Bhagirathi III

Fotografie (1)

Deník horolezce - 1993 25.7. neděle Vyrazil jsem těšínským expresem z Havířova směrem na Ostravu. V Porubě jsem se podle domluvy sešel v rychlíku na Prahu s Bobem Mrózkem. Do Prahy jsme dorazili v 17.30 hod. Jedna zastávka metrem, 300 m pěšky a byli jsme na autobusáku ve Florenci. Kolem sedmé večer se objevil Šeňa a celkem bez komplikací jsme ve 20.30 hod. vystartovali v nádherně proskleném Neoplanu do Frankfurtu. Na místě jsme byli kolem šesté hodiny ranní následujícího dne. 26.7. pondělí Obrovské letiště, něco takového jsem dosud neviděl. Je to větší než Mošnov, Šeremeťevo, Domodědovo a Džirgital dohromady. V 8 hodin přijeli hoši z auta - Zd. Michalec, Pavel Trefil, Štefan Daňko a obětavý pan Ryba, který sem kluky přivezl. Ve Frankfurtu kupujeme vařič MSR za 169 DM, neboť počítáme se ztrátou plynu. Od 12.00 odbavování. Okamžitě je odhalen plyn a frčí do sběrné kabely pana Ryby. Potom šachy se sumočkami, ale vyplatilo se. Nadváhu jsme neplatili ani za bágly těžší než 20 kg, vážení proběhlo orientačně. K našemu překvapení se letí přes Bombay. Celkem 7 a půl hod., 3 hod. pauza a další 2 hod. do New Delhi. Dvě jídla plus jedno, velmi dobré. 27.7. úterý Přílet do Delhi v 7 hod. ráno místního času, což je o 3 a půl hod. více proti SEČ. V hale klimatizace. Okamžitě podloudníci s autobusama. Jedeme Tata-busem všichni za neuvěřitelných 17 Rs do Tourist campu. První setkání s místním klimatem = katastrofa, teplota asi 30 st. C, vlhkost 100 %, okamžitě teče po rukách pot. V Tourist Campu je De Luxe Room za 130 Rs na den s ventilátorem, některé s televizí, pro dva lidi. Sprchy jsou, vodu nelze pít - přesněji nedoporučeje se. V campu je restaurace, kde lze slušně jíst. Cola - 6 Rs, minerálka 0,7 - 14 Rs, Vegetable frites rice za 16 Rs, džbánek čaje - 6 Rs, kuře na kari - 26 Rs. První noc nevalná. Spolu s časovým posunem je toho už dost. 28.7. středa Život v campu - umýt si zuby v minerálce, sprcha, na jídlo do restaurace. Nákupy ve městě. Jízda Harleyem za 2 Rs, do večera bez jídla. Vše, co se kupuje, se musí usmlouvat a hlavně zjistit cenovou hladinu ve více kšeftech. Jedničkou je Bob, znalý poměrů, s patřičnou dávkou drzosti a velmi dobrou angličtinou. Jako němčinář si připadám bez jazyka méněcenný. Koupili jsme 25 l kerosinu za 125 Rs, což se později ukázalo jako málo a navíc jako technická chyba. 29.7. čtvrtek Průběh stejný jako ve středu. Začínáme se trochu orientovat v okolí - Palika bazar, Jam Path - tam kupujeme expediční proviant, Connaught place - konečná harleyů. Důležité zjištění, z potravin se dá koupit vše, cenová hladina jako u nás. Černý kurs 1 USD = 32 Rs. Vyměnit se dá téměř všude. Je domluvena Doprava, meďour pro 10 lidí ve slušném stavu. Odjezd z campu dnes v 18.30. 30.7. pátek Jedeme v kuse do 1 hodiny ranní k závoře s vojenskou hlídkou a je dojeto. V noci se nesmí jezdit. První slejvák, všichni v autě, jen Štefan mokne venku ve žďáráku. Celý den v autě, do Rišikeše 270 km, do Uttarkaši 150 km, do Gangotri dalších 100 km - tam dorážíme ve 20.30 hod. večer. Ubytováváme se ve slušném hotýlku za 30 Rs/osoba. Konečně dobré spaní. Večeře v čajchárně - čaj, čapátí, dálbát - a najíždíme na místní stravu. Gangotri +- 3100 m.n.m. 31.7. sobota Po dobré noci na snídani čapátí a následuje přebalování. Rozjíždíme poprvé MSR - smíšené pocity, teprve po půl hodině jede perfektně. Představa je, že v poledne vyrazíme. Není nosičů. Chodíme po Gangotri, fotíme okolí, svaté muže. Obědváme ve 4 hod. odpoledne v hotýlku, kde bydlíme. Jíme výborně, dalbát s lilkovou omáčkou. Vše v nerezu! Je to plamenomet, ale stolice je zatím normální. Čaj 2 Rs, ostatní 18 Rs = paráda. Po obědě siesta. Bydlíme nad osmimetrovou peřejí Bhagirathi River, ohlušující rachot vody, vodní tříšť dobrých 30 m nad peřejí, padá až na zápraží. Vařím ešusy čaje, MSR konečně jede podle představ, ale už teď vím, že to není vařič do stěny a to mě ... Večeříme místní klasiku. 1.8. neděle A je tu srpen. Krásné ráno. Pod verandou nad peřejí Bhagirathi je plató, které je ráno holé, pokryté jemným pískem. Místní stavbaři si musí nakopat ráno, neboť odpoledne mizí pod vodou. Nosiči smlouvají. Původně dohodnutých 250 Rs na Nanda Ban se šplhá nahoru. Hrají na čas. Opět vařím čaj pro všechny. Snídaně jako vždy - dál, brambůrky, čapátí - moje míra je 4 placky. Zatím nám to jede. Využíváme čas ke koupeli, kdo ví, kdy bude další šance. Vyrazili jsme v 11.30. Po 20 min. chůze nosiči - 15 chlíváků, tento výraz jsme všeobecně přejali od Boba - zastavují a dožadují se peněz. Vyplácíme předem dohodnutých 800 Rs. Dohodnutá suma je 250 Rs na hlavu až na Nanda Ban, což je náš BC. Půl hodiny trvá přerozdělení peněz mezi nosiči - jejich vnitřní záležitost. Je 14.30, sedíme v čajchárně, pijeme čaj, jíme čapátí - pohoda. Chodník tatranský, mateřídouška, ptačinec, borovice, modřín, bříza, spousta vonných silic. Mám v sobě 4 čapátí a jel bych dál. Za to vše a 2 čaje platím 11 Rs, to by šlo. Ale tyčinka Mars je za 18 Rs. Z flóry dále tisovce, zakrslá bříza, už vlajkový typ, nějaké orchideaceae, lomikámen, další věci mi moc neříkají. Dosud samá žula, alkalické typy. Poprvé vidíme Bhagirathi III, zatím z dálky, ale už teď to dává tušit, o co půjde... V 17.15 Bhójasa - 3 850 m. Zvláštní úkaz - 4 ks něčeho orlovitého nebo supovitého stoupají kolmo do svahu poskoky sounožmo. Hledím na to jako z jara. Že by kvůli startu - taky že jo, za chvíli hup a plachtí. Našli jsme hrob Pavla Schwarze... Ráno to ofotíme pro jeho rodiče. 2.8. pondělí Ofotili jsme hrob P. Schwarze, zapálili svíčku a radši pryč, 22 let, rok 1979. Do začátku expedice žádná příjemná ceremonie. Vyrážíme v 7.00, nosiči jsou před námi. Na zádech mám 15-17 kg, kluci o něco víc, každý podle vlastního uvážení. Vstupem do ledovcové morény se pochod stává namáhavým. Při pohledu na vetché postavičky nosičů a 25-30 kg břemena jim nezávidím. Ale vždyť jsou aklimatizovaní a při přechodu Matče sáhibové makali s více jak 30 kg batohy 7 dní až jim šly bubliny z nosu. V BC jsme v 12.30, výška asi 4 300 m. Po půl hodině jsem už doma. Mikolaj má asi pravdu - můj závodní lékař MUDr. Mikolášek nade mnou kroutí hlavou, protože jako fárající důlní technik jsem aklimatizovaný někam jinam. Hlava třeští, postavit se z podřepu nahoru je solidní artistický výkon spojený někdy s úkrokem nalevo či naopak, podle toho, v které půlce hlavy to švihne. Začínám přemýšlet, jestli se jít vyzvracet nebo vyprázdnit spodem. Volím to druhé a pocit je o něco lepší. Celkově 2-denní pochod s nosiči proběhl bez jediné nepříjemnosti - neuvěřitelné. Vyplácíme zbytek peněz, vaříme jim čaj a čau chlíváci. Stavíme stany, nahrubo vybalujeme, taháme kamení a stavíme kuchyň... ta hlava... Takovou dovolenou přeju všem, co mi to závidí, samozřejmě včetně finanční zátěže. Vysvobozením je zalehnutí do spacáku. Noc je všelijaká. 3.8. úterý Vstávám v 7.15, spal jsem tak na půl. Kovaříci ťukají, ale dá se to vydržet. Umýt v potůčku, sníst vitamíny, společná snídaně. Pořádek ve věcech. Slunko praží. Přepíráme si věci. Ve 12 hodin vyrážíme na aklimtizaci a rekognoskaci terénu. Nohy jsou těžké, bágl prázdný, tempo hlemýždí. Jdeme pod B III. Došli jsme zhruba do 4 800 až 5 000. Nepříjemný deštík. zpátky jsme po 16 hodině. Mám asi teplotu, lehce mě oklepává zima = výška + námaha + trochu jsem prochladl, hlavně od noh. Vaříme večeři, čaj - nechutná mi, ale musím to natlačit. Frčím do spacáku, píšu. Už je tma, beru čelovku. Den je tu kratší než u nás, ráno je světlo až v 6 a večer tma ve 20.00 M.