Berlenga, ostrov v Atlantickém oceánu - září 10

Berlenga - obytná část, uprostřed pláž  •  Fotografie (31)  • Foto: individual

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

Peniche - parkoviště, vlevo přístav

Peniche - přístav

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

 V úterý ráno po snídaně jsme nasedli do auta. Cíl dne byl poloostrov Peniche, který je od našeho hotelu v Lisabonu vzdálený lehce přes 100 km směrem na sever. Překonat tuto vzdálenost po dálnici nebyl až takový problém. Na dálnici jsou mýtné brány. Na začátku dálnice jsme zastavili, z automatu vyzvedli lístek, pak se zvedla závora a mohli jsme pokračovat. Na konci dálnice je v budce vždy člověk, kterému jsem dal lístek, následně se na displeji(jako v supermarketu u kasy) objevila částka, kterou jsem zaplatil, pak se zvedla závora a pokračoval jsem dál. V Peniche jsme nejdříve navštívili turistické informace. Paní nám vysvětlila odkud vyplouvají lodě na ostrov Berlenga, který je od pevniny vzdálený 11 km. Cesta lodí trvá cca 45 minut. Bylo 9:55h a lodě vyplouvají v 10h, proto jsme rychle nasedli do auta a jeli do přístavu, který byl opravdu blízko, zaplatili parkovné 1,5 euro a koupili si lístek na loď za 18 euro. Je zde několik společností. Cena, co jsem viděl, je u všech stejná. Liší se velikostí lodě a rychlostí jakou jede. Nejrychleji jedou menší lodě. Čas návratu je pevně stanoven. Je zde pravidlo, že na ostrově musíte strávit 4 hodniny. Jeli jsme lodí pro asi 20 pasažérů. Loď se pohupovala na vlnách. Při příjezdu na Berlengu drobně pršelo. Kdo měl zájem, tomu zdarma půjčila posádka lodě nepromokavou bundu. Také jsem si jednu vzal. Jak se ukázalo, nebyl to dobrý nápad. Zpočátku drobný, ale chvílemi hustý déšť se záhy proměnil v ostré slunce. Ostrov Berlenga je 1,5 km dlouhý, 0,8 km široký a 86m vysoký. 4 hodiny mi bohatě stačily na projití se po všech značených cestách na ostrově. Vlevo od mola, kde jsme zakotvili, je pláž, nad ním restaurace a několik domků, v kterých je možné se nechat ubytovat. Ještě je možné přespat v kempu ve stanu vlevo od restaurace. Od mola mezi restaurací a domky, okolo kempu vede asfaltová cesta, která se stáčí vlevo do oblouku a končí až u majáku v nejvyšším bodě ostrova. Maják je bohužel pro veřejnost uzavřený. Dál pak dolů k pevnosti Joa Baptisty, která se nachází až na mořské hladině. Pevnost lze obejít kolem dokola po obvodové zdi. Nejsou zde žádná zábradlí, je tu pouze napsáno, chůze na vlastní nebezpečí. U pevnosti jsem slezl až k moři a vzal si kámen na památku. Pak po kamenných schodech zpět nahoru až na hřeben. Zatočil jsem vlevo a okolo cisterny na vodu došel až na jižní kraj ostrova. Vrátil jsem se zpět okolo majáku nad přístavní molo, do restaurace. Sednul jsem si na okraj terasy a kochal se pohledem na útesy, zátoku plnou kotvících lodí, moře a k tomu samozřejmě pivo Sabres. Po půlhodině odpočinku jsem se vydal opět po asfaltové cestě do strmého kopce a krátce nato jsem odbočil vpravo na ještě strmější nezpevněnou stezku mířící do severní části ostrova. Cestou jsem viděl útesy v moři, do kterých naráží mořské vlny, voda okolo nich je zpěněnná do běla a stovky racků, kteří sedí na ostrově a hlavně na mořské hladině. To však platí o celém ostrově. Když jsem byl v téměř nejsevernější části ostrova, stovky racků se zvedli z mořské hladiny a letěli směr ostrov. Nejdřív jsem si nebyl jistý jestli nesněží. K molu jsem se vrátil asi v 15h. Do odjezdu lodi zbývala ještě hodina. Sedl jsem si na přístavní molo a pozoroval vlny jak naráží na útesy. Na lodi jsem se posadil na záď vedle portugalské vlajky. Kolébání vln zde bylo pěkně cítit. Na Peniche jsme přijeli krátce po 17h. Jelikož už bylo pozdě, vyrazili jsme směrem Lisabon. Před Lisabonem jsme sjeli z dálnice do Mafry, prohlédnout si největší královský palác v Portugalsku. Samozřejmě už bylo zavřeno, ale i pohled z venku stál za to. Dál do Lisabonu jsme pokračovali přes Sintru. Zde jsme se na chvilku zastavili v historickém centru. Pak už do Lisabonu. Nejdříve přes most 25. dubna, za ním jsme opustili dálnici a odbočili směrem na most Vasco da Gama. Tato cesta je hodně zdlouhavá. Do pevniny na několika místech zasahuje řeka Tejo a silnice kopíruje tyto výběžky. Po dálnici se jede přímo, ale my jsme chtěli ušetřit za dálniční poplatky a prohlédnout si zdejší města. Nic zajímavého jsme stejně neviděli. Na most Vasco da Gama jsme přijeli za tmy. Zaplatil jsem poplatek 2,5 eura. Žádný výhled z mostu nebyl. Nalevo, napravo tma a vpředu jako dlouhá osvětlená ulice. Přes okraje mostu byl jen trochu vidět osvětlený Lisabon. Z mostu jsme jeli přímo do hotelu, kde jsme zaparkovali v hotelové podzemní garáži.

Autor: individual

Další články autora: 45

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli