Bremerhaven-návštěva mého rodiště...hlavně přístavu i místního hřbitova

Bremerhaven – návštěva mého rodiště….. hlavně přístavu i místního hřbitova.

Historie tohoto města a nynějšího názvu je daleká a zasahuje do dávné minulosti.

V době,kdy já jsem spatřila světlo světa město vypadalo jinak a neslo jiný název,protože se spojilo ještě s vedlejšími obcemi.Tehdy jsem měla v občanském průkazu napsáno místo narození: Wessermünde-Lehe.

V r.1913 obec Geestemünde,která měla v té době okolo 27.tisíc obyvatel a získala městská práva ,získalo ta samá práva o pár let v r.1920 později vedlejší město Lehe. V r.1924 se obě města sloučila –město Lehe mělo okolo 40 tisíc obyvatel a město Geestemünde asi okolo 30 tisíc obyvatel a obě města se sloučily v jedno a tím vzniklo nové město Wessermünde, jež mělo už 70 tisíc obyvatel a tím se stalo součástí provincie Hannoversko a obklopovalo Bremerhaven. V r.1938 byla oblast bremerhavenského přístavu připojena k Brémám a o rok později v r.1939 se spojilo s Wessermünde a vzniklo tím velké město Wessermünde. Po období 2.světové války,kdy bylo město značně zničeno bylo v r.1947 rozhodnuto o sloučení měst Brémy a Wessermünde a dostalo název Bremerhaven jako zásobovací přístav. Město se rozvíjelo dál a také i přístav mohutněl.Docházelo k prudkému rozvoji přístavu,v r.1966 byla vyložena první kontejnerová loď, v dalších letech byla vybudována nová kotviště pro zaoceánské lodě,chladírny a další….V r.1968 byl otevřen nový kontejnerový terminál na říčním nábřeží.A neustále se buduje dál…Součástí přístavu je taky výstavba pozemních komunikací, které navazují na přístav.

V r.1973 zde bylo postaveno Německé národní muzeum, které bylo nejvýznamnější v celém Německu svého druhu. V r.1980 byl založen institut pro polární a mořský výzkum, který byl pojmenován podle vědce Alfreda Wegenera. V r.2005 vzniklo také Německé emigrační centrum. Město Bremerhaven je hospodářsky spojeno úzce s přístavem.V přístavišti je překladiště,zpracovávají se tu ryby,je tu loděnice,je tu zkrátka velice čilý hospodářský ruch.

Město Bremerhaven se řadí mezi přední místa v Evropě,neboť je významným překladištěm silničních vozidel. Řadí se také mezi nejvýznamnější rybářské přístavy Německa.I ovoce tu má svůj význam,neboť se tu nechává uskladňovat a i dozrát.

V době,kdy řádila 2.světová válka, město bylo značně zničeno, mnoho jeho obyvatel přišlo o život, tak i moji rodiče,kteří pocházeli z Čech,ale do Německa šli hledat práci. Jen čirou náhodou jsem zůstala naživu,neboť otec mě odvezl do Čech k babičce a bohužel po jeho návratu do Německa přišli oba při náletu o život.

Ale to už je dávno pasé…a já jsem vždy toužila podívat se na místa,kde moji rodiče žili, kde zahynuli a kde jsem se i já narodila.Bohužel tohle moje přání se splnilo až po 50 letech vstřícnosti německých úřadů a hlavně jejich výborné archivaci tehdejších let. Asi po 2 měsících mé žádosti o bližší podrobnosti tehdejší doby a prosby o nalezení osob,které byly v pracovním spojení s mým otcem jsem dostala objemnou obálku,kde byly kopie mapy města z doby 2.svět.války,a kopie map jak to vypadá v současné době,dokonce kopie telef.seznamů,kde bych se mohla s někým spojit,dále kopie novin,kde bylo vytištěno oznámení o úmrtí mých rodičů spolu s dalšími obětmi…o jejich pohřbu, (jehož se zúčastnil bratr mého otce a dovezl do Čech jejich urny) dokonce mě úřady našly dceru majitele tehdejšího podniku,kde byl otec zaměstnán a která si na mého otce pamatovala a která byla již velice starou dámou. S tím bylo i spojené pozvání pro mě a moji dceru k návštěvě míst mého rodiště.Z této zprávy německých úřadů jsem byla velice překvapena jak mě vyšly vstříc….

