Sobota 9. 5. 2020
Když začínáme naši autosezonu, jsme zvyklí, že je chladno a spíme pod peřinou. Tentokrát však bylo teplo a s tím jsem
včera nepočítala. Tenký spacák jsem měla řádně schovaný. Až konečně k ránu se trochu ochladilo a já konečně pořádně zabrala a spala až do devíti. Tedy my jsme turisté. Než si vezmeme všechny předsnídaňové prášky a nasnídáme se, je spousta hodin. Vyrážíme v 11. To je ostuda. Ale což, vždyť nás nic nehoní.
U parkoviště v blízkosti bývalých kasáren na jihu
Rožmitálu pod Třemšínem začíná téměř okružní
NS U drtiče – Bílá skála – tak je nazvaná na mapy.cz. Na úvodní tabuli je napsáno
Naučná stezka Rožmitál pod Třemšínem. Je to trochu netypická NS. Nemá vlastní značení, směr trasy na křižovatkách cest udávají speciální dřevěné šipky. Její délka na úvodní tabuli není zapsána (je to cca 2,5 km), je na ní 8 zastavení. Jsou věnována přírodě, stromům, zvířátkům, také geologii. Většina tabulí je však bez textu, jen s hezkými obrázky – rostlin, zvířat apod. My si celou neprojdeme, ale její větší část, a to na začátku a na konci našeho výletu.
Na
rozcestí Ptáci se držíme levé části, jdeme však téměř rovně. Mineme
zastavení Modřín, u
zastavení Smrk odbočujeme do kopce. Náhle nás směrovka upozorňuje, že vpravo je
Bílá skála s krytým sezením, vlevo
altán Na drtiči – tam má být i vyhlídka. Trasu máme naplánovanou přes altán, ale Bílá skála nás láká. Jdeme to prozkoumat. Nejdřív se nám líbí poměrně široká pěšina. Je tak úžasně měkoučká, že si hned vybavujeme podobné cesty ve
Finsku. Tam však byli delší. Po chvíli jsme došli na kopec - vpravo už vidíme altán a informativní cedule. Jen místo bílého skalního masívu vidíme větší množství světlého kamení. Jak jsme se o chvíli později dozvěděli, jedná se o vápenec. Právě zde je
geologické zastavení s výhledem na sever.
Vracíme se na hlavní cestu. Chci pokračovat po cestě mírně z kopce ve směru šipky. Jenže vyhlídku Ota vidí vpravo na skále. Tady nás tedy šipka posílá zcela špatně. Ota mne ani nemusí přesvědčovat, podřizuji se a stoupáme vpravo do kopečka. Z vyhlídky se kocháme pohledem na východ.
Tady pohledem na naši trasu v mapy.cz jsme si uvědomili, že přes Bílou skálu pokračuje NS, aby se vrátila zpátky na parkoviště. Sem k altánu vede jen odbočka. Odtud jdeme po vlastním značení. Prudce uhýbáme vpravo, po chvilce vlevo a přicházíme na modře značenou turistickou trasu. Po ní jdeme kousek vpravo, ale na první odbočce přecházíme na širokou cestu bez značení. Jen kousek od rozcestí je studánka Pod Štěrbinou. Štěrbina je kopec (753 m), kam naštěstí nemusíme - jen ho obcházíme. I když u studánky visí hrneček, je voda plná pilu a v každém případě hodně nevzhledná.
Konečně jdeme z kopce. Po levé ruce je malý rybníček. Po chvíli zjišťujeme, že tmavý flek u břehu je pohyblivý. Tolik pulců jsem snad ještě neviděla. Chvíli je pozorujeme, jak se rychle pohybují.
Scházíme na rozcestí a vydáváme se po žluté vlevo.
Vlevo v lese bychom měli vidět Černou skálu. U ní má být Kugelova chata, lavičky. Jenže skálu nevidíme, jen nějakou pěšinu tím směrem odbočující. Protože její cíl je nejistý, stejně jako nejistě začíná vypadat počasí - nad námi se to pěkně zatahuje - tak si jdeme svou předem naplánovanou cestou bez odboček.
U lovecké boudy Soudná, kde je posezení, zatáčíme stále po žluté vpravo. Už bychom si dali svačinu, jenže cyklisté v protisměru jsou rychlejší. Posvačili jsme tedy o kousek dál na kládách. Počasí si s námi zahrává, chvíli to vypadá, že musíme zmoknout, za chvíli svítí sluníčko. Jsou tu však krásné lesy a pohoda a klídek.
Po žluté přes rozcestí Chytava - hájovna jdeme až do Vacíkova ke kapličce. Ta zde stála již od r. 1760. Ta současná je z r. 1903. Zde je krátké, ale zajímavé povídání o historii obce i okolí. Na rozcestí je také informace, že o 450 metrů dál je restaurace u Lyšáka. Jenže ani místní neví, zda je dnes otevřeno. Trasu tedy neprodlužujeme, musíme si vystačit s vlastní zásobou pitné vody.