Č. Obrovský geologický mišmaš, syenity, gabra, ortoruly, migmatity. Všude málo vody, co teprve ve stěně? .. Už mě to nebaví, zhasínám... 4.8. středa Nic zvláštního. Ráno jsem v obličeji, jako kdybych snědl kilo kypřícího prášku, ale to mizí částečně po umytí v potoce. Snídaně, zničující slunko, plantání se po táboře, každý se tváří, že dělá něco užitečného. Oběd, poprvé otvíráme ferneta, Roy (styčný důstojník) vypil taky, ale netváří se tak jako my. Ve 14 hod. tradičně prší. Asi hodinu. Kolem 10.00 odešli Zdeňci aklimatizačně nahoru. Jsou na tom fyzicky daleko nejlépe. Tipujeme, že vylezou B III sestupovkou. Cítím se o něco lépe. 5.8. čtvrtek Byl to klam. Noc byla nejhorší, vůbec jsem nespal. Celý den mě bolí hlava. Pavel s Bobem a Royem odešli nahoru aklimatizovat. V 11 dopoledne jsem se přinutil vyjít aspoň na 3 hodinky tam a zpět. Dalo to asi 300 výškových metrů a zdá se, že to pomohlo. K večeru se cítím lépe. V táboře jsme sami dva se Štefanem, jeden vždy hlídá. Odpoledne i on vyráží na trek. 6.8. pátek Konečně solidní noc. Včerejšek byl asi krizový den a hlavně asi pomohl ten výšlap nahoru. Kolem 10 hod. přicházejí Zdeňci a hodinu po nich trochu zbědovaný Bob, aklimatizaci si musí každý odtrpět po svém. Zítra konečně vyrazím i já se Štefanem. Kolem 14.00 přestalo trochu foukat a svítí slunko. Provádím koupel včetně mytí hlavy. Je to síla, ale účinek je bohovský. Odpoledne děláme špagety po uhlířsku - žampióny, česnek - vynikající, ale ten česnek ze mně půjde ještě zítra. Do tmy sedíme v kuchyni a melem páté přes deváté. 7.8. sobota Kolem 10.30 vyrážíme se Štefanem na aklimatizaci. Bivak děláme asi ve výšce 5 000 m, k večeru šlapeme asi do 5 200 - 5 300 m a zpět. Noc celkem jde. Nervy nám žere MSR. Třikrát ho rozebíráme a čistíme. 8.8. neděle Vstáváme kolem 7.30 hod. Krásné ráno. MSR jede 10 min. a konec. Rozebrat, složit, 10 min a dost. Docházíme k závěru, že je to indickým petrolejem, který hodně karbonuje. Vracíme se zpátky, potkáváme Zdeňky a Boba. Ve 12.00 jsme v BC. Je asi nejhezčí den. Pobíháme bosí ve slipech a brejlích. Pereme věci. Na oběd polévka, rýže, kečup, 1 vejce. 9.8. pondělí Na snídani děláme sýrové omelety v prášku. K obecnému uznání převracím na pánvi švihem zápěstí, to mám namakané z Pamíru. V táboře jsme já, Štefan, Pavel a Roy. Začínám balit. V 10.30 vyrážím se Štefanem na další aklimatizaci. Po chodníku potkáváme vracející se Zdeňky. Za 4 hodiny stoupání jsme u bivaku ve výši 5 200 m. Je tu sám Bob a na večer chce přenést svůj stan do 5 500. Kopeme se Štefanem plošinku. Za hodinku likviduje Bob svůj stan na perfektní plošince a já začínám pěnit kvůli zbytečné práci. Štefan ho brání, pouštím se tedy i do něj - únava, výška a ponorka začínají působit. Bob zmizel a vše je v pořádku. Výborně se mi šlapalo, den byl nádherný. 10.8. úterý Ráno je hmlisté, kolem 9.00 se to protrhává, ale není to to, co předešlé dny. Spacák mi přimrznul ke stěně stanu a přesto není mokrý. Vyrážíme kolem 10.30 nahoru. Chceme bivakovat v 6 000 m. Prohlížíme pravděpodobný sestupový hřeben z B III, žádná radost, z nejnižšího místa ještě 300 m slaňáků ve skále a ledu, sbohem šrouby. Vracíme se a stoupáme směrem ke druhému bivaku. Štefan je podrážděný, já taky - ponorka funguje. Vaření spravuje atmosféru. Vyšlapal jsem asi 250-300 m pod vrchol B III. Zkoušíme bivakovat v nových Gore žďárácích. Takto také píšu tyto řádky, ve spacáku, ve žďáráku, za drobného krupkosněžení, výška cca 6 100 m. 11.8. středa Noc byla mizerná. 