Blízké jihozápadní Slovensko

Cestopisy

Jelka u vodního mlýna • Fotografie (23) • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

Jelka-vodní kolový mlýn

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

Přes děsná vedra jsme museli kvůli vyřízení jisté úřední záležitostí dolů na jih. Je samozřejmě výhodné spojit tuto povinnost s poznávací zábavou. Už nějakou dobu mám v úmyslu prozkoumat mnou dosud neprobádané zatopené písečňáky za česko-slovenskou hranicí v okolí Kút. Vyjíždíme proto s předstihem už v neděli. První písečňák se jménem Adamovská leží kousek za státní hranicí východně od Lanžhotu. Odsud však není autem dosažitelný kvůli neexistenci mostu přes řeku Moravu. Leda bychom ji přeplavali a současně se dopustili přestupku nepovoleného překročení státní hranice. Jedeme tedy dál a za hranicemi odbočujeme na Brodské. Na křižovatce Kadlúbok se připojuje silnice I.tř. č.2, avšak záhy opět odbočíme u Adamovho dvora doleva k písečňáku. Očekávaně v místních 35°C je zde dosti lidí, navíc je i neděle. Přesto není travnatá pláž přelidněná. Na parkovišti i druhé nezpevněné ploše jsou volná místa k parkingu. Ani u restaurace není nějak zvlášť velká fronta. Místo se nám docela líbí, i když máme raději více soukromí. Známe i místa o prázdninách podstatně více zalidněná. Každopádně si poznamenávám GPS do svých poznámek k případnému použití třeba v mimosezoně. Vracíme se na Kúty a asi 6,5 km za dálničním křížení směrem na Bratislavu, je ze silnice č.2. vidět napravo další písečňák. Stromy a keře na březích tvoří ideální zátiší pro rybáře i rekreanty. Tady už to bylo s volnými plácky trochu horší. Není zde ani možnost občerstvení. Další – rybník jižně, přímo u silnice na Studienku, jsme z časových důvodů vynechali. Pan Google nám u něj ukázal pěknou louku, ale kdo ví, zda už tam není třeba nějaký zákaz. Na druhé straně silnice to vypadalo na restauraci, či pension. Místo této zajíždky míříme na písečňák u Malých Levárů. Už na začátku se nám nelíbí výhružné tabule s různými omezeními. Odhadoval bych je na záměr místních chatařů udržet si soukromí proti vetřelcům. Nejsme-li vítáni, moc se tu nezdržujeme a otáčíme. Poslední, který jsme měli vytipovaný na přespání, abychom měli do Bratislavy následující den ráno co nejblíže, je u Jakubova západně od Malacek. Tato vodní plocha má rovněž na polovině břehů chaty. Na opačné straně nacházíme pár míst v relativním soukromí. Tady tedy spouštíme kotvu na jednu noc ve stínu velkého stromu. Asi 30m od nás, částečně ukrytá za keři, bydlí skupina mladších se dvěma většími stany a samozřejmě s udicemi. Na druhé straně od nás stejně daleko stojí nastálo, či na sezonu, zaparkované tři momentálně neobydlené obytné přívěsy. U pěkného rybářského místa mají ohniště s jednoduchým dřevěným stolem a lavicí bez opěradla. Podobných míst je na této straně více. Zakusujeme něco do žaludků a vyrážíme vyvenčit pejska a provést další průzkum okolí. Ve stínu stromu je příjemně, od vody vane slušný svěží vítr. Díky za něj. Protože na druhé straně u chatek, pod stromy se při zapadajícím slunci vytvořily dlouhé stíny a světla trochu ubylo. To byl signál pro milion komárů ke startu. Následně manželka za mnou zařvala, že mám od nich celou černou nohu. Inkriminovanou zadní nohu jsem bleskurychle otřel jednou rukou, druhou mával okolo sebe proti dotírajícím rojům a vyrazil sprintem hodným světového rekordmana. Břídilové komáři mi nestačili. Zastavuji, abych zjistil škody. To jsem ovšem nestihl, neboť krvežíznivé bestie mně dohnaly. Takto jsem etapově popobíhal až na volnější prostranství, kde mně osvobozuje zmíněný svěží vítr. Naštěstí se dotyčným potvorám ve větru špatné letí. Zbývající noc probíhá klidně. K této části výletu nemám bohužel fotodokumentaci. Nějak jsem ve shonu nedomyslel, že bych měl vzít foťák.

