Berounskem a Křivoklátskem přes Vraní skálu

Berounskem a Křivoklátskem přes Vraní skálu

Dnešní trasu začínáme na nádraží v Berouně za typicky podzimního počasí. Není se co divit, končí první dekáda října a lepší už to asi nebude. Ráno je mlhavě smutné, místy smutně mlhavé a teplo vypadá trochu jinak. Uvidíme, snad se to trochu vybere.

Od nádraží jdeme směrem k náměstí, podcházíme dálnici a přecházíme můstek přes Litávku která o pár desítek metrů dál končí v Berounce. Za náměstím a kostelem sv.Jakuba pak stoupáme po modré do stále strmějšího kopce a za městem přicházíme ke kapli Panny Marie Bolestné. Někde je identifikovaná jako kaple sv.Barbory, já se přidržím názvu na mapách cé zet. Hned vedle kaple je domeček se studánkou, opředenou dávnými pověstmi, tak jako většina ostatních. Od kaple je hezký výhled zpět k Berounu a okolí. Tedy byl by kdyby bylo lepší počasí.

Od kaple pak stoupáme lesem další dva kilometry k rozhledně Děd na kótě 493m. Postavena roku 1893 jako snad první rozhledna Klubu Českých Turistů. Kulatá věž romantického vzhledu s cimbuřím a točitým schodištěm. Viditelnost omezena vzrostlými za těch sto dvacet let stromy, o počasí nemluvě.

Od rozhledny s odpočivadlem se stáčíme Doprava s prudkého kopce k nedalekému rozcestí Děd. Tam se obracíme znovu k západu a pokračujeme po červené lesem další asi dva kilometry k osadě Lísek. Před osadou odbočujeme k malému jezírku ukrytému ve stínu mezi stromy a kompletně pokrytému zeleným žabincem.

Za osadou míjíme Pastviny s hovězím dobytkem, jmenovitě krávami a býky, kteří nás naštěstí ignorují, a na dohled i ovcemi. Odtud jsou krásné výhledy na zvlněnou krajinu se zarostlými vrcholky kopců, tuším že se jim říká chloumky a na okolní vesnice matně svítící stále hustou mlhou svými červenými střechami.

Červená pak odbočuje doleva přes louku k Hudlicům, my do nich později, když to dobře dopadne, přijdeme taky ale teď pokračujeme po silnici s cyklo 0052 směrem k Otročiněvsi. Na rozcestí přicházíme asi po dvou kilometrech po naštěstí nefrekventované silnici a z ní odbočujeme doleva do kopce po další cyklo, tentokrát 0054. Výživným stoupáním krajem lesa a posléze lesem vystoupáme na cestu která nás obloukem k jihu vrací asi po dvou kilometrech do Hudlic, rodiště národního buditele Josefa Jungmanna. Má zde i svůj památník. Obec je na okraji CHKO Křivoklátsko, ta vlastně začíná už za osadou Lísek.

Na rozcestí v obci měníme barvy (zatím jen turistické) a jdeme po modré kolem impozantní Hudlické skály, sice nepříliš vysoké (467m) ale z ničeho nic trčící na jižním okraji obce. Myslím že by stála za samostatnou návštěvu. Třeba příště.

Za Hudlicemi sestupujeme obloukem polní cestou do údolí Dibeřského potoka který překonáváme po vratkém skáceném kmeni, naštěstí v něm dnes není víc než decimetr vody. Všichni bez úhony na zdraví a majetku.

Hned za potokem prudké krátké stoupání blátivým úvozem a potom už suchou nohou kolem Svatské hájovny do obce Svatá. Tam pátráme v paměti i v navigaci a na opačném konci obce neomylně nacházíme restauraci Na Svaté. Je krátce po poledni takže s povděkem využijeme jejich služeb a nabídek, poobědváme a pivečka krušovického popijeme.

Posilněni vracíme se na naši modrou, po pár desítkách metů odbočujeme ze silnice a stoupáme lesem kolem skal k dalšímu bodu zastavení a výstupu, Vraní skále. Výstup touto cestou na vrchol (536m) není nikterak náročný, cestou míjíme nižší skalní masivy údajně buližníkového původu, od rozcestí Vraní skála jdeme po žluté a jen odbočka k samému skalnímu vrcholu vyžaduje trochu opatrnosti při výstupu přes místy vlhké skalní stupně. Ale nahoře jsou i malé děti, je tu i přes špatné počasí dost zalidněno. Navzdory tomu je odtud hezký výhled na okolní křivoklátské lesy, k Hudlicům, Točníku a ostatním dominantám.

Uvolňujeme místo dalším výhleduchtivým a sestupujeme pod skálu na žlutou a po ní prudkým dlouhým sešupem lesem (tady bych nahoru jít nechtěl) k silničce a do údolí s rozcestím V Potocích. Přecházíme na zelenou, přes Vraní potok a poslední stoupání z údolí k rozcestí Hřebeny.

Tady mezi vrchy Hřebeny a Plešivec už je na dohled v údolí Stroupnického potoka a Litavky cíl naší dnešní výpravy, Zdice se svým nádražím. Jdeme krajem lesa neznačenou už vyzkoušenou cestou na další rozcestí, přes louku s výhledy na vybarvující se scenérii podzimní přírody, lesem kolem chat a k předměstským garážím a už v městě kolem kostela Narození Panny Marie za náměstí. Tam účelně prohospodaříme ušetřený čas v restauraci u Zímů u piva a kafe. Jakmile dosedneme, samozřejmě se jako na povel vyčasí a slunéčko jasné zasvítí.

Pak už nám zbývá poslední kilometr k nádraží a odjezd k domovu. Tentokrát opět se zpožděním při přestupu v Berouně a přískoky vpřed ku Praze. To by bylo aby nebylo.

Trasa, kterou jsem spáchal tentokrát já přes pár kopečků Křivoklátské vrchoviny nakonec vzata na milost, koneckonců na Vraní skále jsme byli dávno již tomu a výlet křivoklátskými lesy nezklame snad nikoho. No a počasí, to si mohu objednat leda tak na hlavním nádraží na lampárně. Howgh.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy