Autem do Provence 2015

Cestopisy

azurové pobřeží • Fotografie (44) • Foto: pupidup

Vstoupit do fotogalerie (44 fotografií)

náš dům

trhy v Apt

Vstoupit do fotogalerie (44 fotografií)

Cesta za teplem a vůní.....(více fotografií najdete v albu)

Plán zněl jasně: týden v centru Provence, po cestě tam malebné Alsasko, po cestě zpět Verona a jezero Garda v Itálii. Rozhodli jsme se pro jízdu ve čtyřech se známými, abychom se podělili o náklady na ubytování a cestu.

Plánovali jsme dovolenou schválně v polovině července kvůli dozrávání levandule, aby byly vjemy co nejintenzivnější, bohužel vedro bylo o to větší.

Ale od začátku. Ubytování jsem objednala již v zimě na odlehlém starobylém stylovém statku/haciendě v Casaneuve, 5 km od městečka Apt, jednoho z center Luberonu.

Po Normandii jsme věděli, že dát cestu na jeden záběr je skoro sebevražda, a tak jsme se rozhodli pro "mezipřistání" kousek za hranicemi Francie, v Alsasku, v krásném městečku Colmar s tím, že si ještě vyjedeme do pověstného malebného městečka Kaysersberg, který je nedaleko (cca 15 km). V Colmaru jsem dopředu zabookovala ubytování v levném Hotelu COLMAR B&B Hotel (něco jako řada hotelů Formule 1), pokoj pro dva stál necelých 50 EUR. Byl čistý, pohodlný, parkoviště před hotelem.

http://www.hotel-bb.com/fr/hotels/ville/colmar.htm

Den první: Colmar a Kaysersberg

Vyjížděli jsme z Karlových Varů ráno v 6,00 hod. Hranici jsme přejížděli u Offenburgu, přičemž samotná Německo/francouzská hranice je přesně v půli mostu přes řeku Rýn. Za hranicemi Francie s Německem už jsme registrovali vinice a časté tvrze či kláštery na okolních kopcích. Do Colmaru jsme po 611 km dle plánu dorazili někdy kolem 13,00 hod, Od 14,00 jsme se ubytovali a hned jsme vyrazili na výlet do městečka Kaysersbergu.

To opravdu nezklamalo očekávání a velice jeho návštěvu doporučuji. Typicky alsaská hrázděná architektura, to byla vážně krása! Připadala jsem si jako panenka v pohádkovém městečku.

<img%20src="http:/foto.turistika.cz/foto/62759/124745/lrg_99bd019b1f_102490655_o2.jpg"%20width="840"%20height="370"%20/>" alt="" />

Den druhý - sobota: Cesta do Provence

Druhý den ráno po snídani jsme se kolem deváté rozloučili se svérázným sympaťákem na recepci hotelu (vše tam probíhá přes platební a odemykací karty) a vyrazili do místa určení: Casaneuve.

Dalších skoro 750 km bylo před námi. Vyrazili jsme směr Dijon, Lyon, Valence, Montelimar, do Alpes de Haute Provence. A protože tato cesta byla celkem nezáživná, navrhla jsem jet přes Hory, teda jsme odbočili před Orange směr Valréas, přes malebná horská městečka Nyons, Aubres, Les Pilles,Sainte Jalle (Drôme, Rhône-Alpes) do Brantes, Sault a Apt(Vaucluse).

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Luberon_topographic_map-fr.png#/media/File:Luberon_topographic_map-fr.png

náš dům • Foto: pupidup

Za tuto svou přenádhernou horskou "zkratku" s levandulovými poli, která spočívala v opakovaných serpentýnách nahoru a zase dolů, jsem obdržela spoustu nevrlých připomínek ze strany řidiče (přestože jsem se stále nabízela, že ho vystřídám) i ze strany ostatních dvou spolucestujících. Do místa určení jsme dorazili po telefonátu s majitelkou rezidence s hodinovým zpožděním před devátou.

Musím říci, že ubytování bylo přesně tak romantické jako na webu, 200 m2 jen pro nás bylo téměř nevyužitelné. Dům byl členitý, dole obrovská jídelna tak pro 12 lidí, stará provensálská kuchyň s jídelnou a velký obývák/hala s krbem a další předpokoj se skrytou televizí, kterou jsme ale ani nezapnuli. Bohužel jsme nahoře zjistili, že sice dvě koupelny a dvě toalety v domě dle nabídky sice jsou, ale tak nevhodně rozmístěny, že jsme stejně používali jen jednu koupelnu. To bylo asi jediné, nás trochu naštvalo, protože to v informacích nebylo uvedeno a po příjezdu jsme tedy pochopili proč (jedna toaleta byla o dvě patra níž a jedna koupelna bez toalety byla u třetí ložnice přes chodbu a dvoje schody). J Jinak ale romantické bydleníčko!

https://www.casamundo.cz/prazdninovy-pobyt/155270?persons=1

Den třetí - neděle: Apt, Senanque, Casaneuve

Rozhodli jsme se, že si dáme po cestě pauzu a budeme se jen tak poflakovat po okolí. Zajeli jsme do Apt, konaly se tam Levandulové slavnosti, všude sklízecí stroje a všechny možné výrobky z levandule a s levandulí, včetně levandulové pizzy, což byl fakt humus. Ale jinak to bylo fááákt Echt Provence! J

Apt je městečko malé, ne moc zajímavé, pěší zóna s obchůdky je pěkná, ale to je tak asi vše.. Všechny akce se tam zřejmě odehrávají na parkovišti.

