Beskydy s pasením oveček

V srpnu 2010 jsme si domluvili pasení oveček v Javorníkách, které jsou částí CHKO Beskydy, a jelikož jsme v Beskydech delší dobu nebyli, spojili jsme příjemné s užitečným a rozhodli se prodloužit si výlet na pětidenní pobyt a prozkoumat nejbližší okolí.

1. den

Vyjíždíme směr Rousínov a Vyškov, kde bychom si chtěli prohlédnout tamější známý ZOOpark a DINOpark. Kousek za Brnem si zajíždíme kousek do pole na kopec Žuráň, odkud vedl Napoleon bitvu u Slavkova. Je zde opravdu krásný výhled do okolí, ačkoliv kopec není nijak vysoký. Také je tu docela rušno, překvapuje mě zájem projíždějících řidičů poznat místo, kde se odehrála tak významná bitva. Po chvíli, co studujeme desku s rozpisem vojsk na bitvě ale vidím, že většina přijíždějících nejdříve mizí v okolní kukuřici, poté se teprve krátce podívá, kde to vůbec zastavili :-)

Po příjezdu do Vyškova na parkoviště ZOOparku, poté co jej dvakrát objedeme, zjišťujeme, že zaparkovat tu, i když je čtvrtek dopoledne, je nemožný úkol. Cedule informující o tom, že návštěvníci parku nemají parkovat na přilehlých komunikacích ukazuje na to, že tento problém zde neřešíme jen my a v tuto dobu. Nakonec se nám podaří zaparkovat u ranče kus od ZOOparku a můžeme vyrazit na prohlídku zvířectva. Pštrosi, lamy, lemuři, různé druhy skotu, atd. Dětem se zde nejvíce líbí Babiččin dvorek s volně pobíhajícími kozami a ovcemi, králíkárna s mnoha plemeny králíků a voliéry s různými plemeny slepic. Po prohlídce jedeme do DINOparku. Ten se nachází až u dálnice za Vyškovem a jinak než výletním vláčkem nebo DINObusem se tam nedostanete. Bohužel je zde tolik návštěvníků, že se nevejdeme do výletního vláčku a musíme jet autobusem, ale na druhou stranu zde sedíme pohodlně a netísníme se v davu turistů ve vláčku. Návštěva DINOparku stojí za to, některé modely dinosaurů jsou pohyblivé a ozvučené. Zajímavá je také návštěva krátkého 3D filmu. Po návratu busem do ZOOparku pokračujeme přes Přerov a Bystřici pod Hostýnem do Valašské Senice, kde se ubytujeme na horské chatě Antarik (bývalá Selanka).

2. den

Hned po snídani vyrážíme z naší chaty do horského penzionu Severka, taktéž ve Valašské Senici, který je zaměřený na agroturistiku, a kde nás již čeká stádečko oveček. Ty máme za úkol vyhnat z ohrady na pastvu a následně si vyzkoušet roli pastevců. Vyfasujeme k tomu slaměné klobouky, pasteveckou halenu a hůl, na svačinu chléb se sádlem a na přilákání oveček tvrdý chléb, kterým jim můžeme zpestřit pastvu. Na obloze se honí mraky, doufáme však, že alespoň nebude pršet. Na starost dostaneme 7 ovcí, z nichž 2 jsou individualistky, drží se sice spolu, ale od ostatního stáda, takže vlastně musíme hlídat 2 stádečka. Úspěšně je vyženeme na pastvu. Během pasení se ovce neustále posunují po louce a systematicky ji plení. Občas přiběhnou a loudí chleba. Když si vybalíme svačiny, seběhnou se a chtějí také ochutnat. Od majitelky však máme zakázané dávat jim cokoliv jiného než onen tvrdý chléb, tak naše svačiny srdnatě hájíme. Posedáváme na louce, na pařezech. Nasávám nádhernou vůni mateřídoušky, které jsou na louce trsy. V lese jsme objevili 5 krásných bedlí. Mezitím vykouklo sluníčko a je příjemně teplo. Odpoledne nastává nejtěžší úkol – nahnat ovce zpátky do ohrady. Vůbec se jim nechce opustit pastvinu plnou všech možných chutných bylinek a keřů. Podaří se nám tam zahnat čtyři, vezmu si za úkol je pohlídat. Zavírám jednu část ohradníku a usadím se ve Stráni nad nimi, abych měla přehled. Dvě ovečky se neustále pohybují v blízkosti ohradníku a zkoumají ho. Nakonec se jedna rozběhne, přeskočí ho a kousek za ohradou se začne pást. Ostatní tři ji následují, poslední se zamotají do elektřiny nohy, ale moc ji to nevzruší a jak je vyplete, hned se také pustí do trávy. Tak, a můžeme začít s naháněním nanovo! Po nějaké době se podaří dostat uprchlice zpět a pro jistotu už zavíráme i síťový ohradník. Zbylým třem se ale moc nechce přidat se k družkám, tak nám dá velkou práci, aby se alespoň přiblížily k ohradě. Tvrdý chléb už došel, tak alespoň šustíme sáčky, abychom je přilákali. Nakonec to jedna z větších ovcí vyřeší po svém, rozběhne se a skáče přes ohradník rovnou do ohrady. Její skok nám vyrazí dech a už jen doufáme, že si to nerozmyslí a nevyskočí zase ven. Nakonec se nám podaří i zbylé dvě zahnat domů. Závěrem musíme uzavřít ohradník, a to pomocí klacků, neboť se nám moc nechce se ho dotýkat. Ráně se ale stejně nevyhneme. Odjíždíme zpět do Antariku a vychutnáváme si pocit skvělého zážitku.