6 000 m je 6 000 m a nedá se to ošidit. Do 1.30 se soustavně převracím, levý bok, pravý bok, záda a tak dokola. Pak nalézám čelovku a vylézám v ponožkách ven. Čurání působí jako balzám, pak balancuji po šutrech do "kuchyně", kde by měla být v octovce voda. Je tu. Pak pod jiným šutrem nalézám taštičku s osobní hygienou, beru si 1 ks Paralen a zavrtávám se zpět do spacáku. Asi od 2.00 usínám přerývavým spánkem. Ráno je větrné, střídá se mlha se slunkem. Vaříme bikavu a pryč - 9.30. V BC jsme ve 13.15 hod. Jsou tu oba Zdeňci, kteří se včera vrátili z pod nástupu na B III - děšť. Bob s Pavlem jsou u Francouzů pod Shivlingem a somrují plyn. Zdeňci uvařili zelnou fazolku na "smetaně" a brambory, jsem ve stavu, že bych sněd syrového buvola. Po obědě káva Tchibo z červeného sáčku a do spacáku. Za chvíli přichází Štefan s pohárkem piva - ta vůně, fernet je taky dobrý, ale pivo je pivo. Bob našel pýchavky velikosti ženského prsu č. 2-3. 12.8. čtvrtek Den odpočinku, nicnedělání. Je větrno, pod mrakem, den na spaní. Pavel je marod, ale odchází po obědě s Bobem na aklimatizaci. Zdeňci odešli kolem 16.00 podruhé pod nástup stěny. Počasí moc neslibuje, ale teď se už nedá kalkulovat. Vše ukazuje, že jako druzí nastoupíme já se Štefanem. Odpoledne pozorujeme asi 25-30 m od nás silné stádo "Blue chips" - modrá ovce - v počtu asi 40 kusů. Klidně se popásají, ale 1 kus stojí ve svahu nad stádem a hlídá okolí. Navečer jsme v táboře jen já, Štefan a Roy. Těžce konverzujeme anglicky s Royem pomocí bídného slovníčku, ale vždy se domluvíme. Na večeři smažíme bramboráky až do hluboké tmy. 13.8. pátek Pracovní den. Nádherný. Klukům vyšel super nástup do stěny. Lehká snídaně - cornfleky v mléku. Vyčištění vnitřků stanů, předtřídění jídla. Koupání v ledové vodě, lebka praská ve švech. Praní prádla, žehlení atd. Oběd - rýže, žampióny, lančmit, polévka, čaj. Po obědě jsme hotoví - spánek. Zítra nástup. Pár dní pauza s psaním. Začíná hra o kejhák. Na večeři děláme čapátí. Poprvé je jasný večer. Takovou oblohu jsem neviděl roky. 14.8. sobota Vyrážíme kolem 13.00 naložení jako soumaři. Kolem 18.00 jsme u nástupového stanu pod hřebínkem, který tu nechali Zdeňci. 15.8. neděle Vyrážíme kolem 8.00 na hřebínek vedoucí ke stěně. Otřesné škrábání se do sedélka v hřebínku a pak velký rébus, jak na něj. Ukazuje se, že s naším nákladem je to na jištění. Informace nemáme žádné, Zdeňci jsou ve stěně, Pavel s Bobem dole. Hřebínek nás vyloženě zaskakuje, neboť je za IV-V a na zádech máme 25-27 kg a je Ostrý jako břitva. Do večera dolézáme ke stěně a stačíme cvičně vylézt 1. délku od nástupu. Bereme věci na bivak a slézáme pod stěnu do místa chráněného před pádem kamení. Noc bez spacáků je studená... 16.8. podnělí Nalézáme pozdě, kolem 10.00. První délku leze Štefan, známe již už ze včerejška. Z nástupového kotlíku doleva, podél starého fixu. Pod hranou ušlapuje volný balvan a já fičím s lanem nabok, abych zkrátil délku pádu, ale zůstává naštěstí na rukách... Těžkopádně vytahujeme loďák nahoru. Začínám lézt druhou délku. Po pár metrech je jasné, že jsme mimo. Zanikající puklinu v plotně uzavírá skoba s karabinou, jasný signál. Přesto jdu dále. Přelézám doleva za hranu, špatné jištění, kousek do kouta nad propastí, zpět do plotny, široká spára, vybrat jištění vlevo dole - lana dřou, zpátky, frendy do spáry. Délka končí kroky, jaké jsem snad v horách nedělal, 7-7+. Jsem na věžičce a pohled dál mi vyráží dech - kout bez spár, půl délky pod galerií, kam potřebujeme. Definitivní konec. V 15.00 jsme slanění v kotlíku, třídíme a redukujeme materiál. Mažeme do BC. Postihuje mně podivná svalová slabost. V ramenou a pažích, končí to sníženou citlivostí v prstech na rukou. Do 21.30 jsme v BC, trochu bloudění ve tmě, ale kluci nás viděli podle světla. Zdeňci jsou už v táboře a byli úspěšní. 