře, nedaleko Montpellier. Co dodat? Jde o turistickou oblast par excellence. Neuvěřitelně drahé, mamutí kempy( člověk cítí nepříjemné „panelákové" odosobnění), přecpané pláže, absence pamětihodností, které by stály za to, aby člověk město navštívil. V zásadě má celé město i s turisty stejný program, dokonale homogenní. Přes den je to pláž(mimochodem velmi špatně upravená) a večer alkohol, večeře na plážích a rozličná pěvecká vystoupení k tomu. Nic zajímavějšího se zde nekoná. Snad jen, že místní nudistická pláž je údajně jedna znejvyhlášenějších.

Marseille: Tomuto městu jsme díky čřasové tísni nebyli schopni věnovat dostatek času a tak snad jen několik vět na okraj. V ulicích se pohybuje šílená masa lidí, která člověku nedovolí se zastavit před zajímavou budovou. Přístav, který má být chloubou je rovněž cloněný masou(jak lidí tak lodí). Tohle jsou hlavní dojmy z tohoto města. Bohužel jich více není, jelikož jsme neměli čas taktizovat a hledat zajímavá místa. V každém případě doporučujeme město navštívit mimo sezónu nebo alespoň v ranních hodinách, kdy snad davy ještě o defilování v ulicích jen svorně sní.

Toulon: Zajímavé velko-městečko, velmi hezky upravené a s přívětivou architekturou. Zde se mladý Napoleon poprvé, ještě pod patronátem jakobínů, ujímá úspěšného velení nad dělostřeleckými pluky. Výrazných památek se zde sice nenadějete, ale přesto město jako celek působí neuvěřitelně silně. V den našeho příjezdu zde probíhal jazzový multikulturní festival v ulicích, čímž Toulon jen získal na sympatičnosti. Absence davů také potěšila. Vřele doporučujeme k návštěvě.

Chamonix: Vcelku rozlehlá turistická oblast v sevření alpských velikánů a s výhledem na Mont Blanc. V centru funguje dobře vybavená turistická kancelář nabízející možnosti bezplatného bezdrátového připojení na internet a rovněž bezplatných rad a tipů na zajímavé výlety - to jsme vnímali jako velké plus. Klasické mínus představují hordy turistů.

Měst jsme navštívili více, ale kdispozici jsme dali jak obrázky tak stručné reakce jen k větším či výraznějším(negativně i pozitivně) městům. Subtilní forma popisu a mnohdy nedostatek času ke komplexnější prohlídce měst z textu výše dělá spíše jen jakýsi odrazový můstek pro hlubší zájem o danou oblast. Zmíněné skutečnosti berte prosím v uvozovkách, ale přesto k nim bez váhání přihlédněte.)