Cesta kolem Sázavy z Havlíčkova Brodu do Světlé

Cesta kolem Sázavy z Havlíčkova Brodu do Světlé

Dnes mne při týdenním pobytu na Vysočině čeká poslední etapa kolem Sázavy která mi ještě schází abych jí měl zmapovanou od pramene do Davle. Je to trasa z Havlíčkova Brodu do Světlé nad Sázavou.

Do Brodu přijíždím po osmé hodině. Počasí vypadá slibně, uvidíme jak se to vyvine. U nádraží se chytám žluté turistické která odtud kolem autobusového terminálu a všudypřítomného Kauflandu a pak přes most vede kolem Sázavy doleva s červenou po pravém břehu řeky pod dalším mostem na Kalinovo nábřeží.

Od nábřeží Doprava propletu se uličkami kolem městského úřadu na Havlíčkovo náměstí. Prostorné ústřední náměstí působí čistým a upraveným dojmem, s radnicí, muzeem Vysočiny, kašnou a mariánským sloupem.Pro pražáka navyklého na pouliční svinstvo a výplody primitivních sprejerů na všech historických budovách pohled neobyčejně osvěžující. Nejsem tu poprvé takže i vím kam si dojít pro dobrou točenou (zmrzlinu). Sedím chvíli před cukrárnou a kochám se pohledem na barevná průčelí domů na protější straně náměstí s pocitem že to s námi snad ještě není tak beznadějné.

Leč dosti lenošení. Zvedám se a pokračuju vzhůru po náměstí (červená mne bude provázet celou cestu), u pobočky MÚ doleva dlouhou Husovou ulicí kolem nemocničního areálu až k rozcestí Rozkoš. Pak ještě skoro dva kilometry havlíčkobrodským předměstím Perknov a kolem ČOVky k železniční zastávce Perknov než se jakžtakž vymotám z města do přírody.

Od zastávky úvozovou cestou přes obec Veselice svědomitě doprovázen nezbytným rámusem místních hafanů co jich tu jen je. Jinak ani živáčka. Za Veselicí konečně doprava pěšinou mezi poli a loukami provázen sluníčkem a pak kouskem lesa přes Úsobský potok pozvolna stoupám ke Klanečné. Tady už jsem na své parketě, louky s vyhlídkami na okolí, les a občas řeka, dobíjím baterky a kochám se.

Klanečnou, ves na mírném kopci jen minu, na rozcestníku čtu že je tam rodný domek opata Víta Tajovského. Cesta sestupuje úvozem k řece ale pak se od ní znovu odpoutává a vede cestou mezi sklizenými poli s balíky slámy k Okrouhlici. Další důkaz že léto už nezadržitelně končí naplňuje mne jako každoročně nostalgií ale koneckonců řekl bych že to letošní se docela vydařilo, jen se zdá být rok od roku kratší.

Do Okrouhlice (Okrouhlic?) přicházím po starém mostě který má určitě svá nejlepší léta dávno za sebou. Napravo bývalá tvrz i zámek, zpustlý a nepřístupný, kousek dál na hlavní silnici, která zdá se plní funkci návsi, infotabule o slavném místním rodákovi, malíři Janu Zrzavém. Narodil se v přilehlém Vadíně. Naproti další zajímavost, hospoda Na Staré poště. Tu nevynechám a na zahrádce si přilepším jedním Kozlíkem.

Potom procházím zbytkem obce, podél trati a nádraží a po silnici přes přilehlou osadu Olešnice. Za ní ze silnice jihozápadním směrem výhled na siluetu hradu na kopci, identifikuji ji jako hrad Lipnici. Poslední působiště Jaroslava Haška, samozřejmě mám na mysli obec.

Pak odbočka ze silnice doleva a mírné klesání polní cestou ke strážnímu domku u trati a louce u řeky. Jdu asi půldruhého kilometru po stráni nad tratí a řekou, přes Olešnický potok až k železniční zastávce Pohled'. Ten háček tam patří. Přecházím trať a po lávce i řeku na levý břeh a pokračuju víceméně těsně podél Sázavy. Cesta loukou a lesem, několik roztroušených chat, na protějším břehu trať pod zalesněnou, občas skalnatou strání. Všudypřítomná netýkavka mnohdy zvící výšky dospělého člověka.

Asi po třech kilometrech se na rozcestí Rosínov s přírodou definitivně loučím a kolem závodu Bohemia a pak kolem zámku přicházím přes most do Světlé na náměstí Trčků z Lípy. Tady to vyhrává pro změnu zmrzlina, od poslední návštěvy se změnilo jen to že sv.Václav dostává nový kabát a uběhly odhadem dva tři měsíce.

Z náměstí pak už známou Nádražní ulicí kolem sokolovny na nádraží. Tam vyrovnávám skore u stánku s občerstvením jedním pivem a odjíždím do základního tábora, Žďáru nad Sázavou.

Jak dnešek hodnotit. První polovina trasy snad turisticky málo atraktivní ale Havlbrod se svým náměstím určitě stojí za prohlídku i zastavení. Druhá polovina už víc podél řeky, hezkou přírodou s výhledy na krajinu Vysočiny. Ani počasí tentokrát nezklamalo.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy