Loading...
Bavorské Alpy jsou vápencovým pohořím na pomezí německého Bavorska a oblasti severozápadně od rakouského Insbrucku. Na německé straně je hlavním městem oblasti Garmisch-Parkenkirchen a nad ním se do výše 2962 metrů tyčí nejvyšší hora Německa, Zugspitze.
Během naší pětidenní cesty jsme navštívili klášter v Ettalu, zámky Ludvíka II. Bavorského, Limderhof a Neuschwanstein a při třech výletech do hor jsme obdivovali krásy alpské přírody.
Ludvík II. Bavorský (25.8.1845 -13.6.1886) je nazýván pohádkovým králem pro podobu zámků, které nechal postavit. Bavorským králem se stal 10.3.1864 jako devatenáctiletý. V následujících letech Bavorsko válčilo proti Prusku a Francii, ale král Ludvík se věnoval především kultuře. Vytvořil si hluboký, prý platonický, vztah se skladatelem Richardem Wagnerem. Wagner požadoval na Ludvíkovi II. vlastní divadlo a vysoké náklady takového projektu vedly ministerskou radu Bavorska k Wagnerovu vyhnání z válkami vyčerpaného Bavorska. Trvalé ovlivnění Wagnerovou hudbou a také svým vzorem, francouzským králem Ludvíkem XIV., se projevilo ve velkolepé barokní nádheře Ludvíkových zámků. Král Ludvík II. byl nerealistický snílek, který žil ve vlastním fantaskním světě a svými stavbami zámků natolik zadlužil státní pokladnu, že musel být nakonec zbaven moci. Dne 10.6.1886 byl lékařskou komisí prohlášem za nesvéprávného a převezen na zámek Berg. Dne 13.6.1886 si vyšel se svým lékařem na procházku a v noci téhož dne byli oba nalezeni mrtví v zámeckém jezeře. Jejich smrt zůstala dodnes neobjasněna.
Klášter v Ettalu dal postavit v roce 1330 císař Ludvík Bavorský (jmenovec onoho nešťastníka) a klášteru věnoval mramorovou sochu panny Marie, přivezenou z Pisy, která je v klášteře dodnes. V 18.st. byl kostel zbarokizován a klášter se stal vyhledávanou církevní školou šlechticů ze střední Evropy. Klášter poškodil požár v roce 1744 a byl zrušen v r. 1803. V r.1900 ho obnovili benediktíni. Dnes žije v klášteře cca 50 mnichů a jeho prosperitu zajišťuje hospodaření na pozemcích, vaření a prodej piva, i vlastní nakladatelství. V církevním gymnaziu je cca 400 studujících. Za návštěvu jistě stojí gotický chrám ve tvaru dvanáctiúhelníka, který je dnes krásně barokně upraven a vyzdoben. Návštěvníka zaujmou fresky ve veliké kopuli a nad kněžištěm.
Zámek Linderhof je jediný ze tří Ludvíkových zámků, který Ludvík II. kompletně dostavěl a užíval. Založil ho v r.1870 nedaleko Garmisch-Partenkirchenu a dokončil v r. 1878. Je to malý, útulný zámeček v rozlehlém zámeckém parku. Při návrhu staveb se Ludvík II. nechal inspirovat rokokovým stylem a svým vzorem, francouzským králem Ludvíkem XIV. Zámek je obklopen rozlehlými, půvabnými terasami s jezírkem, fontánami a tvarovanou zelení. V parku je vybudován umělý vodopád, lovecká chata, Venušin chrám a Maurský kiosek.
Navštěvovanou zajímavostí je Venušina jeskyně. Jde o umělou stavbu podzemní prostory s jezírkem a vodopádem, bárkou a dekoracemi z Wágnerových oper. V této jeskyni Ludvík II. poslouchal orchestr, který jen jemu přehrával Wágnerovy operní skladby. Závěrem výletu do Bavorských Alp jsme navštívili druhý dokončený zámek Ludvíka II, Neuschwanstein, ale dříve vám nabídnu několik výletů do hor a soutěsek.
Z vesnice Ehrwald jsme vyjeli lanovkou Do Ehrwalder Almu ( 1502 m.) a překrásnou horskou krajinou došli k jezeru Seebensee. Od jezera jsme stoupali k Corburger Hütte (1917 m.) a na Biberwierer Joch ( 2000 m.) s panoramatickými výhledy. Milovníci květin najdou při cestě rarity chráněné horské květeny, z nichž mnohé u nás nerostou. V galerii fotografií je kýchavice bílá, hořec Clusiův, hořec Jarní, silenka bezlodyžná či porosty keřovitého pěnišníku.
Na okraji Partenkirchenu, u Olympijského stadionu, je výchozí místo pro cestu do přírodní lokality oblíbené dříve místními a dnes hlavně turisty, soutěsky Partnachklamm. Asi 800 metrů dlouhá soutěska, zaříznutá do skal 80 metrů hluboko, byla vyhlášena přírodní památkou již v roce 1912. Přes soutěsku ve výšce 68 metrů nad řekou Partnach je postaven železný most pro pěší. Podél řeky, často jen vysekána do skal, vede cesta pro návštěvníky. Do divoce tekoucí řeky padají vodopády. Zážitek je umocněn při prudším dešti. Až do 60 let minulého století byla řeka v soutěsce využívána pro splavování dřeva do údolí.
Z okraje Garmische, pod Zugspitze, je možno nastoupit cestu lanovkou na Kreuzeck (1650 m.), a pěšinami po úbočí hor, stále s krásnými výhledy, sestupovat údolím Höllental až k chatě Höllentalanger Hütte. Po příjemném občerstvení je jen kousek cesty k začátku další vyhlášené soutěsky. Cesta podél Höllentalklamm je vedena podél prudkého horského potoka často jen tunely proraženými ve skále. Skalními okny, občas proraženými ve skále, je vidět dravý potok a také, ještě v červenci, vysokou sněhovou vrstvu v zářezu potoka.
Jak jsem již napsal, největším městem oblasti je Garmisch-Partenkirchen. Až do roku 1935 byla obě města, tvořící dnes jeden administrativní celek, samostatná. Partenkirchen založili již římané na obchodní cestě z Benátek do Augsburgu a první zpráva o tom je z roku 15 n.l. Hlavní ulice, Ludwigstrasse, je vystavěna v místech původní římské silnice. V Partenkirchenu budete obdivovat malby na fasádách domů. Staré budovy ale i nové, moderní vily, jsou ozdobeny náročnými výjevy z dávné historie, křesťanství nebo reálného života. Garmisch bylo sídlo založené o 800 let později a je dnes modernější částí dvojměstí.
Celá oblast kolem Zugspetze je dlouhodobě využívána pro rodinnou turistiku. Však má také co nabídnout. My jsme byli ubytováni v obci Lermoos. Snad každá stavba je hotelem nebo penzionem. Pohledy na Zugspitze jsou nezapomenutelné.Také procházky po místních lukách potěší nejen výhledy do horské krajiny ale i tady spoustou zajímavých a jinde neobvyklých květin. Právě kvetli prstnatce, pětiprstky a kruštíky, všechny patřící mezi středoevropské orchideje.
Naše poslední horská tůra začala na okraji obce Schwangau, odkud jede lanovka na Tegelberg ( 1720 m.) a odtud, cestou stále dolů s krásnými výhledy do horské krajiny, jsme sešli až k velkolepému zámku Neuschwanstein, postavenému také králem Ludvíkem II. Zámek byl stavěn od roku 1869 po 17 let. Třebaže je to velká stavba, působí z dálky v krajině jako divadelní kulisa. Přes svou zajímavost a půvab je zámek nepřirozenou směsicí stavebních slohů a to jak z venku, tak i uvnitř. I v této stavbě se zračí Ludvíkova nevyrovnaná osobnost. Pětipodlažní stavba v romantickém stylu, je v mnohém inspirována hradem Wartburg a výzdoba stěn zase motivy z Wágnerových oper Lohengrin a Parsifal. Trůnní sál je v byzantském stylu. Na vyřezávané ložnici Ludvíka II pracovalo 14 řezbážů 4 a 1/2 roku. To se musí vidět. V zámku není dovoleno fotografovat a tak obrázky jeho interiérů nenajdete v galerii.
V blízkosti zámku Neuschwanstein, nad jezerem Schwansee a v místě původního hradu ze 12.stol.,stojí zámek krále Maxmiliána II., otce Ludvíka II. Bavorského, postavený v 19.stol. v novogotickém slohu.
Po prohlídce fotoalba mi jistě uvěříte, že Bavorské Alpy stojí za návštěvu. Mne si získaly hned napoprvé. Děkuji vám za pozornost věnovanou mému vyprávění.