17.8. úterý Odpočinek. Ruce mám stále divné. Citlivá kůže na pažích, jako při chřipce. Vaření, praní. Plánování. Počasí se horší. Máme štěstí, že jsme utekli. 18.8. středa Téměř celý den prší. Tak tu ještě nebylo. Bob s Pavlem dvakrát odcházejí a dvakrát se vracejí. Tomu předchází nepříjemný střet s Royem, chce lézt s nima, že bude žumarovat - směsice velké ctižádosti a šílené naivity. Nepříjemné vysvětlování, adrenalin. Postupně Roy začíná střízlivět. K večeru se už snaží navazovat kontakt. Kolem 19.00 už neprší, směrem od Gangotri se to čistí a to je dobře. Odpoledne se od nosičů dovídáme, že Francouzi na Shivlingu mají mrtvou holku. Spadla při přepínání žumaru kolem skoby... 19.8. čtvrtek Nádherné ráno, celý den. Pavel s Bobem odcházejí, my půjdeme den po nich. Pereme, vaříme, ležíme, chystáme. Ve 14.00 odcházejí Zdeňci. Objevuje se první Japonec z druhé expedice. Celkem tu jsou dvě Japonské expedice - Sathopanth, Chaturangi, Francouzi a Španělé - Shivling a kolem 25.8. mají přijít Coubali. Večer děláme experimentální čapátí, mouka půl na půl s bramborkou v prášku. Těsto je méně spojité, ale trocha vody navíc to řeší a výsledek je výborný. 20.8. pátek Datum začíná být hrozně vysoké. Noc byla mimořádně studená, několikrát pršelo. Ráno je na okolních svazích sníh nejníže co tu dosud jsme, měsíční posun je asi znát. Ráno po vybatolení ze stanu mně opět chytá bolení zad od páteře do ruk. Teď už je jisté, že je to něco skřípnutého. Jdu se rozhýbat a všelijak polámat a polámat a po půl hodině je to pryč. Do oběda chceme vyrazit. Ciry na obloze ale nepřidávají klidu... Pokud bude slušné počasí, má údajně přiletět vrtulník pro mrtvou Francouzku. 26.8.čtvrtek Tak a je to. Přesně měsíc po odjezdu se to podařilo. REKAPITULACE: 20.8. pátek Odešli jsme ve 13.00 pod stěnu. Do 17.30 jsme v bivaku pod stěnou. Krásný večer. 21.8. sobota Lézt začínáme kolem 9.00. První délka choďák, další vyledněná - nepříjemné. Bivak vlevo na druhé galerii. Bob s Pavlem spí na pilíři nad námi na dovolání. Večer provádím strašné orgie s MSR. Štefan už radši spí, ale mně se ho podařilo rozjet. 22.8. neděle Ráno topíme spoustu vody. Opět orgie s MSR, strašná časová ztráta, lezeme od 10.15 - katastrofa. Lezeme do 16.00 a 2 délky slaňujeme na balkón, kde spali Pavel s Bobem včera, neboť nevíme, jaké jsou možnosti spaní výše. Bivak dobrý, voda už není. 23.8. pondělí Žumarujeme 2 délky nahoru. Tahání batohů začíná být nejhorší operací. Lezeme opět do 16.00 a končíme za "věžičkou" na levé hraně, neboť do posledních délek v žule se nedá vlézt pro padající kamení - necháváme to na ráno. 24.8. úterý Vstáváme v půl šesté, lezeme od půl osmé. Před polednem se dostáváme na rozhraní žuly a sraček a začíná tanec nad propastí. Lana do batohů jistit není jak a za co. Výška 6000 m a žádný pevný kámen. Něco tak odporného jsem dosud nelez. S batohem na zádech to jsou galeje. Štefan má formu, nestačím mu. Na vrcholu B III jsme v 18.30 hod. Je krásný večer. Bivakujeme na vrcholu, můj nejvyšší bivak, 6 450 m. 25.8. středa V noci spíš nespím než spím a hlídám počasí. Chtěl bych vyfotit východ slunce. Usínám někdy nad ránem na hodinku - tisíce hvězd. Probouzím se v 5.30 a nevěřím svým vlastním očím. Všude je