Že moje radost neznala mezí nemusím ani podotýkat,jen jedna věc kalila moji mysl,že neumím pořádně německy a jestli se s mojí znalostí němčiny domluvím….Každopádně dva kurzy němčiny,které jsem se snažila absolvovat mě moc velkou šanci nedávali,ale mávla jsem nad tím rukou,každopádně jsem přibalila i slovník a věřila že to nějak dopadne. A vydaly jsme se s dcerou na cestu….

Dopadlo to dobře – stará paní byla úžasná,vstřícná,přišli na řadu i ruce a slovník taky,ale v podstatě jsme se domluvily.Co jsme nepochopily hned, v tom nám byla nápomocna za pár dní její dcera,kterou jsme navštívily o 100 km dál vzdáleném městě.

Navštívily jsme místo,kde moji rodiče žili …bombardováním to vzalo za své a nacházela se tam zahrádkářská kolonie,ukázala mě podnik,kde můj otec pracoval,který dosud stál bez úhony a který vlastnil jeden její příbuzný,z nimž ale nebyla ve styku,jinak bych moc ráda viděla místa,kde můj tatínek pracoval (maminka se mnou tehdy byla doma)…ale bohužel,to mě splnit nemohla. Zašly jsme i na místní hřbitov a prohlédly si část hřbitova,která byla vyhrazena obětem 1.světové války a další část vyhrazenou zas obětem 2.světové války.Bylo to na hřbitově velké travnaté pole,kde byly pietně okolo položeny náhrobní kameny se jmény obětí,které se mohli identifikovat a uprostřed mezi nimi na travnaté ploše byl společný hrob tisíce obětí,které se určit nedaly.Na hřbitov jsem chtěla zajít,protože v německých novinách,které mě úřady zaslaly,bylo uvedeno že moji rodiče byly společně pochovány na městském hřbitově spolu se 6 němci,kteří zahynuli současně s nimi,což mě skoro deprimovalo,neboť jsem měla jejich urny. No,chybička se asi vloudila,vždyť byla válka a tohle nepřesné uvedení v novinách se mohlo lehce stát…Přesto jsem zakoupila květiny a položila na místo, kde oběti válečných hrůz, spaly svůj věčný sen…

Jen jedno nakonec našeho setkání s onou dámou, která mě umožnila poznat město,kde jsem se narodila a žili mí rodiče mě zkalilo mysl a sice, když pronesla skoro na závěr našeho setkání, že my Češi jsme se zachovali špatně,když jsme spáchali atentát na Reinharda Heidricha, že to od nás nebylo hezké…..v ten moment jsem v ní viděla nepřítelkyni našeho národa a asi jen proto,že si nesla možná hezké vzpomínky na mého otce, který prý byl všemi velice oblíben… tak mě chtěla poznat a proto mě pozvala do Německa,ale pravou Němku v sobě nezapřela a též velkou averzi vůči Čechům a nezapomněla mě to dát najevo. A já si v ten moment uvědomila všechnu tu hrůzu války,která se stala, co přinesla neštěstí a bolestí pro rodiny, co lidí přišlo o život a kdo to zavinil… a v ten moment jsem byla ráda,že mám návštěvu tohoto místa již za sebou, i když ve mně zanechala určité trauma, ale navštívila jsem místa, která jsem si přála navštívit a že už jedeme domů k nám do Čech.

A tak jsem navštívila po letech město Wesermünde-Lehe, nynější Bremerhaven a možná že bych jej navštívila i znovu,ale s onou dámou bych se již setkat určitě nechtěla.

Svoje zážitky,které mají společné s turistikou jen část jsem napsat musela,neboť stále hrozí určité nebezpečí znovu opanování našeho území….