Odpoledne jsme vyjeli na protilehlý kopec tomu, kde jsme bydleli, do městečka Saignon. Koukali jsme při snídani na klášter, který se tyčil nad kopcem, a chtěli jsme vidět, co tam vlastně je. Saignon nás skutečně překvapil. Bylo to přenádherné klidné městečko, staré kamenné domky v dlážděných uličkách, barevné okenice, všude květiny. Z jeho hradeb jsme viděli náš domeček s levandulovým polem jako na dlani.

Den čtvrtý - pondělí: Azurové pobřeží

Plánovaný výlet na Azurové pobřeží nedopadl zcela podle našich představ. Přejeli jsme pohoří Grand Lubéron, míjeli Pertuis směrem na Aix-en-Provence a dál přes Marseille do Cassis, městečka pověstného svou krásnou polohou mezi kopci a malebnými domečky na pobřeží, městečka, kde žil český malíř Rudolf Kundera. V Marseille byl velký provoz a bylo divné, že přes všechen ten chaos a nedisciplinovanost především chodců, se po dobu našeho průjezdu nikomu nic nestalo. Ani nám. J Vyjeli jsme serpentýny nad Marseille, kde se nám otevřel skvostný pohled na město, nemohla jsem jinak, než si ho vyfotit.

Kolem 10,00 hod. jsme celí natěšení dorazili do Cassis a začali hledat parkování. Nevěděli jsme, že to bude bohužel ta největší potíž. Všechna parkoviště a podzemní garáže již byla v tuto hodinu obsazena. Ani myška by neproklouzla, natož auto. Nějakou dobu nám v tom provozu a strkanicích aut trvalo, než jsme se vymotali ven a snažili jsme se improvizovat. Sjeli jsme z hlavní, která vede v podstatě kolem celého pobřeží na první odbočce do městečka La Ciotat. Tam jsme v klidu zaparkovali v boční ulici a hurá se vykoupat! Na pláži jsem zjistila, že jsem si vzala místo plavek omylem tričko. Takže jsem si v nedalekém obchůdku koupila nové plavky. No, na cenu raději nehledět, ale líbily se mi i sedly.. tak proč ne. Voda byla báječná, skutečně azurová, vykoupali jsme se a bílí jako vápeníci, jsme odpochodovali do bistra vedle pláže dát si kávu a já si dala výborný ovocný kokteil, Martin zmrzlinový pohár. Ceny celkem lidové (káva 1,90 EUR, kokteil 4,90 EUR, zmrzka kolem 5,- EUR). Protože spolucestující neměli moc náladu, jelo se domů.

Den pátý - úterý: Gordes, Senanque, Fontaine-de-Vaucluse

Vyrazili jsme do poutního městečka Gordes. Opět na kopci s velkým rozhledem. Spousta lidí, přeplněná parkoviště. Městečko krásné, na náměstí trhy, jé a uviděla jsem i mé oblíbené lanýže! Až projdeme město, musím si alespoň jeden nebo dva koupit do oleje. Prošli jsme město, koupili pohledy i známky, zašli na kávu do blízkého bistra podle návodu "znalých" z internetu, kdy nejlepší je jít tam, kde vidíte místní štamgasty! J Což se potvrdilo. Hned u dveří jsme viděli místního štamgasta, co pil cosi růžového s ledem...ukázala jsem na jeho skleničku a anglicky se zeptala, co to má. Rosé with ice. OK, sice mi to nešlo do hlavy (četla jsem, že z hlediska francouzské kultury si dávat led do vína může prý jen neznaboh), ale měl pravdu, bylo to v tom horku super osvěžující, než si dát kafe! J Dala jsem si dvě skleničky a začínala jsem mít super náladu na nakupování! J Jenže sotva jsme vylezli z bistra, zjistili jsme, že se ve 12,00 balí... takže jsem stihla koupit jen tři balíčky úžasného koření, které ještě nestihli sbalit a hurá do kláštera Senanque.

Klášter Senanque opravdu nezahanbil svou pověst a všechny překrásné obrázky z fotografií z Provence, na nichž skoro nikde nechybí. Úžasná stavba mezi levandulí - pohled za všechny peníze! Zaplatili jsme si vstup dovnitř s průvodcem. Bohužel, nerozuměli jsme mu ani slovo a uvnitř to vypadalo podobně jako ve Františkánském klášteře v Chebu i včetně atria a křížové chodby. Jen vstupní aula byla skutečně monumentální. My holky jsme si musely přehodit přes sebe deky, asi abychom nesváděly mnichy, které jsme stejně ani nezahlédly. J Po cestě jsem ztratila kloubouk za 20 EUR, ale protože jsme ve Francii, někdo ho odevzdal na pokladnu, kde mi ho s úsměvem vydali.

