Českým středohořím 2006 II. Ústí n.L.-Větruše, Bobří soutěska, Úštěk

Minipivovar s výborným pivem v Ústí n.L. ještě v době naší návštěvy nebyl. Jeho pivo jsme ochutnali až o čtyři roky později při přechodu Krušných hor. Zato navštívujeme aspoň krásnou stavbu zámečku Větruše s hotelem na okraji města.

Vypíná se na 400m vysokém skalním ostrohu nad soutokem Bíliny s Labem. Zámeček má 30 m vysokou věž, fungující jako rozhledna. Na Větruši jezdí lanovka a je častým a oblíbeným cílem obyvatel. Během let se stala místem odpočinku a zábavy tisícům lidí. A já se tady v tomto roce poprvé setkávám s novou odrůdou červeného vína Dornfelder, vyšlechtěného r.1955 v Německu, odkud se po víc jako padesáti letech postupně dostala trochu do Čech a více na Moravu.

Nahoře, kde bývalo ve středověku popraviště je nyní možnost navštívit přírodní i zrcadlové bludiště s křivými zrcadly a sportovní areál pro děti a dospělé. Z  vyhlídkové terasy je pěkný výhled na město rozložené u břehu Labe a k Mariánské skále. Na úbočí této skály je rozložena slušná ZOO.

V nejbližším okolí je možnost navštívit zámky Velké Březno a Krásné Březno.

Z Ústí popojíždíme 30km do Přírodní památky Bobří soutěska s vodopádem na stejnojmenném potoku. Parkujeme za obcí Loučky na parkovišti 50.6591728N 14.3416792E s infotabulí, což je výchozí bod zelené TZ k soutěsce. Jinak značka tudy vede z Verneřic přes Janovice (vesnická památková rezervace) do Kravař.

Vlastní nejdivočejší část Bobří soutěsky není dlouhá, jen asi 400m. Celková délka však má kolem tří kilometrů. Stezka se klikatí přes můstky nad potokem, kousek po skalní římse s řetězy, a okolo kaskád, z nichž ta největší se při větším průtoku dá nazvat vodopádem. Na konci nejzajímavější části v horní části lze odbočit vpravo, kde cestu korunuje na bezejmenném přítoku Bobřího potoka 8m vysoký Bobří vodopád, ale s menším průtokem v závislosti na roční době. Dá se tu odpočinout u zbudovaného posezení pod přístřeškem. V okolí  lze ještě navštívit i největší roubenou stavbu – Víseckou rychtu (mírné vstupné) v Kravařích.

Dále pokračujeme ve šmejdění okolo Ústí n.L. do pěkného, třítisícového městečka Úštěku, založeného na pískovcovém hřbetu, kterým prochází hlavní silnice. Na začátku a na konci města stávaly městské brány. Na bocích hřbetu chránila město skála, zakončená městskou hradbou. Dnes se dají místy zahlédnout jen zbytky obvodové zdi a torzo bývalé Litoměřické brány s příkopem. V trochu lepším stavu zůstala tzv. Pikartská věž s muzeem čertů v původních sklepích.

K obraně tu byl ve 14. století vybudován i gotický hrad. O dvě století později ho jezuité používali upravený jako svou rezidenci a kolem r.1779 se zde nějakou dobu vařilo pivo. Později po původním, zaniklém pivovaru, byl v Úštěku znovu otevřen novější, Rytířský pivovar. Na jeho počest k slavnostnímu otevření 30. dubna 1890 pamatuje zachovaná úštěcká cínová medaile. Jeho život však také dlouho netrval, po r.1913 byl zrušen.

V centru, tvořeném malým historickým jádrem, nalezneme památkovou rezervaci, náměstí obklopené středověkými, pozdně gotickými měšťanskými domy s podloubími. Několikrát použité ve filmu.

My jsme sem přijeli zvláště kvůli tzv. Ptačím domkům. Název patří bizarním malým domkům v jihozápadní části města a jejich dřevěným přístavkům, přilepeným ke skále nad údolím jako ptačí hnízda. Přístavky navazují na sklepy a chodby vytesané v pískovcové skále. Při návštěvě španělského města Cuanca jsem si na Úštěk vzpomněl. Tam byly podobné, se stejným názvem ve španělštině, ale výraznější a nad podstatně větší strží.

K dalším památkám patří ještě velký, pozdně barokní jednolodní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1772 a synagoga z r.1794, v roce 2011 opravená.  V současnosti prochází tento objekt dále důkladnou rekonstrukcí.