Bystřice nad Pernštejnem, přehrada Vír a hrady v okolí

4. srpna 2009

Ráno jsme přijeli do Bystřice nad Pernštejnem (TZ č.1011) a utíkali do informačního centra, kde jsme zakoupili TZ všeho, co máme v plánu navšvit. A potom úprk na autobus, aby nám neujel. Stihli jsme ho, takže vyrážíme na Karasín rozcestí a odtud jdeme mírnou oklikou, asi dvacetikilometrovou, zpět do Bystřice.

Nad vesnicí Karasín se tyčí z dáli viditelná rozhledna stejného jména (TZ č.540). Byli jsme pod ní docela brzo, takže máme obavy, aby byla vůbec otevřená. Ale před rozhlednou je na tabuli nápis, který v dnešní tržní době docela překvapí. Mimo ceníku vstupného je tam malý dovětek, který hlásá, že jestliže v bistru, ve kterém se prodávají vstupenky nahoru, nikdo není, máme štěstí a můžeme nahoru zadarmo. Z vrchu je super výhled na všechny strany. Fouká ale docela Ostrý vítr, tak se tam dlouho nezdržujeme. Dole zatím otevřeli bistro, dáme si pivko, děti kofolu, aby se nám lépe šlo. Aby jsme měli co nalepit do cancáku, kupujeme si ze solidarity i vsupenky na rozhlednu. A už šlapeme. Počasí máme fajn. Není pařák, sluníčko je za mraky, a tak jestli nezmokneme, půjde se docela dobře.

První objekt, který máme na cestě je přehrada Vír (TZ č.1321). Je to monumentální dílo na řece Svratce na zadržování pitné vody pro Brno. Proto tu nenajdeme žádné chaty ani jiná rekreační zařízení. Prošli jsme se po hrázi tam a zpět a šli jsme dolů pod přehradu do vesnice Vír. Ze zdola je vidět, že po objektu hráze vedou schody, takže jsme my pitomci nemuseli jít takovou oklikou. Ale co už teď. Tam máme v plánu se občerstvit, ale je docela problém najít tam otevřenou hospůdku. Úsilí korunuje úspěch. Našli jsme Veselý dvůr, ve kterém veselý pán prodával pivo. Pokračujeme dále, abychom se posunuli.

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá...

Vzpoměli jsme si na školní léta a na báseň Vítězslava Nezvala, když jsme šli po břehu Svratky k mostku, po kterém jsme ji přešli. Máme před sebou kopec a vůbec netušíme, že nás čekají další a daší a další... Zatím s úsměvem statečně šlapeme vpřed a nahoru. Děti měli šok, když se proti nám vyřítilo stádo černých prasat. I ve mně hrklo a až na druhý pohled jsem poznal, že divočáci to nejsou, jen se někomu zaběhla vietnamská prasata, která se šla asi napást.

A už jsme nahoře. Stojíme na místě bývalého hradu rodu Pernštejnů, hradu Pyšolec (TZ č.1405). Z někdejšího hrdého sídla se do dnešní doby zachovaly pouze terénní náznaky někdejších hradeb a torzo bergfritu (útočištné věže) a hradního paláce. Ale i z těchto zbytků si člověk při troše fantazie může udělat představu o uspořádání hradu.

Další hrad, který je vzdálený nějaký ten kilometr, je hrad Zubštejn (TZ č.1403). Z tohoto hradu zbylo nejvíce. Jsou tam zbytky hradního paláce i s komnatami, zřícenina vstupní věže a i zbytky předhradního opevnění. Na tabuli jsme se dočetli, že zřícenina dostala dotace z EU, takže se na ní tvrdě maká aby byla ještě hezčí, než je teď. Je zajímavé, že ačkoliv je to hrad z okolí nejstarší a byl vlastně první opuštěný, zbylo z něj nejvíce. Je to dáno asi tím, že unikl osudu většiny zřícenin, které posloužily jako levný zdroj stavebního materiálu, ze stejného důvodu, proč byl tak záhy opuštěn. Stojí totiž na takovém krpálu, že si nedovedu představit, jak tam někdo leze pro šutry.

Tady jsme si dali oběd, jako správní trempíři a turisté jsme měli fazole s párkem. To abychom pak měli lepší odpich. Kluci měli svůj první oběd v přírodě a byli z něj celí unešení.

Dosud jsme šli celou cestu po červené, ale odteď jsme přešli na modrou. Víckrát už po modré jít nechci. Cesta mnohdy procházela mlázím, značky se ztrácely a cestičky nebyly vůbec vidět. Měli jsme namířeno na další hrad a pod ním jsme zažili největší překvapení dne. Prodrali jsme se mlázím proloženým nádhernými metrovými kopřivami, celé se na nás nažhavily, a na konci jsme se zastavili na břehu říčky Bystřice, která je v těchto místech opravdu bystrá. Asi jsme zabloudili bylo to první co mě napadlo, ale záhy jsem zjistil, že ne, protože z druhé strany říčky se na nás usmívala modrá značka. Nu což, nezbývalo než se přebrodit. S dvouletým děckem docela sranda. Ale zvládli jsme to a kluci takové dobrodružství ještě nezažili.

A zase šlapeme do kopce. Už toho máme opravdu plný zuby, když míjíme zbytky hradu Aueršperk (TZ č.1404). Už ale nikoho nenapadne aby se trmácel nahoru si ho prohlédnout. Před sebou máme ještě asi 5 km. Teď už byla cesta fajn, šli jsme přes dětský tábor, lesem, cestou i necestou přes pole a lány až do Bystřice. Ale tady byl nejhorší úsek z celého výletu. Cesta po asfaltce nás úplně dorazila. Prošli jsme vlastně celou Bystřici a zjistili jsme, že tam se asi nepije pivo, protože jsme nenarazili na žádnou hospodu. Zato na každým druhým baráku visela cedule s nabídkou oprav elektrických spotřebičů.

Už jsme u auta a protože jsme fakt vyprahlí, zastavujeme se na občerstvení ve vesnici Dalečín s krásným hradem (TZ č.1445). Ale na prohlídku už nemáme síly. To až někdy příště. Ani nevybalujeme věci a usínáme pomalu vestoje. Ale stálo to za to.