Australsky sen

Deník z Austrálie.

AUSTRÁLIE,MALAJ­SIE,SINGAPUR

Pernamentní myšlenky,,kam teď?"mě přivedli na to,že bude možná
nejlepší začít od těch nejvzdálenějších a nejnáročnějších míst tohoto světa.
Tím pádem se výběr zúžil na dvě cestovatelské Mekky, Austrálie a Nový Zéland.Obě naráz bohužel z časových důvodů
nepřichází v úvahu a proto volba padá na organizačně a cestovně (obrovské vzdálenosti,ví­za,nebezpeční tvorové….)
na náročnější Austrálii.Letenky z důvodu víz kombinuji se stopem v Asii,jakožto záložním plánem B v případě zamítnutí vstupu.Momentalne nejlepší cenu letenek do Asie(16 000Kč)na­bízí www.qatarairway­s.com s odletem z Vídně do Singapuru a v kombinaci s letenkou od www.airasia.com z Kuala Lumpur do Austrálie(6 000Kč)se dostávám na perfektních 22 000Kč.Cena od Airasia mě přinutila prošmejdit jejich další destinace a při prohlídce jejich,,HOLIDAY PACKET" přestávám cenám rozumnět úplně.Dvě zpáteční letenky včetně tax + 3noci v resortu Langasuka se snídaní na ostrově Langkawi
(Malajsie) v těžko uvěřitelném přepočtu 1800Kč a proto připojuji tento ostrov společně s prohlídkou měst KL a Singapuru do itineráře cesty.Zbývá už jen vybrat to nejlepší z Austrálie,ví­za(www.austra­lia­online.cz),oč­kování,průvod­ce,podrobná automapa.Rezervace auta je ideální na www.oodles.com je to cenově porovnávací server s možností přímé rezervace bez jakékoli zálohy,čímž odpadají starosti v případě zrušení cesty a platbě storno poplatků.Dva měsíce před toužebně očekávaným odletem se cestovatelská čtveřice z důvodu očekávaného přírůstku do rodiny zúžuje na cestovatelskou trojici.Quata­rairways se zachovalo velice vstřícně a ve stylu,,náš zákazník- náš pán" i přez nevratnost letenky vrací 75% z ceny.Den D pátek 13.2.2009 se na věky vrývá do našich pamětí a plni očekávání odlétáme směr Asie.

Po dvanácti hodinách letu neše nohy premiérově vstupují na asijskou půdu do města zákazů-Singapuru.Kupujeme lístky na metro(1,4 sin­gapurských$ = 19Kč)které nese zajímavé jméno SMRT a fičíme do stanice Bugit.Odtud je to asi pět minut chůze na autobusák do Johor Bahru (první hraniční malajské město) a dále do Kaula Lumpur(KL).Bus č. 170 jezdí pernamentně(1,8$ = 25Kč) na malajsko-singapurskou hranici,2× vystupujeme na celnici kvůli vyplnění vstupních a výstupních formalit a znovu nasedáme do již jiné 170ky (lístek platí pro všechny busy č. 170,proto uschovat až do Johor Bahru).Hned po vysednutí nás odchytávají místní naháněči a neznalí místních poměrů podléháme hned prvním za 40 Ringitů = 200Kč za lístek do KL.
V buse je během cesty šílená kosa,navlékáme na sebe vše co máme a unaveni časovým posunem všichni rychle usínáme v obrovských pohodlných sedačkách dálkového busu.Do KL přijíždíme v noci a již z dálky nás vítají krásně osvícené Petronas Towers.Vystupujeme na bezejmenné ulici a hladoví zkoušíme první místní restauraci ve které jsme docela šokováni higienou,doráží nás však toaleta , kde se 2× vracím a jako evropský nýmand se ptám obsluhy kde je toaleta.Poprvé jsem totiž nepoznal,že jsem na toaletě.Nasyceni neidentifikova­telným pokrmem odchýtáváme taxikáře,
který nás za 10R = 50Kč odváží k Petronaskám,ty jsou však k našemu překvapení již bez osvětlení (jen do půlnoci).
Kupujeme zásoby tekutin v pivním krámu a zbytek noci trávíme v parku pod věžemi ( je 30st. a asi 100% vlhkost).Ráno,už znalí místních poměrů smlouvání zkoušíme taxi na letiště,rozpětí je veliké (80–140R = 400Kč-700Kč).
Výběrové řízení vyhrává za 70R = 350Kč mladík,který na nás asi nezapomene.Po cestě totiž viditelně bloudí (a to tu ani neznáme) na dálnici se omylem dostává do placených mýtných bran,které platí a asi po hodině a půl nás ne zrovna s dobrou náladou vykládá před odletovou halou.Jarda odlétá na ostrov Langkawi o hodinu dřív (chybička se vloudila při rezervaci) a čeká na nás v resortu vzdáleném asi pět minut od letiště.Po vybalení a blahodárné sprše si půjčujeme za 120R = 600Kč na 3 dny skútry (bezkonkurenční dopravní prostředek na ostrově) a vyrážíme na obhlídku ostrova.

