Bergen

Bergen

Bergen je druhé největší město Norska, ležící vkraji Hordaland při pobřeží moře. Pro svou polohu je označován branou knorským fjordům. Podle lidové tradice se tvrdí, že Bergen, podobně jako Řím, leží mezi sedmi horami (de syv fjell), které se dostaly také do městského znaku. Název Bergen je moderní verzí staroseverského Bjørgvin, jež přestavuje složeninu z bjørg (hora) a vin (louka), volně přeloženo tedy Louka mezi horami.

Město bylo údajně založeno, Olafem Kyrrem kolem roku 1070 n.l. abylo až do roku 1299 považováno za hlavní město Norska. Na konci 13.století patřilo mezi čtyři nejdůležitější pobočky Hanzy. Význam Bergenu byl vjeho podílu na obchodu se sušenými treskami, které sem byli dováženy ze severněji ležících končin Norska. Obchodovalo se takto již od přelomu 11. a 12.století. Němečtí hanzovní kupci žili ve svých oddělených čtvrtích města, atěšili se výhradnímu právu obchodovat srybáři ze severu, kteří sem každé léto přijížděli prodat své úlovky. Připomínkou toho je bergenské nábřeží Bryggen, jež je dnes na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Roku 1349 byl Bergen zasažen morem, patrně sem byl zavlečen anglickými loděmi. Roku 1429 odnož vitaliánů (Vitalienbrüder) zaútočila na Bergen sněkolika loděmi, vydrancovala azapálila město, které lehlo popelem. Roku 1536 přiměl král německé kupce stát se Nory nebo odejít zpět do svých zemí. To bylo také předznamenáním úpadku německého vlivu. Po celé 15. a16.století zůstal Bergen největším nordickým městem, do roku 1850 zůstal také největším městem Norska. Svoje postavení vobchodě se severním Norskem si udržel až do roku 1789.

Roku 1916 část centra města lehla popelem. Aroku 1944, během německé okupace, německá loď, kotvící upevností Bergenhus, naplněná výbušninami explodovala. Zničila tak nejen historické budovy, ale zabila imnoho lidí. Roku 1972 byl Bergen sloučen se sousedními městy, které se tak staly bergenskými městskými obvody. Toho roku Bergen zanikl jako samostatný kraj.

Město leží mezi sedmi horami: Ulriken, Fløyen, Rundemanen, Blåmanen, Sandviksfjellet, Løvstakken, Damsgårdsfjellet, Lyderhorn aAskøyfjellet. Nejstarší část města je na severní straně zálivu Vågen. Tam se nachází Bryggen, staré dřevěné domy zpočátku 18. století, ale vyvolávající pocit středověku. A zde také začneme naši návštěvu města.

Bryggen je nejstarší čtvrtí města, ležící podél východního břehu přístavu Vågen. Tato část města je tvořena souběžnou řadou domů skamennými základy, za jejichž průčelím slomenými štíty se ukrývají zrekonstruované stavby zhrubých fošen. Historie těchto domů sahá až do roku 1702, kdy starší sklady a administrativní budovy lehly popelem a na zbylých kamenných základem, některých až z15. století, začali vyrůstat domy nové. Ulice v Bryggenu sestávaly z jedné či dvou dlouhých řad domů se společným průjezdem. Jednalo se o kombinaci obytných a skladových budov. Každý dům měl vlastní molo, sklad a nakládací jeřáb. Vroce 1955 i přes přísný zákaz používání otevřených ohňů podlehlo šest levých krajních domů plamenům. Dnes slouží Bryggen k ubytování turistů, je zde spousta obchodů se suvenýry a dárkovými předměty, restaurace, hospody a muzea.

Naše další kroky směřují do Bergenské katedrály (Bergen Domkirke), která se nachází ve středu města. První zmínka o této katedrále pochází už zroku 1181, kdy během vlády Haakona IV, na tomto místě vznikl Františkánský klášter skostelem známým jako Olavskirken. Vletech 1248 a 1270 byl kostel vypálen, ale po obou požárech byl opraven. Teprve až oheň zroku 1463 ukončil historii původní katedrály a ta současná vznikla teprve roku 1550. Jenže opět další požáry zroků 1623 a 1640 se podepsali na současném vzhledu. Během renovací vroce 1880 architekt Christian Christie upravil rokokový interiér do středověké podoby.