bílo, a pořádně, dobrých 10 cm. Nechal jsem venku čelovku, lezečky a jiné drobnosti. Něco málo fotíme, balíme mokré věci a dolů. Na chvíli se lepší čas, ale za 20 minut je to tam, kde předtím. Budha si vybírá daň za 4 pěkné dny ve stěně. Scházíme a slaňujeme do sedla bez problémů. Sněží, mlha, vidět na 40 až 50 m. Těsně nad sedlem mezi BIII a BI se rozhodujem kvůli špatné viditelnosti pro slaňování stěnou a začínají galeje. Mokro, voda, sněžení, stále nevidíme kam jedeme. Asi 15 slaňáků od úrovně sedla. Na ledovec dojíždíme kolem 17.00. V závěru už nemáme síly stahovat mokrá a zasněžená lana. Vytrvale sněhoprší. Poslední slaňák děláme 80 m a pal čert špagáty. Mají za sebou Matterhorn, Jorassy, Dru, Bhagirathi, slaňování, žumarování... Dále se už probíjíme známým terénem do sedla pod BII. Bivakujeme na známém místě z aklimatizaček. Vše je mokré, i spacáky a ždáráky - je to již 6. bivak za sebou. Celkově je to nejhorší nebo jeden z nejhorších mých bivaků. 26.8. čtvrtek Ráno je nádherné, Budha si pohrál a vše se vrací do původních kolejí. Do tábora doklopýtáváme v 9.30. Jsou tu všichni. Blahopřání od kluků, fotografie vrátivších se trosek a hlavně rozptýlené obavy. Měli jsme to zřejmě nejdramatičtější. Ale to patří k věci. 27.8. pátek Šíleně pracovní den. Velké prádlo, třídění materiálu a zjišťování ztrát, slaňáky něco spolykaly. Koupel v potoce. Sušení věcí. Oběd. Dvě hodiny spánku. Ráno odešli Zdeňci na Sathopanth a Bob s Pavlem pod Shivling. Je vyjímečně nádherný den, ale v noci byla pořádná zima. Hlásí se podzim. Jsme se Štefanem sami a je to balzám na nervy a odpočinek. Večer fotíme a děláme bramboráky do 20.30. Nádherně svítí Měsíc, Velký Vůz je daleko větší než v našich polohách. 28.8. sobota Vypadá to, že teprve dnes na nás doléhá naplno reakce na předchozí výkon. Ráno jsem v obličeji nateklý, zadýcháváme se a vůbec jsme jak praštění. Je klid, lehce pod mrakem. Snídaně, po kuchyni nám chodí černí "vraňáci" na 1,5 m kolem nás. Hoši se vrátí nejdříve za 2 dny. Vařím oběd - kolena, česnek, kečup, polévka. K večeru přicházejí Slovinci Micha a Matyáš, po nich styční důstojníci Slovinců a Norů. Celý den proudily po moréně davy nosičů Norské expedice na Sathopanth a B-II. Norů je 20!!! 29.8. neděle Ráno obvyklé procedůry a ejhle, kolem 10.00 se objevuje menší Zdeněk a chvíli na to i Long Zdeněk. Nechce se to ani věřit, ale byli na vrcholu Sathopanthu. V poledne přichází i Bob s Pavlem a atmosféra se začíná překlápět k závěru expedice. Teď už jenom nafotit co je třeba, vyčkat příchodu Coubalovců a vytížit zpět jejich nosiče. Večer přicházejí nějací zmatení indičtí trekaři. Jsme už ve spacácích. V rámci rozpravy s trekaři posloucháme Bobovu přednášku o Hollywoodu a Miloši Formanovi a usínáme. 30.8. pondělí Začátek je stejný. Myšlením už odsud každý utíká. Ráno odchází nezmar malý Zdeněk pod Shivling a Meru. Přicházejí další indičtí trekaři - zvláštní mumie. Nepozdraví, přejde kolem a shodí bagáž o 5 m dále a čumí. Ve srovnání s ostatními styč. důstojníky vyhlíží Roy velmi škrobeně a bulatě. V poledne přicházejí tři hoši z Brna, chtějí lézt načerno. Coubalovci by měli být 1 den zpět. Začíná tu být příliš mnoho lidí, tratí se místní pohoda. Ve 13.30 odcházím se Šeňou přes ledovec na druhou stranu nafotit B III. Daří se to částečně přes mlhy. Uvidíme, co z toho vyleze. Vracíme se v 18.00 - probíhá burza materiálu, ne moc úspěšně. Večer návštěva u Slovinců, působí velice solidním dojmem. Dopoledne jsme domluvili lyžování v Julkách. Je krásný večer, dobíhá úplněk. Padlo rozhodnutí - ODCHOD 1.9. 1993. 