Během tří dnů poznáváme celý asi 50km ostrov(viz Fotogalerie Malajsie,Singapur) koupáním a relaxačními masážemi se připravujeme na hlavní cíl naši cesty – Austrálii.Po návratu do KL máme 12 hod. na prohlídku hlavního města Malajsie a po návštěvě obřadní síně Bathu Caves se vydáváme smlouvat s taxikářem na KL visit.Cena je 130R = 650Kč za pětihodinovou městskou exkurzi po všech atraktivních místech tohoto města.Originální je zastávka v Little India na oběd servírovaný na banánových listech.Ukecaný taxikář nám nabízí i odvoz k malajským prostitutkám,ale s vidinou,že si odvezeme z Asie i něco jiného než krásné vzpomínky,samoz­řejmě odmítáme.Vystu­pujeme na Sentral KL bus station,odkud pokračujeme za 8R = 40Kč busem zpět na letiště.Odbavení probíhá hladce,vyplňujeme formality k opuštění Malajsie a hurá na palubu směr Austrálie.

První pohledy z okna letadla na australskou půdu jsou trošku deprimující,jelikož vidíme značně rozsáhlé zatopené oblasti po kterých povedou naše stopy.Volba otočit okružní cestu po směru hodinových ručiček ( na jihu řádí požáry)byla jedinná.Proto jako jediné bylo doufat,že za tři týdny bude vše zase v normálu.Cedule Welcom in Austrália nás vítají už při cestě od letadla k celním prostorám.Nejlepší informovaností o systému kontrol ke vstupu disponuji samozřejmě já a na dotaz ,,Jardo máš umyté boty a čistý stan" dostávám odpověď A PROČ???.Čekání na vízové razítko si krátíme čtením obrovských bilboardů co vše si do Austrálie nesmíte dovézt (ovoce,uzeniny­…..).Dostáváme vstupní povolení a směřujeme k jedinému pásu z bagáží na letišti v Coolangattě­.Dopravník se rychle vyprazdňuje,spo­kojení a usměvaví asiati odchází vstříc jasnému australskému podnebí,my však stále marně čekáme na zavazadla.Slabou útěchou jsou blbé připomínky,že si nemáme co závidět,po pase už nejezdí nic a ani jeden z nás nemá vůbec nic.V hlavě nám šrotují myšlenky o co každý přišel a bez čeho se tady obejdem.Teprve po asi dvaceti minutách a pár vysílačkových hovorech se naše tři batohy zázračně objevují.Největší šok nás (hlavně mě) však teprve čeká.Největší debilitou totiž také disponuji já a při samotném pohledu na nás tři,nás celnice odhaduje na ,,rizikové" a směřuje k osobní prohlídce.V mém batohu se objevuje sáček se slupkami od banánů.První vteřiny mi hlava vůbec nepobírá a celnice nasazuje výraz ,,to si děláš prdel?".Tento moment pro mě trvá snad věčnost a dostávám ze sebe jen asi 5× sorry.Následuje zápis prvního přestupku do mé karty (pokuta 20$ = 280Kč) a až tento moment si moje paměť vybavuje,že slupky vezu z Langkawi,kde jsem je jako Malajec nechtěl vyhodit u silnice,ale po evropsku v resortu do koše.Boty máme čisté ovšem se stanem je to horší,je špinavý a důkladná celnice nachází i stéblo suché trávy.Se stanem ihned peláší do dezinfekční komory a následuje druhý zápis opět do mé karty( i když stan nebyl můj) a pokuta 200$ = 2800Kč(+banány).
Než se však moje milující celnice vrací ze své kanceláře přichází na scénu jiný celník a vykazuje nás drsnějším stylem ven z budovy.Rozho­dujeme se rychle a ještě s napůl rozepnutými batohy a rozbaleným stanem v podpaží zdrháme bez placení (však oni dostanou za tři týdny při našem odletu ,druhou šanci).V auto­půjčovně Budget jde vse jak po másle a za pět minut už zkoumáme interiér Toyoty RAW4 za cenu 1500AU$ = 21 000Kč včetně maximálního pojištění na 20 dní.Nezvyk je automat a volant na pravo s páčkou stěračů na místě našich evropských směrovek.Největší starost nám však dělají brzdy.Ty jsou tak neskutečně jedovaté,že než vyjedeme z parkingu dáváme dvě čela o přední sklo a Jardovi se brzo přestává líbit můj styl jízdy.Na prvních křižovatkách ještě za slunného počasí několikrát stírám suché přední sklo místo ukazatele směru.U prvního velkého marketu,kde nakupujeme základní potraviny ( já banány,stojí jen 4 AUD a za slupky nic nechtějí ) se volantu chopí Jarda.Již však po pěti minutách se opět vracím na přední sadadla, přesněji mezi řidiče a spolujezdce a můj těstovinový salát stíráme z jeste naleštěné palubní desky.Jarda se ujišťuje,že to opravdu není řidičem,ale brzdami a po cestě do Sydney ještě párkrát setře suché čelní sklo.Náš harmonogram na prvni den je rozhozen o tři hodinové zpoždění letu s Airasia( za tu směšnou cenu jim však odpouštíme vše ) a zdržení na celnici,proto přijíždíme do Sydney až po půlnoci.Ubytko již ani nezháníme a po zaplacení 2 AUD mýtného přejíždíme slavný Harbrou Bridge a pod ním nakonec trávíme na parkovišti v autě i první australskou noc.Ráno vstáváme brzy ,jelikož parkoviště je od sedmi hodin placené a přejíždíme kolem vojenského přístavu do zastrčených ulic města,kde parkujeme již na celý den zdarma.