Ovšem nejstarším kostelem ve městě je Mariakirken z jehož stavbou se započalo kolem roku 1130 a dokončen byl cca vroce 1180. I tento kostel několikrát vyhořel, ale vždy si uchoval při rekonstrukci svůj původní vzhled. Ačkoli byl postavený jako farní kostel pro Norské obyvatelstvo Bergenu, sloužil později v 15. století hlavně bohatým německým obchodníkům a měšťanům. Vletech 1863-1876 došlo krekonstrukci opět podle architekta Christiana Christie.

Opusťme ale kostelní zdi a pojďme se podívat na pevnost Bergenhus, která je datovaná přibližně do roku 1240. Ve středověku, byla oblast dnešní pevnosti známá jako Holmen (Ostrůvek), a nacházelo se zde královské sídlo, katedrála, několik kostelů, biskupství, a Dominikánský klášter . Vykopávky odhalily základy budov až z roku 1100, které by mohli být postavené králem Olavem Kyrrem. Královská hala, dnes známá jako Håkonshalle, zroku 1260, je největší středověká světská budova v Norsku. Vroce 1270 byla postavena obranná věž, která obsahovala královské apartmány vhorních patrech. Roku 1560 Erik Rosenkrantz, velitel pevnosti, zesílil obrané schopnosti a nechal vystavět opevnění.

Ve 12. a 13. staletí bylo místo svědkem několika královských korunovací a svateb. Stalo se ovšem i pohřebním místem šesti králů. V 19. století, pevnost ztratila funkci obranného opevnění, a byla armádou využívána jako administrativní centrum. Během druhé světové války, německé loďstvo užívalo několik budov pro jejich velitelství. 20.dubna 1944 explodoval náklad 120 tun dynamitu holandské lodě vněmeckých službách vpřístavu a silně poškodil veškeré budovy pevnosti, které naštěstí byli později opraveny. Vdnešní době je možné navštívit tzv. Håkonshalle a Rosenkrantztårnet.

Jelikož je město obklopeno už zmíněnými sedmi horami a leží vúdolí mezi nimi, tak si na jednu horu vyjedeme, abychom si udělali takový ten správný obrázek znadhledu.. Hora se jmenuje Fløyen, kde z320 metrů nad mořem je báječný výhled. Na horu vede pozemní dráha Fløibanen, která je schopna přepravit cestující od úpatí hory kvrcholku zhruba za 8minut. Dráha je vprovozu po celý rok aje také po celý rok využívána. Bergenské děti se jí nechávají vyvézt nahoru, aby si ji mohly na saních sjet. Škoda, že není zima a nebo alespoň sníh, neboť bychom to hnedle vyzkoušeli. Na vrcholek se dá dostat i pěšky, ulicemi klikatícími se mezi všelijak barevnými, různě velkými a architektonicky odlišnými domy, jež vytvářejí velice hezkou podívanou. Ale připravte se na 3 km pouť, stoupající neustále vzhůru, takže doporučuji neškudlit a pěkně se projet pozemní dráhou, protože je to skvělý zážitek a zokýnek uvidíte vše, stejně jako kdyby jste se trmáceli pěšky.

Za další návštěvu stojí což je zrekonstruovaný kostel v jižní části města ve čtvrti Fana. Původně stál ve Fortunu , vesnici blízko východního konce Sognefjordu, kde byl vystavěn kolem roku 1150. V 19. století kostelu hrozilo zbourání, jako stovkám dalších podobných kostelů v Norsku a tak jej zakoupil konzul F. Gade, nechal jej přesunout právě do Bergenu na svůj pozemek vroce 1883. 6. června v roce 1992 byl kostel zničený žhářstvím , za které byl později odsouzen Varg Vikernes. Vroce 1993 začala podle dobových kreseb, fotografií a původních stavebních plánů rekonstrukce, která skončila vroce 1997.