Až sem jsme prakticky klesali, nyní nás čeká opět převážně stoupání. Pokračujeme vpravo po zelené. Odbočku k zámečku nelze přehlédnout. Hned na rozcestí je Bartoňův kříž s připomínkou jedné tragické události – tady byl pytlákem zastřelen 8. 6. 1878 hajný Josef Bartoň.
Lovecký zámeček byl postaven v letech 1874-1875 Eduardem hrabětem Pálffy z Erdödu jako lovecké sídlo. V okolí bývalo hodně jelenů a pravidelně v září se zde konaly veliké hony. Je to dřevěná stavba na kamenné podezdívce s bohatě vyřezávanými štíty zepředu i zezadu. V interiéru je původní dřevěné schodiště a dřevěné obložení stěn a stropů. Okolo zámečku je anglický park s pyramidálními duby, douglaskami nebo hadími smrky. Pálffyové zámeček vlastnili až do r. 1945. Nyní ho vlastní Lesy ČR, které si ho pro svoji potřebu opravily.
Procházíme okolo zámku na neznačenou cestu, po které pokračujeme vpravo. Pyramidální duby zde vidíme – je to zvláštní strom, který z dálky připomíná topol, jen spodní část koruny je od topolu naprosto odlišná.
Jdeme po neznačené cestě, pečlivě sledujeme mapu. Naštěstí zpevněná cesta dál nevede a odbočuje i s námi vpravo, po chvíli však zahýbáme vlevo ke kamennému výklenku s litinovou sochou Panny Marie. Zde byl prý 8. 10. 1880 postřelen hrabě Pálffy, kterému se zde zjevila Panna Marie. Jako poděkování za svoji záchranu zde sochu umístil. K tomuto místu se vztahuje další pověst. Když r. 1954 vichřice zničila snad celý okolní les, tak žádný strom na tuto kapličku s plůtkem nespadl. Toto místo je udržované, navštěvované nejen poutníky. Každoročně se zde koná mše svatá.
Ke kapličce zprava přišla žlutá turistická trasa – my po ní pokračujeme k rozcestí Štadruž, odkud si trasu můžeme po modré zkrátit. Jenže zrovna svítí sluníčko, trasu nezkracujeme. Jdeme okolo studánky s opět nepitnou vodou a v závěru klesáme k obci Voltuš, abychom od odb. Rybova mohyla mohli zase po žluté stoupat. Kamenná mohyla Jana Jakuba Ryby je kousek výš v lese. Až tady jsme se dozvěděli, že zde dne 8. 4. 1815 tento hudební skladatel a pedagog spáchal sebevraždu.
Pokračujeme dál po neznačené cestě vzhůru a na odbočce vlevo na Voltušskou vyhlídku. Raději se orientujeme podle modré ťopky v tabletu. Cest je tu dost. V místech, kde by měla být vyhlídka, vlevo odbočuje úzká pěšinka. Výhledy tu jsou, ale tušíme, že ta správná skála s vyhlídkou je vedle nás. I cestička tam vede, ale šplhat tam se nám nechce. Dobře jsme udělali. O kousek dál je u cesty pěkné odpočívadlo (na mapě zakreslené není) a od něj vede na skálu pohodlná cestička.
Po neznačené cestě pokračujeme dál už z kopečka, přicházíme na šipku NS a okolo zastavení Borovice jdeme k nám známému zastavení Ptáci, kde odbočujeme vlevo a za chvíli už vidíme auto. Byli jsme rádi, že jsme nezmokli, zase to už strašilo. S převýšením 365 m nám to vyšlo na 16 km. Celou cestu bylo horko a dusno, ale tentokrát jsme došli v pohodě.
Líbilo by se nám zde přespat ještě jednu noc, ale musíme se přesunout
do obce Planiny. Zítra nás tam kamarádi vyzvednou, až půjdou
z Hořehled do Míšova. Nějaké místo tam mám vyhlédnuté, dokonce to vyšlo i v reálu. Tak hezké to tam však nebylo. Hlavní bylo, že jsme se tam mohli nerušeně umýt, i když se náhle pěkně ochladilo. Večeři, jsem dodělávala už za deště. Měli jsme brambory s pórkovou specialitou. Ota sice na to zpočátku koukal s nedůvěrou, ale pak si pochutnával. S přestávkami poprchávalo celý večer, ale pod zvednutá zadní dveře auta neprší, takže jsme si mohli i pivo vychutnat. Ochlazuje se, tak snad v noci horko nebude. Spát můžeme až do osmi, tak se snad vyspím.
Poslední aktualizace: 13.3.2023
Brdy – výlety v jižní části - 2. den - Rožmitál pod Třemšínem – Bílá skála – lovecký zámeček Vacíkov – mohyla J. J. Ryby – Voldušská vyhlídka - Rožmitál pod Třemšínem na mapě
Diskuse a komentáře k Brdy – výlety v jižní části - 2. den - Rožmitál pod Třemšínem – Bílá skála – lovecký zámeček Vacíkov – mohyla J. J. Ryby – Voldušská vyhlídka - Rožmitál pod Třemšínem
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!