Albánie - Návrat do Hor

Asi, snad každý najde ve svém životě místo, kam se rád nestále vrací. Já jich mám trochu víc a posledním útočištěm se mi stala Albánie. První seznámení bylo s partou kamarádů už před několika lety na motorkách. Uplynulo víc než pár let, následoval druhá, loňská návštěva a pořád jsem cítil, že to není úplné…

Proč zase Albánie?

Na vině není předchozí návštěva, vše proběhlo jak mělo, pár míst jsme nestihli, ale to je v pořádku, nejde přeci stihnout vše. Pak ale přišla zima, dlouhá zima, prohlížení fotek z minulých cest a bylo vymalováno. Pár telefonátů, emailů a skupina byla zase kompletní, tedy Ondřej na žluťákovi, Milan na modrákovi a já, no, také na motorce ,-).

Přesun k cíli

Proč měnit vyzkoušenou cestu do Albánie, když je vyzkoušená? Třeba proto, že sebou vezeme chytrou krabičku, která online maluje cestu do mapy a kdokoliv se mohl koukat, jak nám to zrovna jede, kde bloudíme, spíme… A jeli jsme ve stylu „Přeci nebudeme jen přemalovávat loňskou cestu“. Díky tomu jsme objevili spousty nových míst, skvělých silnic, někdy delších, někdy hezčích, ale jak je na mapě vidět, cestu zpět jsme vyčerpaně přemalovali, dobrovolně… Ale nepředbíhejme.

Albánie

Po dvoudenním přesunu jsme konečně v cílové zemi, v Albánii, u Skadarského jezera, v příjemném, moderním kempu, kde si nás pamatují z minulých cest ,-). První náš cíl je smutný, místo, kde došlo vloni k nečekanému a dva Češi, Milanovo přátelé, přišli bohužel o život. Zapálili jsme svíčky a mlčky pak jeli do přístavu Komani, odkud chceme jet po stejnojmenném jezeře do města Fierze.

Jezero Komani

V průvodci je plavba krásně popsaná, ale po vylodění musíme říci, že se nedá popsat. Přes prvotní problém s absencí celého trajektu, a neplánovaném nocování v přístavním hotelu, všem doporučujeme. Nevidíte, kam plujete, jen štíty skal nad hlavami…

Výšlap do sedla nad Valbonou

Motorka je dobrá, s ní se dostanete všude. Není to zase tak pravda samozřejmě. Tentokrát stroje odpočívají a jdeme pěšky. Čtete dobře, to také umíme ,-). Čeká nás 15 kilometrový výšlap do sedla nad Valbonou. Byla to víc než dřina, přiznávám, ale koukněte na fotky, nádherné výhledy.

Národní park Bredhi i Drenoves

S noční přestávkou v Makedonii jsme zase v Albánii, tentokrát chceme navštívit velké slepence v horách u hranic s Řeckem, kam se vloni nepodařilo dojet, ani dojít. Letos to vyjde, sice se tam nakonec podívám sám, ale cíl je splněn, atmosféra na místě je opět… nepopsatelná.

Místní kuchyně

Nebyl večer, kdy jsme náš výlet nepřejmenovávali na Gastro turistiku. Ale když to jinak nešlo, ochutnávat se musí a když je nakonec plný pupek, lépe se přemýšlí. Nejlépe jsme si pochutnali v malém penzionu mezi městy Korce a Leskovikem. Schovaný v horách, kde naléval syn majitele a vařil sám pan domácí. Ale jak.. V kamnech zatápěl dřívím a nosil jednu dobrotu za druhou… Na chvilku přestanu psát, mám z toho hlad ,-).

Ostatně i na ulici si stačí dát cokoliv s houskou a na hodně dlouho si nevzpomenete na naše velkokapacitní hamburgrárny.

Moře, pláže, voda, písek

Čím jsme níže, tím se nám více pláže a moře líbí. Cestovní kanceláře už nabízejí běžně zájezdy do Dures, ale pokud chcete opravdu poznat pravou Albánii, jeďte níže, do města Himare, Sarande, nebo do Ksamilu. Nebudete litovat. Moře je nádherné, pláže čisté. Je zde znát každý rok a jistě najdete místa s odpadky, ale většinou ve městech se místní už naučili vyhazovat obaly od svačin do koše.

Historie může být i zajímavá

Nejsme zrovna typy obrážečů hradů a zámků, ale historické město Butrint, zapsaný v UNESCO, si zaslouží návštěvu i takových kulturních barbarů, jakými jsme my. Fotky toho řeknou víc…

A kam příště?

Procestovali jsme více jak 4 tis. kilometrů a světe div se, zase neviděli všechno. Ale o příští cestě ještě nebudu spekulovat, se uvidí, nápadů mám hodně a ty pocity, ty ukáží směr ,-).

Více informací a fotografií naleznete na www.mototrips.cz.