Edvard Hagerup Grieg (15. června 1843 - 4. září 1907) je považován za největšího norského skladatele. Narodil se a většinu života prožil v Bergenu, jeho otec však byl Skot. Griegova matka byla inteligentní a kulturně zaměřená žena s velikým hudebním talentem. Na klavír učila hrát Edvarda již od jeho šesti let, navíc se u Griegů scházela hudby milující společnost, a tak se již od brzkého dětství seznamoval s hudbou Mozarta či Chopina. Grieg studoval na konzervatoři v německém Lipsku a později u dánského skladatele Nielse W. Gadeho. Tvořil krátké skladby, drobné, intimní, komorní, které měli vyvolat náladu. Jeho hudba vychází z národních tradic Norska a především čerpá z norské lidové hudby. Největší oblibu si Grieg získal u Norů, kteří ho velice uznávali a také jim byla jeho hudba nejbližší. Když v roce 1907 zemřel, jeho pohřbu se zúčastnily tisíce lidí. Dnes je jeho popel, společně s popelem jeho ženy, uložen ve skále poblíž jeho domu. Zjeho domu je „Edvard Grieg Museum Troldhaugen", kde se má člověk možnost seznámit stímto člověkem a sjeho životem.

Na počest skladatele byla postavena roku 1978 moderní koncertní síň - Grieghallen, kterou projektoval dánský architekt Knud Munk. Je to největší síň svého druhu v Norsku. Pojme 600 návštěvníků. Konají se zde baletní, koncertní a operní představení a kongresy. Během mezinárodního festivalu slouží jako hlavní scéna. Tento festival se pořádá od roku 1953 vždy v květnu a červnu. Od května zde každý čtvrtek hraje Filharmoniske Orkester - Bergenská filharmonie, která vznikla roku 1765.

V Bergenu se nachází také spousta muzeí, které lze navštívit. Např. Bryggens Museum, které se zaměřuje na archeologické nálezy objevené po katastrofickém požáru v bryggenu v roce 1955. Mezi exponáty jsou i runové nápisy za 14. století. Další muzeum Hanseatiske Museum bylo založené v roce 1872 a sídlí v jednom z rozlehlých Bryggenských domů. Budova pochází z hanzovní éry a Interiéry z počátku 18. století umožňují nahlédnout do života obchodníků. A jsou zde i další o kterých vám nic bližšího nepovím, takže je na vás abyste je navštívili.

Posledním místem v Bergenu o kterém se zmíním je Gamlehaugen, což je sídlo norské královské rodiny ve městě. Historie sídla sahá až do středověku a seznam předchozích majitelů zahrnuje mnoho nejbohatších lidí Bergenu. Posledním privátním majitel byl Christian Michelsen , politický a přepravní magnát který se později stal prvním ministerským předsedou Norska po rozpuštění unie mezi Švédskem a Norskem. Když Michelsen zemřel v roce 1925, odkoupila jeho majetek norská královská rodina. Vtomtéž roce byl velký anglický park otevřený pro veřejnost a první poschodí domu byl otevřené jak muzeum o dva roky později.

Na místě dnešního zámečku stávala již ve středověku farma, která byla ovšem opuštěna vnásledku „černé smrti". Od roku 1665 je místo opět osídleno a stává se součástí většího celku - Fjøsangerského panství. V roce 1809 postavila Marie Krohn sídlo Gamlehaugen a oddělilo se od Fjøsangerského panství. Potom se zde vystřídalo několik majitelů až bylo sídlo koupeno Christianem Michelsenem vroce 1898. Na jeho popud byla zbourána stará budova ve stylu švýcarské stylové horské chaty a ta byla nahrazena budovou novou, ve stylu skotského barokního hradu. Architektem byl Jens Zetlitz Monrad Kielland , který později navrhl Bergenské nádraží a cihelné budovy v Bryggenu . Stavba byla ukončená v roce 1900 a Michelsen s rodinou se přistěhoval o rok později. Okolo celého sídla se rozkládalo spousty zemědělské půdy, která byla právě vdobě Michelsena nahrazena anglickým, velice rozlehlým parkem, takže se jedná o takovou velkou oázu klidu a nelze se proto divit, že si ji norská královská rodina vybrala za své bergenské místo pobytu.

Poslední aktualizace: 5.6.2009

Bergen na mapě