Celodenní špacír po asi nejkrásnějším městě jaké jsem doposud viděl začínáme snídaní ve Food Courtu na Central Plaza.Baštíme vynikající bagetu od asiata,měníme tvrdou evropskou měnu za nezničitelné australské dolary (nejdou totiž roztrhnout ani zmačkat ) a vyrážíme vzhůru na Sydney Tower,kde nás hlavně zaujala vyhlídka z venkovní vysuté lavice nad restaurací a proto připlácíme 40 AUD = 560Kč za SkyView.Tyto prostředky nám však při cestě zpět vrací,jelikož nahoře nám obsluha zděluje,že nesmíme fotit a že nás vyfotí oni ( samozřejmě za prachy ) což odmítáme.Centrum města je již plné lidí snad všech barev pleti a směřujeme přez nádhernou Sydney Royal Garden k dominantě města Opera House.V zahradách jsou neodolatelné trávníky a proto se cesta s opalovaním a relaxem protahuje na tři hodiny.Budova opery je ve skutečnosti ještě krásnější než na fotografiích a její povrch je pokryt keramickými destičkami.Kousek od budovy kupujeme za 30 AUD = 420Kč/osoba 2hod. nádhernou výletní plavbu po sydneyském zálivu a za zvuku lodních sirén opouštíme stejně jako zaoceánský parník Queen Victoria tohle úžasné město.Dále již za tmy směřujeme na jih směr Melbourne a v naprosto strašidelném hororovém městečku Chiltern ( kdo viděl film Dům voskových figurín,ví o čem mluvím) trávíme druhou a poslední noc v autě.Tohle městečko je úplně bez lidí a proto ráno rychle ujíždíme dál po M31 na jih,kde se pomalu mění ráz KRAJINY ze zelené na úplně suchou.Projíždíme okrajem spálených oblastí,které nedávno postihly obrovské požáry (v autě cítíme i kouř) a přesunovací den končíme v kempu za 10 AUD = 140Kč/osoba u městečka Lara.Cílem zítřejší cesty je nádherná 360km dlouhá Great Ocean Road,která je zatesána do útesů podél pobřeží a je zakončena Twelve Apostles.Jarda zvládá bravůrně celou délku cesty a já s Michalem se kocháme obrovským množstvím nádherných vyhlídek.K večeru se zatahuje a 12 apoštolů je jako jediných z celé cesty( v tuto chvíli to ještě nevíme) foceno v oblačnu!!Nedaleko města Mount Gambier zkoušíme první noc ve volné přírodě,bohužel ranní budíček kolem páté hodiny patřil k těm nejhorším.Budí nás divoké prase a neskutečný křik neznámého ptactva,během pár minut máme rychle zbaleno a South Austrália nás za hodinu vítá azurovou oblohou se stokilometrovými pastvinami a milióny kusů ovcí a dobytka.V info­centru Tailem Bendu zjišťujeme,že z Murray Bridge odjždí staré výletní kolesové parníky po stejnojmenné řece Murray (seriál Co přináší řeka) Pohodovou 3 hod.plavbu si vychutnáváme a máme ji i zpestřenou o vytahování zapadlého houseboatu z mělčiny.Zbytek dne se pravidelně střídá Michal s Jardou za volantem a v pravý čas(jako naschval) před Adelaide přenechávají pozici řidiče mně.Město Adelaide je snad nejhůře značené v Austrálii,10 kři­žovatek za sebou bez označení není vyjímkou a s velkou úlevou přijíždíme na čerpací stanici do Wakefieldu,kde dáváme i sprchu (tato možnost je skoro u každé druhé pumpy).Již za tmy přijíždíme do Port Augusta-důležité křižovatky- sever,západ,jih.Noc trávíme v podivném soukromém kempu 3 AUD = 42Kč/osoba, kde jsme sami s prazvláštním majitelem.Na Michalův dotaz zda jsou tu hadi ( před kempem je varovná cedule Pozor hadi! )majitel odpovídá s ledovým klidem,že ne,ale jeho syna prý před několika lety usmrtili.Brzo ráno,velice natěšeni a nedockavi odjizdime do postapokaliptického podzemního města Coober Pedy.Využíváme jedinečné příležitosti ubytovat se v hostelu pod zemským povrchem a volíme Radeka´s Downunder.Pokoje 25 AUD = 350Kč/osoba se nachází 6m pod povrchem jsou to vlastně staré vytesané štoly po masivní těžbě opálu,která přetrvala do dnes.Necháváme opravit proraženou pneumatiku a celý den za teplot snadno přesahujících 42st. (vyprané prádlo je suché za 20 min.) prozkoumáváme tohle šílené město,šílených lidí (viz. fotogalerie).Kulisu města ideálně využili filmaři k natáčení filmu Šílený Max 2.

