Amerikou v půjčeném autě

Cestopisy

Výhled, za který bych platila. • Fotografie (5) • Foto: batuzkova-holka

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

<°((((><

The Freedom Wall

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Moji rodiče mi vždycky říkali, že pokud můžu, ať cestuju. Co oni by za to dali, když byli mladí. Když jsem jim ale řekla, že se chystám do Ameriky, chytali se za hlavu. A ve chvíli, kdy jsem jim řekla, že chci projet čtyři státy ve vypůjčeném autě, vypadalo to, že ve svém dospělém věku dostanu snad i zaracha s trváním do odvolání.

Vysvětlit rodičům, že tam opravdu chci, nebyl ale takový problém, jako zjistit, co všechno k tomu potřebuji. Víza, pasy, povolení, formuláře. Točila se mi z toho hlava. Potom jsem naštěstí našla docela spásný web - s ESTA vízem až na 90 dní a dá se to vyřešit z místa, které mám nejraději na celém světě - vlastní postel (tady).

Už jsem si začala pomalu balit kufry, ale pak mi došlo - povolení pro vstup mám, co to auto? Ještěže je internetová doba. Takže jsem si zase sedla k počítači a gůglila. Našla jsem naštěstí web, na kterém si jednoduše vyberu auto kdekoliv ve světě a zarezervuju. Ano, ze svého obýváku.

Tak ještě ty nový boty, spacák a hlavně nezapomenout pas.

Z Brna do Londýna byla cesta v pohodě, tuhle trasu mám prostě v nohách. Ale pak přišlo to velké dobrodružství. Naštěstí jsem na to nebyla sama, s mojí nejlepší kamarádkou jsme prostě obě tak trošku trhlé.

První dvě noci strávíme v New Yorku. Potom se přesuneme do Philadelphie, tady na nás bude čekat to vysněné auto, Baltimore, Washington a zpět. Už jsem vám říkala, že hodně gůglím? Tak i ubytování v New Yorku jsem vygůglila ještě v Brně (tady).

Když jsme se vymotaly z letiště, v hlavě jsem měla jenom dvě věci. Že je tam horko a že se už nikdy do Čech nevrátím. Cítila jsem se jako hrdinka a vzpomínala jsem na všechny svý kamarády, co teď někde v sedí v brněnských kavárnách a povídají si o tom, jak by to chtělo něco podniknout a že v Čechách je to na prd.

Vzaly jsme si taxíka a jely na Manhattan. Hlavy nalepené na okýnkách taxíku. Hltala jsem každý dům, každé auto a každého člověka kolem sebe. A v hlavě mi zněla tahle písnička.

Všichni si New York nějak představujeme, ale realita dokáže prostě vyrazit dech. Troubící auta, spěchající lidi, mrakodrapy, kouř z kanálů, žluté taxíky. Shon, špína, rachot, luxus, pozlátko a památník WTC.

Lístky na autobus do Philadelphie jsme měly koupené - jak jinak - předem (tady). Zhruba za patnáct dolarů a dvě hodiny cesty jsme byly tam. Ubytovaly jsme se a vyrazily do centra dění. Tři dny na Philadelphii stačí. Vlastně - tři dny stačí na jakékoliv místo na zemi. To je naše pravidlo.

Vyzvedly jsme si auto a zhruba dvě hodiny se radovaly z toho, jak je život skvělý, když jde všechno zařídit online. Než jsme se stihly doradovat, už jsme byly v Baltimore.

Tři dny. Must see? Hrob Edgara Allana Poea! A určitě si tady dejte zmrzlinu v Little Baby’s. Absintová s mákem - jestli se někdy do Ameriky vrátím, tak klidně jenom kvůli ní.

Pětihodinová cesta do Washingtonu stála za to. Bílý dům, Lincolnův památníka hlavně muzeum špionáže. Tak tenhle výlet za to opravdu stál.

Za další čtyři hodiny jsme byly zase zpátky v Philadelphii. Poslední noc jsme strávily na letišti a odsud zpátky do Prahy. Potom už jen vlak, šalina a vlastní postel.

Na tu zmrzlinu ale nikdy nezapomenu!