ČESKÝ RÁJ 2005 - 6.Semily - Bozkovské jeskyně - Riegrova stezka

Ráno popadneme všechny kufry a tašky, co sebou máme a protože náš týdenní pobyt v hotelu končí, stěhujeme se na posledních 5 nocí do penzionu u řeky Jizery. Nové ubytování se s tím bývalým nedá vůbec srovnat - je to tady moc hezké, pokoj je prostorný a má dvojpostel, z okna máme výhled na rameno řeky...

Pak už vyrážíme na dnešní výlet - napřed 1.5 km pěšo na nádraží v Turnově a odjezd vlakem do Semil. Cesta je velmi zajímavá : projíždíme přes Malou Skálu, kde právě ve finiši přípravy ke známému rockovému festivalu, pak kolem řeky Jizery- po níž se plaví kanoisté - do Železného Brodu a kaňonem řeky a skrze 4 tunely a jsme v Semilech. Z nádraží jdeme asi 1 km do centra. Nejsme si jistí, jestli jsou Semily naším nejmenším okresním městem, je to tu všechno malé, ale co je malé, je i milé a tady to platí dvojnásob a nám se tu moc líbí... V poledne nám odjíždí autobus do Bozkova. Celou cestu stoupáme do kopců - krajina je podobná jako u nás na Valachoch, ale tady toto kolem už je Podkrkonoší. Vystupujeme v Bozkově a napřed zjišťujeme zpáteční spoj. Teprve pak se okolo nádherného kostela vydáváme po turist. značce na horní konec obce a pak seběhneme strmým asfaltovým chodníkem k zahradní restauraci a vchodu do jeskyní. Vstupní hala je perfektní : na stěnách visí velké fotografie a zajímavosti a informace o všech našich zpřístupněných jeskyních.

Nás vede do zdejšího podzemí velice mladé cérčisko. Najdete u nás hezčí a mnohem rozsáhlejší podzemní labyrinty, my s Janou ale spolem ještě nikdy v žádné nebyli a tato je naše společná první a je velmi vítaným zpestřením našich výletů. V této Bozkovské jeskyni, která se mimochodem nachází v dolomitech, jsou malá bludiště chodeb a síní, kde vidíme skupiny zajímavých krápníků a procházíme jimi cik cak. Zlatým hřebem prohlídky jsou zdejší nádherná podzemní jezera se zelenkavou hladinou a hlavně návštěva Jezerního dómu, kde se nachází to nejhezčí a největší a po zhasnutí světla i ukázka pravé a nefalšované jeskynní tmy !!!

Na lavičkách nad vstupní halou pak vybalujeme svačinu a hodnotíme zážitky z jeskyní. Pak se vracíme nahoru do vesnice a tam se naše cesty po dohodě rozdělují : Janička zůstane čekat na bus - já si projdu Riegrovu stezku - a společný sraz máme v 17.hod v Semilech na náměstí. Takže ještě Pac a Pusu a honem na túru, aťo stihnu...

Napřed dolů z prudkého kopce poslední ulicí vesnice, pak kousek po blátě, ale to už jsem v lese a žlutá značka, která tu zestupuje roklinou mne prudkým zešupem přivádí na další rozcestí v kaňonu řeky Kamenice. ( Je odtud blízko k nedaleké zřícenině hradu Návarov - škoda, snad to vyjde někdy příště...) Dál asi kilometřík po blátivé lesní cestě a ta mne přivádí k nádherné zátoce a odtud už po pěšině. Přes paseku, hustě zarostlou křovím maliníků s výbornými zralými plody pod mohutný skalní útes. Serpentinami přes skálu a dolů k řece a tady se vyhýbám dvěma bláznům na kolech. Moc by mne zajímalo, jak s nimi chtějí projet tento extrémní úsek ! Mezi skálami pak pokračuji vysoko nad zákrutami Kamenice, pak vycházím na asfaltovou silnici a zanedlouho stojím před zahradní restaurací u soutoku řek Jizery a Kamenice. Hospoda venku na zahrádce i uvnitř doslova praská v základech pod náporem žíznivých hostů. Nikde ani kousek volného místečka a tak se spoléhám na vlastní zdroje a pokračuju dál. Nad restaurací výš ve svahu napříč loukou a na jejím konci u lesíka horečně lovím fotoaparát. V údolí je totiž vidět stavba zdejší hydroelektrárny - provedení ve velmi romantickém duchu. O kousek dál minu hezky upravený pramen " U Beránka" a pak už vstupuju do vlastního kaňonu řeky Jizery.

