Slavonice – čarokrásné město

Městečko včetně přilehlých obcí eviduje v současné době pouze 2.700 obyvatel, ale svým významem přesahuje zdaleka jejich počet. Pokud budete hledat na mapě, kde Slavonice leží, jistě vám neunikne celá pavučina komunikací, které k nim směřují ze všech světových stran. Vždyť jako trhová osada založená patrně Vítkovci z Hradce na křižovatce obchodních cest existovala na moravsko – rakouském pomezí již koncem 13. století.

Nejstarší známá písemná zpráva pochází z 20. září 1260! Osada se díky obchodu poměrně rychle rozvíjela a již v roce 1277 získala právo vybírat mýtné. Slavonice nabývaly na významu i z hlediska obrany země České, a proto Přemysl Otakar II. přikázal Oldřichovi z Hradce, aby kromě Telče nechal opevnit i Slavonice. Z původního opevnění se zachovaly jen část a dvě ze tří původních městských bran.

Co ale zůstalo do dnešní doby a čím se mohou Slavonice chlubit a dělat si oprávněný nárok na zápis do seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO, je unikátní soubor renesančních domů z období 16. století, kdy se městu dařilo díky bouřlivému rozvoji řemesel za držení Zachariášem z Hradce. Historickým paradoxem je, že renesanční domy se zachovaly kvůli kombinaci několika nepříznivých událostí. Po vypuknutí třicetileté války muselo platit město Švédům velké výpalné. Než se z toho město vzpamatovalo, vypukla v roce 1680 morová epidemie, která trvala celý rok a posledním příslovečným hřebíčkem do rakve bylo přeložení poštovní stezky na přelomu 17. a 18. stol. Tím se přerušily i významné obchodní kontakty a ze Slavonic se stalo zcela nevýznamné provincionální městečko. A jakoby všem neštěstím nemělo být konce, vypukl ve městě velký požár, který zničil více než 40 domů i městskou Věž.

Zatímco v jiných městech, která nebyla tolik postižena, se domy přestavovaly podle panujícího stylu tu barokně, hned zase v rokoku či secesi, měšťané Slavonic na to prostě neměli, aby byli „in“. Schrastili peníze alespoň na opravu či spíše zaomítkování fasád. Proto se do dnešních dnů zachovala jedinečná plejáda domovních štítů zdobených sgrafity ve stylu italské renesance s bohatou figurální výzdobou, v mázhausech neboli průchodech do úzkých dvorů na úzkých parcelách ke stejně úzkým stodolám překrásné sklípkové klenby. Pro krásu, jedinečnost a tvar je odborníci právem nazývají diamantovými. Mnoho slavonických domů má atiky s dekorativním cimbuřím, benátské štíty a štíty lombardského typu. Zachovalosti renesančních domů postavených na gotických základech na obou slavonických náměstích si musel uznat i komunistický režim, který je v roce 1961 prohlásil za městskou památkovou rezervaci.

To bylo ale vše. Město bylo v hraničním pásmu a kdo se sem přijel podívat, byl ihned podezřelý, že chce utéci „za kopečky“ a přinejmenším byl legitimován pohraničníky. Neudržované fasády opadávaly a ejhle, pod nimi se objevily biblické výjevy z Nového i Starého zákona, portréty šlechticů, kurfiřtů (knížata oprávněná volit panovníka) i další významné osobnosti té doby ale i prosté výjevy ze zemědělské či řemeslnické činnosti.

Nádherné malby i klenby lze spatřit i v patrech některých domů.

Až si prohlédnete domy na obou náměstích zblízka třeba s Malým průvodcem po slavonických památkách, kterého obdržíte v Regionálním informačním centru na nám. Míru, vystoupejte si po 176 schodech na 56,5 m vysokou městskou Věž postavenou v letech 1503-1549 u kostela Nanebevzetí Panny Marie, jejíž výstavbu sponzoroval tehdy prosperující cech soukeníků a budete mít obě náměstí jako na dlani.

Po prohlídce trojlodního chrámu s goticky zaklenutým presbytářem a nástěnnými malbami se ponořme trochu hlouběji do slavonického podzemí. Přístup tam však mají pouze ti, co nekonzumují pravidelně hamburgery, hranolky, bagety a Kolu. Pro kontrolu dostupnosti slouží panel s otvorem vyřezaným přesně podle nejužšího profilu, který se v podzemí nachází. Kdo neprojde, ušetří sice za vstupné, ale bude ochuzen o adrenalinový zážitek, při němž se v gumové kombinéze bude protahovat úzkými štěrbinami původního odvodnění, které vznikalo již v době gotiky ve 12. století. Krom toho, že podzemní chodby odváděly prosakující vodu, sloužily i pro uskladnění zásob, neboť ledničky, mrazničky i elektřina čekaly ještě na svůj objev, a v dobách zlých sloužily obyvatelům i jako úkryt před nepřáteli.

Až si budete myslet, že jste Slavonice ze všech stran poznali dokonale, přenocujte v některém z mnoha ubytovacích zařízení a druhý den se odpočati vydejte za krásami okolí. Vždyť Slavonice se nacházejí v půvabném kraji zvané Česká Kanada s hlubokými lesy plnými hub, borůvek a jiných lesních plodů, rybníky, velkými žulovými balvany i historickými památkami.

Nenavštívit jeden z našich největších hradů Landštejn, neprojet se úzkorozchodnou železnicí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, kdy na zastávce průvodčí požádá kuřáky, zda by mohli dokouřit, že se pojede dále, neshlédnout obnovovaný interiér Kláštera, nevykoupat se v některém z nesčetných rybníků, nenatrhat si aspoň litr borůvek či nenasbírat košík praváků by každého návštěvníka Slavonic mrzelo ještě hodně dlouho. A to jsem nejmenoval keramickou dílnu v Maříži, zaniklou středověkou vesnici Pfaffenschlag, výstavu samorostů v hájovně u silnice směrem ke Starému Městu pod Landštejnem, poutní místo Montserrat či chov bizonů u Veclova. Stačí vám tento výčet k tomu, abyste sem zajeli alespoň na celý víkend nebo na celý týden?

Celou popisovanou oblast najdete na turistické mapě 1:50.000 č. 78 – Česká Kanada – Slavonicko.

Text i foto: Ing. Rostislav Novák