berber whisky
Při cestách po Maroku jsme se jednoho dne vydali z Marrákeše přes městečko Asni, které se nachází na úpatí Vysokého Atlasu, do malého města Ijoukak. Zde jsme zastavili na nákup báječného arabského chleba a balené vody. Poté hledáme a po chvíli nalézáme odbočku do údolí Agoundis. Nachází se před mostem směrem východním. Ještě do první vesničky je cesta celkem pohodlná, ale poté se již mění ve zpevněnou pistu. Napravo míjíme vodní mlýn, úpravnu kamení a před další vesnicí zastavujeme, abychom něco pojedli.
Po chvíli okolo nás prochází kouzelný berberský dědeček a jako v pohádce nám nabízí čaj. Přijímáme, dědeček mávne rukou, něco zavolá a pokračuje dál. Posléze vyjde z prvního domku dívka a přináší nám podnos s konvičkou a třemi skleničkami. Vzápětí se k ní přidávají další děti. Chovají se však velice slušně, stojí opodál a tiše nás sledují. Připomíná mi to situaci, když v Čechách návštěvníci pozorují exotické zvíře v zoologické zahradě. Nabízíme dětem bonbóny, které s radostí přijímají. My zatím zkoušíme nalévat odborně do sklenic a zpět do konvičky „berber whisky“. Poté co končíme svačinový obřad, necháváme na tácku 10 Dh a odjíždíme dále.
Mátový čaj má zcela výjimečné místo v životě obyvatel Maroka. Je daleko populárnější i tradičnější než káva. V každém městečku se po ulicích potulují prodavači máty, kteří prodávají čerstvé bylinky na přípravu čaje. Často mu tady říkají "berber whisky". Je to totiž tradiční berberský nápoj, který má povzbuzující účinky, je výborný a osvěžující v chladných horách i v horkém saharském počasí. Jedná se o zelený čaj, který je ochucen spoustou cukru a celými rostlinkami máty. Podává se v kovové konvičce s typicky vypouleným víkem nebo v pouličních kavárnách ve skleničkách se snítkou máty.
V Maroku znamená popíjení čaje hotový rituál. Když člověk dostane pozvání na čaj, je potřeba počítat s hodinou času. Tradičně se malá kovová konvička s vodou pokládá na žhavé uhlíky, ale dnes už v některých domácnostech raději berou plynovou bombu. Do vroucí vody se vhodí zelený čaj a pořádná porce cukru, nakonec i máta (zelená, čerstvá a silně aromatická). Pak se konvička opět postaví na oheň či žár. Když se voda rozbublá, následuje zdlouhavé přelévání hezky z výšky do malých skleniček a z nich zase zpět do konvičky, poněvadž čaj musí získat správnou chuť a cukr v něm se musí dostatečně rozpustit. Po několikerém přelití musí ten, kdo nápoj připravuje, své dílo ochutnat a je-li s dosaženou chutí a vytvořenou pěnou spokojen, začne nalévat do skleniček stojících na tradičním kovovém zdobeném tácu. Čaj vypadá jako černý, je silný a velmi sladký. Když člověk odmítá pít slazený čaj, tak je podivín a stejně mu ho nakonec sami osladí.
Doma bychom asi tak často tento nápoj nepili, ale v Maroku nám chutnal báječně. Podle marockého přísloví by člověk měl vždy vypít tři šálky čaje – první je silný jako život, druhý sladký jako láska a třetí lehký jako smrt.
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Al Haouz
Půjčovna autPříspěvky z okolí berber whisky