Noc v kopce při teplotě kolem 20st. je velice příjemná a ráno se nám z měkoučké postele nechce.Máme však dnes před sebou
405km dlouhou pouštní výzvu Oodnadatta Track.Tuto kamenito-písčitou cestu lze absolvovat pouze s vozy 4WD a je určena spíše pro šílence našich povah stejně jako přejezd po Stuart Hwy.vedoucí z jihu na sever Austrálie.Po cestě pouští potkáváme za celý den jen dvě auta (viz. fotogalerie).První dvouset kilometrová část vede přez kamenitou Moon Plain do Oodnadatta,zde je již však téměř mrtvo (pár rodinných domů,benzínová pumpa a letiště) a marně hledáme smysl života místních lidí,kteří tu ještě zůstali.Druhý úsek přes Werboun Hill do Marly je daleko pestřejší a fotogeničtější­,ovšem naše pneumatiky dostávají pořádnou nakládačku a na konci cesty před výjezdem na Stuart Hwy. (dle místních Hwy. to Hell-dálnice do pekla) prochází Toyota nejtěžšími testovacími zkouškami,kdy si ji vzájemně předáváme a zjišťujeme co vše lze s autem dělat.Zbývající část dne přejíždíme po nekonečné Stuart Hwy. do absolutního centra Northern Territory k odbočce na Lasseter Hwy. ,k nejzápadnějšímu bodu naši cesty – Uluru a Kata Tjuta.Příjezd do NP (vstupné 25 AUD = 350Kč/osoba na 3 dny) je ideálně načasován na nádherný západ slunce u tohoto největšího monolitu světa. Po zapadu se vracime do Uluru resort (centrální městečko) kde skládáme hlavy v Camp Grandu za 15 AUD = 210 Kč/osoba včetně bazénu.Ten je již však zavřený a proto využíváme vedlejšího resortu který je otevřen do 22.00hod.Na recepci kupujeme nejdůležitější součást mistni výbavy-moskytiéru.Ráno měníme východ slunce nad Uluru za spánek a odrážíme až kolem 7.30hod.Cesta na vrchol monolitu je nám z neznámého důvodu uzavřena a proto volíme alespoň túru kolem této mýtické Hory.Na otázku zda se vyplatí trmácet se 2500km z východního pobřeží dostáváme jasnou odpověď-VYPLATÍ všemi deseti.

Túra je dlouhá 9km a pohodovým tempem trvá 3 hod.Absolutní nezbytností je ochranný krém factoru +50 a jeden litr vody na hodinu chůze+moskyti­éra.Namlsáni touto místní nádhernou odjíždíme kolem poledne na 40km vzdálenou Kata Tjuta.Tady ovšem se smutným pohledem hledíme na ceduli Zákaz vstupu na ,,Track Valley of the Winds Walk" z důvodu extrémního počasí.Zkoušíme alespoň dojít na vyhlídku,kde jsme úplně sami a naprosto ohromeni okolními scenériemi,padá jednoznačný verdikt-Zákaz porušujeme.Vždyť je krásně slunečno a teplota jen 39st. a tohle je přece naše typická česká vlastnost-na poledne jít na sluníčko.Mažeme se krémem 50+,boty,mosky­tiéra,voda a vyrážíme na nepopsatelnou túru (je 10× krásnější než kolem Uluru).V údolích však poznáváme proč byl vyvěšen zákaz vstupu, je tu snad 50st.,vejce se tady dají smažit na kemenech a vzduch se ne a ne pohnout.Pozvolna vystupujeme do soutěsky, každých 15min. pijeme a snad každou minutu fotíme.Sedm a půl kilometrovou túru zvládáme za 2 hod. a na parking se už pomalu plazíme bez vody a s nebezpečně rostoucí teplotou organismu.Po týdnu nic nedělání je pro nás 16.5km (Uluru+Kata Tjuta)během šesti hodin v těchto extrémních teplotách celkem dost a proto upouštíme od plánu přesunout se ještě dnes blíže k Kings Canyonu a vracíme se zpět do Camp Graundu (bazénu) na ještě jednu noc. V krámu kupujeme naložené maso na špejlích a večer nám šéf kuchař Michal (za to,že zapomněl ručník u bazénu) připravuje pravé australské barbecue pri kterem nostalgicky vzpomínáme na báječné malajské masáže nohou.Ráno měníme spánek za krásný východ slunce a poté odjíždíme do 265km vzdáleného Kings Canyonu v NP Watarrka (vstup zdarma).Jak je již naší tradicí přijíždíme kolem poledne avšak tentokrát túru absolvujeme bez porušení zákazu.Na parkovišti probíhají stejné obřadní rituály (krém,boty…).Zde vzniká bohužel naše největší chyba,jelikož na info cedulích je psáno,že túra je dlouhá jen 6km, beru 