31.8. úterý Probuzení do deště. V 6.30 je po něm, ale je vydatně zataženo. Snídaně - poslední kornfleky a začíná pršet znova a dost. Prší durchem celý den. Tak tu ještě nebylo. A lilo až do večera. 1.9. středa A je tu září. Míša jde poprvé do školy. My půjdeme dolů, ó my se máme. Dopoledne balení, pálení odpadků, oběd z posledních zbytků. Nosiče nemáme a tak jsme naloženi jako soumaři. Vyrážíme ve 14.30. Na Gaumukhu dáváme rýži a čaj. Do Bhójbasy dorážíme v 19.00 a dochází k otřesnému incidentu s bratry Coubalovými, kteří neunesli fakt, že Zdeňci vylezli prvovýstup vpravo od skotského pilíře. Fyzicky inzultovali Šeňu včetně úderů pěstmi a kopání nohami a slovním doprovodem na patřičné úrovni. Něco takového v cizině s krajany - to je pod úroveň. Málem jsem slíznul taky, protože jsem nestál bokem... Večeříme tak, že se na nás začínají nosiči chodit dívat - haldy čapátí, rýže a dahlu. Odpoledne Roy trucuje a definitivně tratí sympatie všech. Je to vůl. Jdeme spát do peřin. 2.9. čtvrtek Snídáme dobrou poridge. Odchod v 9.10. Nemá to konec. Jedenkrát stojíme na Chojbase na čaj a čapátí. Do Gangtori docházíme dosti zřízení nákladem kolem 16.00 hod. Ubytováváme se hned vedle místa, kde jsme spali při příchodu, za 120 Rs na noc pro všechny, ve dvou místnostech. Žereme doslova jak najatí, dahlbat, čapátí, čaj a tak pořád dokola. 3.9. pátek Ráno je pod mrakem a mrholí. To znamená, že se nejde do údolí Kedarnath podívat se na Thalay Sagar, ale jedeme pryč. Po snídani fotíme Gangtori - líbí se mi tu a chtělo by to dokonale prošmejdit. Fotím svaté muže - je to humus. Odjíždíme Tatabusem v 10.30 hod. Jízdné do Uttarkaši pro 6 lidí je za dvěsta28 Rs. Po cestě 1 zával, kde stojíme 2 a půl hodiny. Naši pozornost upoutává mladá domorodá žena, pracující na odstraňování závalu s děckem na zádech. Dosud cesta v pořádku. 10 km před Uttarkaši najednou stop, vojáci, kontrola a jdou po nás. Na střechu, prohlídka batohů - údajně hledají vysílačky. Začínáme tušit, že se jedná o pomstu Mr. Roye, zejména když nám důstojník řekl, že pojedeme do Uttarkaši a tam nás prohlédnou. Na policejní či vojenské stanici všichni převrátit batohy a zavazadla, znovu zabalit - je to hra nervů. Jedná se o parohy, které má Bob. Mohutné hledání zákona o zákazu vývozu parohů, důstojníků snad 10, no je to Asie. Odcházíme před 24.00 hod., bez parohů, otrávení. Ubytováváme se v hotelu Bhandari za 150 Rs pro 2 osoby, apartmá pro 2, záchod + koupelna, solidní úroveň na místní poměry. 4.9. sobota Odjíždíme v 9.15 hod. autobusem do Rišikeše za 38 Rs/1 os. Stojí to u každé vrby, střídavě narvaný a poloprázdný, ale jede. Sem tam zastaví u čajchárny na jídlo. Je to otrava. Do Rišikeše přijíždíme v 17.30 a hned pokračujeme přímým autobusem do Delhi, kam dorážíme v 0.30 hod. Tři malí motorikšové za celkem 90 Rs a jsme v Tourist campu - a je to. Vše je ze střechy autobusu vlhké až mokré. Pačasí špatné, od vyjetí z Gangotri až sem mrholí - monzun na odchodu. 5.9. neděle Vstáváme do pošmourného dne v 7.00 hodin. Vybaluji všechny věci na sušení. Potom řádná sprcha a konečně slušná snídaně - 2 buvolí oka, 6 ks veky, čaj, paráda po takové době. Klimaticky je velmi příjemně, nedá se to srovnat s tím, co bylo před měsícem. Na oběd americké chopsy - je to tibetské jídlo, uvařené nudle, usušené v troubě, tomatová omáčka, zelí, zelenina, v tom drůbeží maso. Po pečené rýži další velmi chutné jídlo. Po obědě jdeme na Jam Path po kšeftech, ale otevřená je jen třetina z nich. Navštěvujeme nějakou obdobu McDonalda, hamburger se sýrem za 30 Rs je hodně drahý, ale velmi chutný. Všichni máme žravou. Doznívají střevní potíže spojené se změnou a množstvím