Prochází jím tzv.Riegrova stezka a už po několika desítkách kroků vidím, že je to tady doslova a do písmene BOMBA !!!! Délka této nejatraktivnější části a průchod soutěskou má délku asi 2.5 km. Mnoha zákruty vysoko nad Jizerou pomalu vpřed a nevím, čemu se mám obdivovat spíš - zda peřejím a kráse řeky hluboko pod stezkou anebo nesčetným skalním výchozům a ostrůvkům horského pralesa v ukrutně strmé stráni nad mojí palicí ... V jednom místě stezka schází hodně blízko dolů k řece. Neváhám, scházím až k vodní hladině a hýkám blahem - toto je místo snad z jiného světa !!! Jizera se tu velikým obloukem prodírá v desítkách peřejí pod obrovskou, snad 100 metrovou skalní stěnou Vraní skály a pod ní řeka odpočívá v nádherné zátočině. Voda je křišťálově čistá a břeh zdobí pláž s pískem jako samet !!!! ( O kus výš proti proudu je "obdivovatelů" trochu víc a o to víc jsem rád, že tento skvostný kout mohu obdivovat o samotě... Ještě je u nás dost řek s čistou vodou a krásným okolím, každý z nás má jistě svůj oblíbený vodní tok, nebo jich má jako já víc. A já k těm svým právě přidávám svoji další veleoblíbenou řeku a převaluji její lahodně znějící jméno na jazyku - jmenuje se J I Z E R A ...)

Je téměř nemožné to tady vyfotit, chtělo by to spíš vodeokameru !!! Vracím se zpět na turist.značku - terén je čím dál tím víc náročnější - u stezky už je skoro všude zeleně natřené zábradlí. Schody a serpentiny vedou vysoko nad řeku k turistickému přístřešku a lavečkám. Nacházím se na vyhlídce a to 50 m vysoko nad peřejnatým tokem Jizery a naproti ve svahu jsou vidět ústí železničních tunelů. On ten protější svah vlastně tvoří obrovský skalní masív 100 m vysoké Krkavčí skály.Došel mi film a zatímco ho na lavičce vyměňuju, od Semil sem přichází mladý manželský pár, každý jedno malé dítě v sedačce na zádech a mají sebou krásnou jezevčici Betynku. Betynka si vyskakuje na lavičku vedle mne a já vidím poprvé v životě " se psa smát !" ( Vím, že je to nesmysl, zvíře mimické svaly nemá, ale... prostě tohle je psík, který se směje...)

Opět serpentiny mezi skalami blíž k řece. V určitých intervalech míjím panely Naučné stezky. Tato je raritou, protože je GEOLOGICKÁ . Ona se tu totiž hornina od ústí soutěsky až na její konec mění na různé formy krystalické břidlice - můžeme zde vidět skalní útvary z ruly, svoru až třeba po takový riolyt... Pak přijde víc jak 10 m dlouhý skalní tunel a opět pár zákrut mezi skalními výchozy. Slovo divočina je pro tuto nádheru kolem slabé jako 3 dny starý čaj...Pak stojím u horní bodovy vodní elektrárny, odkud je voda k turbíně v té spodní vedena tunelem a já jsem hrozně zklamán !!

Ta 70 m dlouhá a visutá ocelová lávka a galerie z pohlednic je nasvém místě, ale kde je ta vzdutá vodní hladina pod ní ?!? No jo - přehrádka se zřejmě občas vypouští - a že je tomu tak i dnes, tak to už je holt smůla !! Když ale přijdu blíž a vstoupím na lávku, jsem i tak ohromen. Soutěska je i bez "velké vody" úžasná a v jejím hrdle - které kdysi muselo být prostříleno - se na ocelové galerii nachází výklenek s lavičkou - no to je ale paráda !! Sedím a hulím startovačku, skrze ocelovou mříž lávky odhaduju hloubku po balvanité koryto řeky pod sebou na víc jak 10 m a naproti ten obrovský skalní útes Krkavčí skály a panoráma romantického zákrutu soutěsky, no prostě paráda na třetí !!! Pak poslední pohled přes foťák na tuhle úžasnou scenérii a zase dál...

Za ohbím soutěska končí, neodolám a naposledy seběhnu dolů k řece. Jsou tu naplaveny kupy písku a kamení a vodou do kulata ohlazených valounů a mezi nimi vzorky hornin různých barev. Vybírám ty menší na památku a o kus dál se tluču do hlavy - ty velké byly daleko hezčí a pár bych jich určitě unesl - ale co už teď, že ?!? Za všechno může čas ... mám zpoždění, za chvilku bude 17 hodin a já to metu " 3.kosmickou" mimo značku zkratkou kolem řeky... až na semilské náměstí k Janě.

Společně pak hledáme nějakou restauraci s nabídkou večeře, ale nemáme to štěstí a tak si na nádraží dáváme aspoň limo a eskymo a já Janě popisuju zážitky z Riegrovy stezky a ona hrozně lituje, že nešla se mnou, protože si myslela, že se jedná o soutěsku se žebříky - něco jak ve Slovenském ráji - a že by to projít nezvládla. Nevadí, někdy příště... a oba !!

Vlakem zpět do Turnova. V Malé Skále máme sto chutí vystoupit a podívat se na ten "rockový fesťák" zblízka, máme ale hlad. V Turnově nacházíme velice hezkou restauraci s venkovní terasou hned za nádražím. Jana si dává roštěnku s anglickou, moje maličkost výborná játra s opékanými brambory a žampióny. Cestou do penzionu začíná poprchávat, jen co lezem pod sprchu, tak venku začíná první ze tří bouřek, jdoucích v těsném sledu za sebou a prší celou noc...