2l vody (Michal s Jardou si berou 3l společně).Tato túra je ovšem daleko náročnější a delší ( využíváme každého výběžku canyonu) než Kata Tjuta a ve finále ji jdeme téměř 4 hod.Po počátečním prudkém stoupání se nám otevírají neskutečné vyhlídky a panoramata.Na konci canyonu sestupujeme do takzv.,,rajské zahrady" kde panuje stín a zvláštní mikroklima (dokáže se tu držet i voda).Malá jezírka jsou však tak nevzhledná,že do nich nestrkáme raději ani ruce.Slunce je vysoko (42st.) a začíná nám dávat pořádně zabrat.Již za polovinou začínáme tvrdě hospodařit se zbývající vodou a pomali zjišťujeme svoje fyzické (docházející voda) hranice.Poslední kilometry jsou nekonečné a vytoužený pohled na parkoviště s přilepeným jazykem na patro je pro nás krásnější než místní,,rajská zahrada".Mé tělo je K.O. toči se mi hlava a na parkingu mám chuť i zvracet,Jardovi se při zpátečním sestupu spouští jeste krev z nosu.Absolutně vyčerpaní opouštíme tohle fantastické místo a jelikož se nám nechce vracet na Lasseter Hwy. směřujeme dále na sever.Na poslední pumpě u Kings Canyon Resort doplňujeme palivo a hladinu cukru našich vyčerpaných tělech banány a ovocnými džusy.Obsluha pumpy nám však navrhuje jinou zkratku pouští,navíc bez povolení a né tak náročnou (myšleno na pneu,naše levá přední je již lidově ,,na sračky").Vracíme se do městečka Wallara a po 100km dlouhé Ernest Gilest Road (asi nejkrásnější silnice po které jsem kdy jel) směřujeme zpět na Stuart Hwy. do Alice Springs.Táboříme na začátku města v MacDonel Range Holiday Parku za 12 AUD = 170Kč/osoba a večer vyrážíme do restaurace Bluegras konečně ochutnat klokana a klobásky z ptáka Emu.S plným žaludkem a po příjemné chladivé večerní sprše,však opouštím po dvou minutách stan (je 23.00 hod. a teploměr ukazuje 35 st.) a stěhuji se pod jasně zářící hvězdy australského nebe.Brzy ráno nás probouzí první Ostré paprsky slunce a úžasné zvuky ptactva,balíme­,posíláme pohledy a odrážíme směr Devil´s Marbles,cíl naší dnešní cesty vzdálený 400km od Alice Springs.Cesta po absolutne rovne Stuart Hwy. je již tak nudná,že nestojí ani za tuhle vypsanou tuhu a začíná nám lézt docela krkem.Po cestě fotíme jen obří termitiště,toť vše.O značný rozruch v autě se však po 250km stará cyklista (turista) se závěsným vozíčkem,který okamžitě získává ocenění,,totální magor",jelikož obloha je úplně vymetená,je 39st. a vzdálenost mezi nejbližšími městy je 560km!!.Devil´s Marbles jsou zastrčeny kousek od Hwy. a už při příjezdu vypadají fantasticky,jsou totiž v rovinaté okolní krajině jedinné kamenné útvary,které můžete vidět.Po hodinovém blbnutí a vymýšlení různých pozic k focení narážíme na první turisty.S obrovským překvapením zjišťujeme,že mluví stejně krásným jazykem jako my a byli to vůbec první a poslední Češi na které jsme v Austrálii narazili (ještě že paní neslyšela připomínky na velikost jejich plic).Zpáteční cestu k autu trávou plnou hadů absolvuje jen Jarda (je nejmenší-hadi ho neuvidí),zatím co já s Michalem nebojácně jdeme po silnici a hledáme pravděpodobnou procentuální šanci,že pro nás Jarda živý přijede.Z Devil´s nás teď už čeká jen poslední 2300km dlouhý přejezd k východnímu pobřeží do městečka Airlie Beach,kde plánujeme strávit třídenní rekreačně-regenerační plavbu plachetnicí po ostrovech Velkého bariérového útesu.Tyto plány a elán nám po cestě hatí naše doposud spolehlivá Toyota.Večerní přejezd,kdy nikdo nejezdí a na Barkly Hwy. několik hodin nepotkáte ani auto nám kříží cestu ,,road train" (viz. fotogalerie) a posílá pozdrav v podobě kamene,přesně do středu čelního skla.Tahle monstra mají na svědomý také velké množství roztomilích klokánků,kteří po střetu s nimi spinkají podél silnic (někteří i týdny).Nejtěžší ránu však dostáváme ve městě Ayr,kde ztrácíme tlak v olejovém čerpadle a auto elektronicky kolabuje.