Máme také chvíli času projít si Mikolinův vrch, na kterém se horská chata nachází. Vrch na této straně není zalesněný a nabízí překrásný výhled na Beskydy.

3. den

Ráno vyjíždíme směr Pulčín, kde procházíme malý okruh známými Pulčínskými skalami. Okruh vede přes skálu Zámčisko, kde stával od 15. stol. dřevěný hrad nazvaný Plučiny a patřící nejdříve císaři Zikmundovi, poté Cimburkům. V 16. století jej ale obývali loupeživí rytíři, hrad byl proto stržen a dnes z něho zbylo pouze pár schodů vytesaných do skály. Rádi bychom se podívali také do skalního města nazvaného Izby, ale pro nedostatek času trasu odkládáme na některou z příštích návštěv. Pulčiny nás zaujaly tak, že bychom se do nich chtěli zase v dohledné době podívat.

Po cestě máme dál naplánovanou prohlídku Čertových skal, které se nacházejí nedaleko Pulčína. Zajímavý 150 m dlouhý útvar jakoby na sebe naskládaných pískovcových balvanů nás hned uchvátí. Skály se dají pohodlně obejít, přičemž z jedné strany mají výšku až 25 metrů, z druhé trčí ze země jen velké balvany. Kocháme se krásnými výhledy mezi jednotlivými skalami a jejich prolézáním.

Odpoledne máme ještě trochu času, proto neváháme a vylézáme na rozhlednu Čubův Kopec (720 m n. m.). Rozhledna zde stojí od roku 1987, je součástí naučné stezky Javornický hřeben a významným místem setkávání Moravanů a Slováků. Kopec je to opravdu ohromný, ale výhled stojí za to. Už je podvečer, sluníčko svítí nízko a nám se naskytl krásný pohled až do vnitrozemí Slovenska. Dole u rozhledny si nějaká rodinka rozdělává na ohništi táborák a opéká špekáčky. To nám připomíná, že už je skoro večer a v Antariku na nás čeká večeře a vydáváme se na sestup. Po cestě však ještě stihneme navštívit Kobzovu lípu, památný strom.

4. den

Dnes původně plánujeme zajet na hrad do Brumova-Bylnice a na rozhlednu Královec u Valašských Klobouk. Po cestě však kousek od Antariku míjíme rozcestník s odbočkou na horu Makyta (923 m n. m.), což je nejvyšší vrchol západní části Javorníků. Navrhuji, že by bylo škoda ji nenavštívit, proto měníme plán a místo Brumova vyrážíme na Makytu. Na túru tento den však nejsme moc vybaveni, jelikož jsme s ní nepočítali, sportovní sandály jsou v rose hned mokré, ale brzo naštěstí začne svítit sluníčko a vysuší je. Po chvíli chůze však trochu znejistíme, neboť na stromě visí cedule informující o tom, že se nacházíme na území výskytu divokých šelem (Beskydy jsou jediné hory v České republice, kde se vyskytují společně rys, medvěd a vlk). Cesta po modré značce od chaty Antarik je navíc hodně zarostlá, sandály nejsou zrovna vhodná ochrana proti zmijím. Poté, když v lese začne praskat, silně, jakoby „něco“ těžkého šlapalo na větve, začínám svého rozhodnutí navštívit Makytu litovat. Konečně jsme u rozcestníku, kde se začínají sbíhat cesty ze Slovenska i z jiných částí Beskyd, odtud je to na Makytu už jen půl kilometru do prudkého kopce. Na vrchu jsem trochu zklamaná, i když jsem to očekávala, neboť hora je celá zalesněná a neposkytuje žádný výhled. Pouze průhledy mezi stromy napovídají, že rozhled by mohl být hezký. Dříve tu údajně stávala dřevěná rozhledna, byla ale zničena. Z lesa se neustále ozývají zvuky, děláme si legraci a sbíráme kameny na případnou nutnou obranu :D. Při zápisu do vrcholové knihy a jejím listováním zjišťujeme, že nejsme sami, jeden ze zápisů hlásí: „Na Makytu jsme vyšplhali, medvěda jsme nepotkali“. Vracíme se stejnou cestou zpět. Dosud jsme nepotkali ani živáčka, konečně se míjíme s houbaři a posléze také se dvěma mladíky. Ti se nás vyplašeně ptají, jestli je to ještě daleko :-) Po příchodu k autu se z lesa začnou opět ozývat hlasité zvuky připomínající praskání větví, rychle nasedáme a ujíždíme směr Valašské Klobouky. Po pár desítkách metrů však zastavujeme, přes silnici se plazí asi metrový had.

Kolem poledne konečně parkujeme ve Valašských Kloboukách. Ve městě se koná setkání beskydských dechových kapel, proto je výjimečně otevřeno i infocentrum, kde nám příjemná paní ochotně poradí, kudy na rozhlednu na Královci a ještě přidá pár dalších tipů k návštěvě. Po obědě odjíždíme k rekreačnímu středisku Královec. Rozhledna na Královci (655 m n. m.) je odtud kousek, pochází z roku 2006 a jako většina beskydských rozhleden je postavena ze dřeva. Její výška je 23 m. Kocháme se krásnými výhledy a jelikož nám ještě zbývá čas, vyrážíme na druhou stranu za vysílač Ploštiny. Po cestě opět obdivujeme hezké panorama kopců, skal a hor až k Fatře.

Večer návrat na Antarik. Jasná obloha mě láká vyfotit západ slunce nad beskydskými kopečky, ale nakonec zvítězí únava ze dne plného zážitků.

5. den

Opouštíme Valašskou Senici, po cestě absolvujeme návštěvu u příbuzných a plni dojmů se vracíme domů. Brzy zase naviděnou, Beskydy!