stravy po sestupu z Nanda Banu. Mně to trochu postihlo včera, ale v podstatě jsem z toho vyvázl velmi dobře. Nebyla to infekce. Na večeři plánujeme Tandoori Chicken, což má být pochoutka. Kořeněné kuře, za syrova má cihlovou barvu, a ugrilované. Z autobusu jsme to viděli na drátech ve stáncích a málem jsme vyskákali za jízdy z oken. Ráno jsem se dovolal domů k našim - velice příjemný okamžik. Samozřejmě, že Tandoori Chicken večer není. Až zítra. Dávám si tedy to samé, co na oběd - american chopsey za 30 Rs. 6.9. pondělí Ráno před 6.00 pořádný slejvák. Štefan šel na záchod a nepomohl mu ani deštník. V 9.30 vycházíme směr IMF. Autobus č. 620, 45 min. jízdy, hodina chůze a hledání a jsme tam. Pochopitelně není šéf. Vracíme materiál a vrháme se do knihovny, což je zde nejzajímavější záležitost. Kupujeme časopisy a odcházíme. Zůstávají Pavel a Bob a čekají. Jdeme nakupovat na Chanakiapuri. Daří se mi koupit 10 krabiček čaje po 64 Rs ve dřevěné krabičce, dřevěná řezba za 1 100,- Rs, původně 1 500 Rs, ale smlouvám. Vracíme se ve dvou malým motorovým rikšou za 50 Rs až do Tourist campu. Večeříme konečně Tandoori chicken, ale je to slabota. 7.9. úterý Samozřejmě jsme zaspali. Odjezd autobusu z Tourist campu do Agry v 6.00 hod., budíme se za 10 minut 6. Stíhám se pouze vyčurat, naházet do baťůžku foťák, toaletní papír a peníze. Autobus čeká na bráně. Kolem poledne jsme v Agře, ale nejprve navštěvujeme Agra-Fort, pevnost z červeného pískovce, obdobu Red Fortu v Delhi. V 15.30 konečně přijíždíme k Taj Mahalu. Je neuvěřitelné, že v tak hnojáckém kraji mohla vyrůst taková perla. Zážitek je to silný, vyvažuje útrapy z celé cesty. Zpátky odjezd v 16.30. Po cestě navštěvujeme ještě 2 památky, Chrámové komplexy, ale je už tma a stálo by to za shlédnutí. První je místo narození boha Krišny. Celá oblast patří vyznavačům větve budhismu Hare Krišna. Do chrámů se vchází boso. Celé je to velký Babylón. Všechny památky střeží vojsko kvůli extrémistům. V campu jsme přesně o půlnoci a máme toho plnou prdel. Stálo to 150 Rs, ale ve skutečnosti každý utratil majlant na vstupném a zejména na jídle a pití. V Agře jsem sehnal hedvábí metráž a tomu jsem rád. Je pravé, což nám obchodník prokázal zápalkou - nitka shoří a nesmrdí. 8.9. středa Dopoledne dokončuji nákupy. Kabelka - 500 Rs, polobotky - 550 Rs, Singing ben - 250 Rs, nerez plechovky - 4 ks 210 Rs, dřevěné talířky - 65 Rs. Vypadá to, že mám všechno. Nechal jsem vyvolat film na Jam Pathu a nadělat fotky z Taj Mahalu. Vyvolání 15 Rs, 1 fotka 4 Rs, ceny výhodné. 9.9. čtvrtek Od rána lije a mezi tím mrholí. Vstáváme v 7.30. Koupel a snídaně do 9.30 hod. V 10.30 vyrážíme směr Connaught place, neboť na 11.00 máme mít hotové fotky. Vyšly pěkně. Trasu mezi Tourist campem a Jam Pathem už známe nazpaměť. V tibetském krámku kupuji dřevěnou masku za 350 Rs, ananas za 30 Rs - myslím, že mě natáhl, i když jsem to stáhl z původních 40. Odpoledne balíme. Rikšu máme domluveného na 22.00 hod. za 90 Rs, jsem zvědavý, jestli přijede. Odlet je ve 2.00 hod., 10.9. místního času. Ráno v 6.50 SEČ bychom měli být ve Frankfurtu n. Mohanem. Rikša přijel na čas a na letiště to stihnul za 35 minut, jel jako drak. Na letišti zjišťujeme, že let je odložen až na 5.45 hod. ráno M.Č. 10.9. pátek Ve Frankfurtu přistáváme v 1.15 hod. indického času - tedy 10.45 hod. SEČ a zjišťujeme, že autobus do Prahy odjel v 10.00 hod. Jezdí to v Út - 10.00, St až Pá - 20.45 hod., Ne - 20.45 hod. S potížemi nás autobus bere všechny. Po šesté hodině ranní jsme v Praze a ihned jede Košičan. Doma jsem v 11.00 hod. Autor je členem SK Horolezci Baník Havířov.