Příčinou je pravděpodobně průjezd kamenitou pouští a náhodný střet z kamenem,tentokrát ze spodu.Po pár telefonátech máme však přislíbeno z půjčovny Budget nové vozítko.Pro jistotu ještě auto důkladně umýváme a čistíme od rudého prachu a písku,protože zjištění,že naše auto nemělo povoleno vstoupit do Northern Territory je celkem šokující.Po čtyřech hodinách přijíždí dvojník ,,krokodýla Dundee" (chybí mu jen ty krokodýlí zuby v klobouku) s odtahovkou a mění s námi starou za novou.Dokonce je to stejný model jen v černé barvě (aby nám asi nebylo přez den zima).Vyřizujeme nezbytné formality a s neplánovanou ztrátou k večeru vjíždíme do letoviska Airlie Beach.Tato destinace byla na poslední chvíli (po zhlédnutí Fotogalerie na Orbionu) vyměněna za původní plánovanou návštěvu Modrých hor nedaleko Sydney.V infocentru těsně před zavíračkou ještě jako zázrakem rezervujeme plachetnici na zítřejší den (280 AUD = 3920Kč/osoba).Půl kilometru za Airlie Beach kempujeme v Airlie Cave za 12 AUD = 170Kč/osoba a večer vyrážíme s Jardou na obhlídku města,které docela žije.Záhy padá chlapská klasika ,,jdeme na jedno" a končíme v nejrušnějším podniku Basic Beackpears.Po čtyřech pivech zkoušíme nalákat Michala smskou ,,jestli spíš tak spi,jestli ne tak přijď" .Po sedmi pivech začíná již být každá místní kráska krásná,a proto se v zachování slibu slušného chování raději vytrácíme. Dohoda,že pokuta jde na půl beru (ne)odpovědnost na sebe(do campu je to asi 1km) a však u auta si pletu stranu kde je volant,proto na konec řídí Jarda.Zdárně prokličkuje mezi dvěma policejními hlídkami,které zaměstnával opilý hlouček na chodníku.Ráno vstáváme brzy,musíme ještě na check-in pro potvrzující voucher.Společnost www.ozsail.com.au sídlí na konci hlavního bulváru a ždíme nás o dalších 49 AUD = 690Kč/osoba za poplatek vstupu do NP.Tohle jednání fakt nesnáším a připomíná mi silně české prodejce,ohánějící se úžasnou cenou letenek a však konečná cena je úplně jinde.V přístavu jsme první a při povalování na trávníku fantazírujeme,že s námi určitě pojede 12 finalistek Miss Austrália(poz:jsme již čtvrtý týden na cestě).Bohužel naše fantazie se nevyplňují a 5 min. před odplutím napočítávám 17 mužů a 3 bílé Angličanky,poměr dolaďují na poslední chvíli 3 Francouzské čtyřicátnice.S kon­statováním,že se budeme více kochat přírodními krásami ostrovů,nastupujeme na 28m dlouhou plachetnici Matador a odplouváme z přístavu.Celá plavba je pro nás obrovský fyzický balzám po dlouhých náročných přejezdech a vedrech panující v centrální rudé části. Ihned první večer po zakotvení se s slastnými pocity po hlavě vrháme z paluby lodi do vod Pacifiku.Po večeři docela rychle všichni odpadají a nám je již jasné kde budeme dnes v noci spát.Usínáme všichni tři na palubě za zvuků vln narážejících o trup lodi.Ráno je již výrazně chladněji a Michal se v polospánku odporoučel do podpalubí,Jardovi a mně trošku hráblo a raním skákáním do vyhřátých vod jsme vzbudili většinu našich spolucestujících­.Dnes nás čeká jedna z nejkrásnějších pláží světa Withaven Beach.Bohužel je zrovna odliv a slunce ještě nízko nad obzorem a výsledné fotky jsou velkým zklamáním.Útěchou je však úžasné koupání na Betty Beach,kde se mi při odchodu naskytne volných 20min. a při masivním přílivu se rozhoduji vyběhnout na vyhlídku ještě jednou.Totálně propocený se vracím za minutu dvanáct na pláž ke člunu,tentokrát však s fotografiemi odpovídající představám.Zbytek dne se sluníme,koupeme a šnorchlujeme na hranách korálových útesů (Jarda s Míšou dávají svůj první 15ti min. ponor).Večer kotvíme nedaleko ostrova Hook,na kterém je i bar a jelikož na lodi již dva dny pijeme jen čistou vodu,nelze odolat.Párty se po čase zvrhává a většina členů posádky za dunivých zvuků techno muziky končí v oblečení a s 3,2 promile v bazénu.Naše postavy budí respekt a svoji hláškou,že jsme z fighter clubu,zůstáváme až do konce suší.Noční ,,stezka odvahy" z baru k molu je to 10 min. lesem,samozřejmě bez světel zvládá celá posádka plachetnice a po našem včerejším vzoru s námi většina usíná na palubě.Tyto řady však v noci řádně pročistí silný nárazový vítr,který nás doprovází během celého nasledujiciho dne až do přístavu.Místy jsou nárazy tak silné,že plachetnici naklání do 45st.náklonu,což už naše zadnice nezvládají a pomalu kloužeme z paluby dolů.Bohužel vše jednou končí a se smutným výrazem opouštíme přístav. Pokracujeme po Bruce Hwy. směrem dál na jih do Noosa Heads.