Pokračovali jsme do Fontaine-de-Vaucluse, městečka vodáků a skal. Dali jsme si pizzu a salát, koukali na skalní hrádek a rybáře, který lovil ryby, které pod nám plavaly v řece a v průzračné vodě byly krásně vidět. Na náměstíčku v davu vyřvávali cyklisté, kteří sem dorazili, hlasitou češtinou, raději jsme vyklidili pole. Ještě nakoupit a domů...

A cesou zpět provensálské Colorado (de Rustrel) - křídové pískovcové skály nedaleko Apt, jež krásně obarvilo železo...

Den šestý - středa: Avignon a Pont du Gard

Avignon byl naším dalším plánovaným cílem. Zaparkovali jsme před středověkými hradbami Avignonu a hurá do centra. Vidět papežský palác (ve kterém v době tzv. dvoupapežství od r. 1378 sídlil papež Klement VII.) a slavný Avignonský most na řece Rhóně.

Avignon je město krásné, my měli trošku víc živo, protože v Avignonu probíhá v červenci festival hudby a divadla. Celé město bylo ověšeno plakáty a všude se válely letáky. V půl jedenácté se město teprve probouzelo k životu. Avignon je místem spousty alternativních umělců a skutečně kulturou žije. Slavný Avignonský most je slavný, přestože (nebo právě protože?? J) se v 17. století rozlomil a už nikdy nebyl znovu dostavěn. Naproti na druhém břehu stojí věž Filipa Sličného a my jsme ještě zajeli omrknout pevnost Saint-Andre ve Villeneuve les Avignon, kterou nechal postavit francouzský král, asi aby mohl šmírovat papeže na druhém břehu. J Pevnost hezká, ale jinak kde nic, tu nic... J Tak jsem si alespoň sebrala ze země kousek zajímavého skla s kusem zdiva. Snad původní.

Pokračovali jsme dál k původně nejdelšímu viaduktu v Evropě, mostu Pont du Gard. Parkoviště nás na hodinu stálo 18,- EUR, zřejmě cena za okoukání mostu. Jinak pod mostem šutrové brouzdaliště pro ochlazení sežehlých turistů, jako jsme byli my.

Den sedmý - čtvrtek - Banon, Sault a okolí - prostě levandulová pole, kam se podíváš!

Tenhle den byl báječný. Objeli jsme prostě vyhlášené okolí Apt s levandulovými poli a místními regionálními potravinami a výrobky. Všude zavařeniny, zeleninové čalamády, uzená masa, kandované ovoce, olivové oleje různých chutí, koření, naložená masa a paštiky, mýdla a různé další produkty z levandule včetně levandulového medu. Krása, krása. Starobylá městečka s malými uličkami na kopcích, vůně bylinek, místní stařešinové, hrající Petanque.

Městečko Banon nás vlastně příliš neuchvátilo. Snad jen úžasné "modré knihkupectví" Librairie Le Bleuet (chrpa) a sýr Banon, který jsme neochutnali..

Ale zato neplánováné Simiane-la-Rotonde, to bylo něco úžasného! Bylo to jednoznačně nejkrásnější městečko mezi levandulemi, které jsem kdy viděla. Pohled, kterého asi nikdy nebudu mít dost.

Také v městečku Sault se nám moc líbilo. Je to samozřejmě trochu komerčně zaměřené městečko se všemi výrobky z levandule, ale patří to tam, to je Provence! Krásný výhled, výstava fotgrafií v parku, a zas ten Petanque! Zkusme si představit, že by se naši stařešinové scházeli na společenské hry venku! Moc se mi tento jejich zvyk líbil.

Zašli jsme tam s Martinem do cukrárny na klasickou francouzskou dobrůtku - Crepes Suzzette (palačinku) - já měla se zmrzlinou, jablky, karamelem a Calvadosem, Martin si dal s meruňkami a také nějaký šnaps tam byl... bylo to skutečně vynikající, ta kombinace chutí - to oni umí! Mňam!

Koupila jsem si tam na památku super bombarďáky s madeirou a taky spousty mýdel a také obrovskou kytici levandule - nedošlo mi, že není suchá a teprve schnout bude, takže mi půlka po cestě domů opadala.

Tento den byl skutečně provoněný levandulí a skoro nejkrásnější ze všech dnů naší dovolené!!!!

Cesta zpět

V sobotu vyrážíme směr Sisteron, Gap, Briancon, Montegenevre, Claviere... v Sisteronu jsem chtěla vidět nádhernou pevnost nahoře na skále, ale projížděli jsme městečko krokem, díky šílenému množství lidí a aut, která dezorientovaně motala úplně všude, a tak jsme se ani neodvážili hledat někde místečko k parkování.

Dále směřujeme do Verony, kde trávíme dvě naše poslední noci dovolené, ale to už zas jindy. Smile