Jelka-vodní kolový mlýn • Foto: Traper

Pondělí věnujeme vyřizování úředních formalit a odpoledne doplňování tekutin v nám známé restauraci Perla v Šamoríně. Švagr ví moc dobře, že hned tak něco do hrdla nenaleju. Mají tu dobrou Černou Horu. Žádný patok z průmyslové pivní chemičky, která částečně nahrazuje pravý ječný slad cukrem s výsledkem sprostého řepného lihu po vykvašení. Ostatně mají vzor v ostatních potravinářských gigantech nahrazujících kvalitu vším možným. Následující den na můj návrh podnikáme vyjížďku ke středoevropské zajímavosti, vodnímu kolovému mlýnu na Malém Dunaji. Tato pozoruhodná technická památka se nachází u obce Jelka. Pobřežní kolové mlýny zde vznikaly koncem 19.stol. Tento, bývalý Némethův, původně lodní, z r.1894 byl po roce 1900 přestavěn na vodní kolový. V roce 1985 ho komunisté zrušili. Až v r.1995 se ho skupině obětavých místních lidí podařilo znovu zrestaurovat. Zajímavý je systém Dopravy materiálu minipaternosterovým výtahem přes dvě podlaží. Malé muzeum (vstupné 1€) ukazuje historii a vybavení mlýna. Okolní Malý Dunaj je velmi vyhledáván i vodáky. Dokonce je nedaleko půjčovna kajaků. Na louce vedle mlýna je možnost stanování. Občerstvení je možné ve dvou restauracích. Cesta z Jelky končí u restaurace „V 7 nebi“, která slouží hlavně pro sportovní rybáře. Prohlíželi jsme si tam obrovskou štiku a velkého jesetera. Omlouvám se za nekvalitu fotografií, použil jsem z nouze starý mobilní telefon.

Jelka-vodní kolový mlýn • Foto: Traper

Poslední den využíváme k procházce po břehu vodního díla Gabčíkovo směrem k Bratislavě. Tato část slouží k rekreaci, piknikům i občasnému stanování, na rozdíl od opačného břehu směrem na východ. Po obou stranách nádrže jsou pěkné asfaltové cesty pro cyklistiku. Cestou po břehu spatřujeme, jak se z hladiny u břehu pojednou vysune asi dvoucentimetrový klacík. Zíráme na něj, co to je. Po pár vteřinách vyčnívání se zanoří zpět. Koukáme, a nic se neděje. Asi se nám to zdálo. Z ničeho nic o kus dál zase. Asi na dvou čtverečních metrech se střídavě vynořují a mizí klacíky o různých průměrech. Až když se o kus dál vynořil tentokrát tlustší o síle asi jako palec, vidíme, že se jedná o hlavu většího hada. Strýček Google nám pak doma vysvětlil, že to nejspíš bylo něco mezi vodní užovkou a užovkou podplamatou, která se chodí nadechovat nad hladinu. Také jsme pak ještě spatřili dospělou, snad metr a půl dlouhou, jak z dáli plave klasickou vlnovkou ke břehu. Něco měla v tlamě. Představte si, to černé, co držela napříč mezi zuby, byla dvaceticentimetrová ryba. K našemu údivu ji těsně u břehu pustila. Rybka čile odplavala bokem a had se s klidem obrátil a odplaval zpátky. Nepochopitelné. Zapomněli jsme se ho zeptat, proč tu rybu chytil a odnesl ke břehu. Na poslední fotce to bohužel není moc vidět. Zeptáme se ho příště.

Poslední aktualizace: 14.10.2023

Blízké jihozápadní Slovensko na mapě