Ve městě Tewantim se dají zakoupit celodenní výlety (90 AUD = 1260Kč/osoba) do Everglades Parku.V místním Marina info centru rezervujeme tuto plavbu po nedotčených říčních kanálech.Kempujeme za 12 AUD = 170Kč/osoba 500m od přístaviště.Jára s Michalem půjčují kánoe a já,jako správný plážový povaleč se lepím na pláž a píšu deník.Večer oba vyrážejí ještě na obhlídku města,já odjíždím autem do krámu pro tekutiny a něco na grilování.Štěstí mi přeje a objevuji v Austrálii český poklad ,,Pilsner Urquell" (4 AUD = 56Kč) a vracím se spokojeně do kempu.Navazuji družbu se dvěma prima Australany tábořících vedle nás.Po hodině jsem opět bez tekutin,ale klokani ochotně vytahují 5i litrové balení vína a ještě ochotněji balí prvního jointa.Jsou to takoví bezprostřední týpkové, čtyři měsíce na cestě kolem AU.Dnes je policajti 2× vyhodili z pláže (chtěli tam nocovat) a při kartách se vsadili,že ten kdo prohraje oběhne kemp s holím zadkem a pak bude v moři (je úplněk a klidná hladina) dělat pět minut keporkaka (druh velryby).Toho už se však nedočkám a odpadám jako první.Budíček po náročné noci mi moc nesedí,ale musíme ještě doplatit jenu noc v kempu,jelikož loď se vrací večer a nás čeká další přejezd až ráno.Hurá rychle do přístavu,loď odplová přesně v 9 hod. a první 2 hod. plavby je nudná zívačka-chytáme bronz.Pak však užvaněný kapitán nasměřuje loď do úzkých kanálů Noosa River a je po opalování.Kanály jsou úžasné,plné vegetace peroucí se o každý kousek prostoru.Jen krokouše nevidíme.V poledne zastavujeme u mola a na trávnaté louce posádka připravuje výborný oběd (je v ceně i s nealko) ,objevujeme i dva krásné varany.Kousek od tábořiště je schůdný břeh a neodolatelná řeka nás pohlcuje ve svých vodách.Michal se chvíli cuká,ale na konec tam taky přece jen vleze.Odpoledne otáčíme loď a vracíme se zpět do 20 km vzdáleného Noosa Heads.Večer je již tradičně ve stylu česko-australské klasiky-pivo,gril a plány na další den.Stokilometrový ranní přejezd do Brisbane a okolí je pro nás jako projížďka městem, oproti vzdálenostem v centrální oblasti.Po menším bloudění přijíždíme na nádhernou vyhlídku Coot-tha a absolvujeme několik okružních výšlapů po eukaliptových lesích.Ještě večer míříme ještě jižněji do letoviska Gold Coast,které je právem nazývané ,, Australské Maiami".Tahle oddychovka byla zařazena v případě časové rezervy.Místní pobřeží je absolutním rájem pro surfaře,bez prkna však v moři s obrovskými vlnami nedokážeme vzdorovat víc jak 30 min. a našim hlavním cílem se proto stává adrenalinový park Dreamworld spojený s vodním parkem Whitewater.Ubytko platíme na dva dny v dosud nejdražším kempu na naší cestě ( 43 AUD = 600Kč/osoba 2 noci),ale jsme přímo v centru,hned u pláže+elektři­na.Jednodenní vstup do obou zábavních parků (www.worldsino­ne.com.au) přijde na 76 AUD = 1060Kč/osoba,dvou­denní po slevě v kempu na 98 AUD = 1380Kč,takže není co řešit a jako milovníci překonávání gravitačních možností,koupání a zábavy trávíme poslední 2 dny na tomto místě.Poslední den bezproblémů ještě stihneme před vrácením uklidit a umýt auto a zbývá už jen cesta domů. Na celnici s napětím nepozorovaně procházíme bez zaplacení pokuty a Airasia tentokrát odlétá na minutu přesně.Zabíráme volné trojsedačky na spaní a netrpělivě očekáváme roznášku jídla.Žádné překvapení se však nekoná a jídlo je opět nevhodné k pozření.Všichni usínáme a budí nás až zvukový signál ,, připoutejte se" po osmi hodinách letu.Jsou 4 hod. ráno a mě čeká ještě na letišti v Kuala Lumpur jedna nepříjemná záležitost.Na Langkawi(Malajsie) jsem totiž v hotelovém pokoji zapomněl MP4 přehrávač( na vánoce z lásky darovaný a ne zrovna levný).Po neúspěšných jednáních o zaslání do CR s hotelovou recepcí se mi nabídl místní pikolík,že ať to pošlou jemu na adresu do KL,že mi ho až se budu vracet z Austrálie na letišti předá.Zaplatil jsem mu výdaje za telefon a poštovné,ale ve skutečnosti jsem se smířil s tím,že ho již nikdy neuvidím.Samozřejmě po příletu zjišťuji,že Nadir(jeho jméno) v práci není a ni tu přehrávač nenechal.Zkošíme poslední naději-telefon a nevěřím vlastní uším ,,už jedu" (jen pro představu z KL na letiště je to 75km a jsou 4 hod. ráno). Nadir se po necelé hodině s úsměvem na tváři zjevuje v odletové hale a v ruce svírá moji MP4ku.Tímto dokonale vyvrací moje pochyby,že tito lidé existují.Dostává nálezné a odjíždíme na Sentral,odtud bereme taxíka a směřujeme na Pudurya Station odkud jezdí busy do Singapuru.Bus nám jede až za hodinu,proto jdeme ještě na snídani.Vyhrává KFC,již nechceme dráždit naši střevní floru a faunu,ovšem toalety v tomto KFC se nedají opravdu popsat.I to největší prase na světě,nedokáže vytvořit to,co bylo k vidění tady.Blízko k druhé šavli mame za dalších pět min. po rychlém odchodu z KFC a to přímo na autobusáku kde je neuvěřitelně nesnesitelný smrad,dokonce i v horní části kde jsou obchody a restaurace.In­vestice 6000Kč do očkování nám připadá v tento moment jako nejlepší v životě.Na stěstí autobus přijíždí na čas a vysvobozuje nás z této doslovné stoky. 400km dlouhá cesta do Singapuru utíká opět rychle (všicni tvrdě spíme) než na hranicích vjíždíme do obrovské průtrže mračen.První déšť za čtyři týdny naší cesty stojístojí zato a během 20min. jsou ulice pod vodou,řidiči opouští svoje zatopená os.auta.Na hraničním přechodu s údivem zjišťujeme jak dokonalý je náš řidič.Nedovřel dveře od zavazadlového prostoru,takže se naše bagáže řádně propláchly v rozvodněných ulicích.Jeho další a naše již poslední chvilka s ním přichází na singapurské straně hranice,kde nám ujíždí i přez to,že máme lístek až do Singapuru.Vyplňu­jeme už po čtvrté vstupní a výstupní formality (z batohů nám přitom stále vytéká voda) a trošku komplikovaně platíme 8 Sing.Dolarů za další vůz do centa.Déšť neustává a úplně promočení měníme plánovanou prohlídku města za suchou odletovou halu,i když na 10hod.Singapurské letiště Changi je opravdu špička v tomto leteckém světě.V obrovských moderních prostorách si připadáme úplně osamoceni,ve spodním z pěti pater terminálu 3 je snad 20 restaurací,kde připravují vynikající asijské pokrmy přímo před očima v cenách kolem 5iSD = 70Kč.Letecká společnost Quatar je maximálně přesná a cestování s ní je naprosto jiná dimenze než Airasia.Za letu je nabízen dokonalý servis s vynikajícím jídlem a všech možných blbostí co jdou nabídnout (ponožky na spaní,zubní kartáček s pastou,klapky na oči,špunty do uší…...).Po osmihodinovém letu ze Singapuru máme ještě v Dohá dvouhodinový stop,který už tradičně a nezbytně využívám k nákupu kontrabandu 30ti kartonů cigaret.Je to dosud nejsnadnější nalezený způsob spolufinancování mého cestování (pro zajímavost:zisk z prodeje v Irsku pokreje cenu veškerych letenek do Asie,po Asii a Astrálie v hodnotě 24 000Kč).Ze své kapsy platím finální účet za Austrálii 38 000Kč (auto,pojiště­ní,pohonné hmoty.kempy,jí­dlo,tekutiny všeho druhu,vstupy,su­venýry….….).

Závěrem tohoto cestopisu ještě pár poděkování,pře­devším nejtolerantnější ženě planety-mé manželce a rodinnému kruhu,který skákal radostí,že odlétám do těchto končin.Dále dvoum báječným spolucestovatelům Michalovi a Jardovi,bez kterých bych nebyl schopen tuhle zatím životní cestu (dlouhou 8976km) absolvovat.Ještě jeden velký dík patří Nadirovi za vrácení MP4 a všem kteří na nás vzpomínali a různými způsoby nás podporovali.A také samozřejmě těm co to dokázali dočíst až sem.
Omluva náleží ještě společnosti Budget,za hrubé zacházení a poškození zapůjčeného vozu se slibem,že si příště půjčím vůz zase určitě u Vás.

Fotogalerie