Cesta kolem Sázavy ze Žďáru do Havlíčkova Brodu.
Cesta kolem Sázavy ze Žďáru do Havlíčkova Brodu.
Další etapu cesty kolem Sázavy začínám ve Žďáru nad Sázavou s cílem v přes třicet kilometrů vzdáleném Havlíčkově Brodě. Začínám na beznadějně rozkopaném náměstí, nezůstal tu kámen na kameni, jen morový sloup stojí osamocen v tom božím dopuštění. Snad aspoň ten odolá. Obrovský billboard hrdě hlásá cosi o revitalizaci za podpory fondů EU. V tom je asi jádro pudla, byl jsem tu loni i spoustu let před tím a náměstí se mi docela líbilo, viz jedno loňské foto.Nu což, kdo jsem já abych to hodnotil, jsou tu zajisté povolanější.
Nechám mudrování a vydávám se z náměstí po červené turistické směrem na Hamry. Ty vlastně se Žďárem sousedí, vycházím Brodskou ulicí, přejdu koleje a na kraji Hamrů odbočuju Doprava na pěšinu kolem bizarního Olšiakova Hamroně a pod kolejemi k Jedlovskému rybníku. Od Jedlovského k dalšímu rybníku se sympatickým jménem Dívka je to necelých tři sta metrů ale cesta vede neprošlapanou trávou bohatě nasycenou ranní rosou. Tam s trochou nostalgie fotím strom obsypaný zralými červenými jeřabinami, neklamným to znamením blížícího se konce léta.
Za rybníkem pěšinou a silničkou s výhledy na pastviny s koníky a ovečkami u osady Hamry a znovu pod tratí kolem žst Hamry nad Sázavou projdu osadou Najdek. Za ní se opět pohroužím do přírody a zanedlouho vycházím z lesa na louku s dalším Olšiakovým výtvorem, tentokrát je to docela realistický Mamut. Kolem skupinka turistů dychtících po zvěčnění po boku prehistorického zvířete takže se nestavím do fronty a pokračuju dál.
Po lávce a kamenech překračuju Sázavu a pro tentokrát vynechav odbočku k Rozštípené skále jdu dál loukou kolem šlakhamerského Brdíčkova mlýna a potom pěšinou do kopce (zase přes koleje) do osady Šlakhamry. Za ní u strážního domku Na konci světa zase do lesa k rozcestí Samotín kde odbočuje žlutá k vrchu Peperek a já s červenou pozvolna sestupuju lesní asfaltovou silničkou a později pěšinou kolem luk a rybníčků k Velké Losenici.
Velká Losenice, osada s hornickou, hamernickou i hutnickou minulostí není ani tak velká jako dlouhá. Procházím až za rozcestí k farnímu kostelu sv.Jakuba Většího s kostnicí, fotím s povzdálí, zrovna se koná bohoslužba. Vracím se těch pár metrů k rozcestí na červenou, vycházím s ní na návrší nad obec a sestupuju do romantického údolí Losenického potoka. Sázavu jsem zatím opustil a setkám se s ní až v Ronově. kde přebírá i vody Losenického potoka.
Cesta podél potoka občas posíleného několika menšími přítoky vede lesem a loukami a těch několik chat co jsem cestou viděl ji naštěstí příliš necivilizuje. Na kraji vsi Pořežín odbočka po žluté doleva k Nížkovu a s ní i Losenický potok, aby se obloukem vrátil k Ronovu.
Projdu Pořežínem a pokračuju po silnici s cyklo 19 alejí starých stromů a pak lesem kolem rozlehlé obory Volský Žlab se skupinami daňků, ovce nepočítaje. Jedno daňčí stádečko se mi podaří vyfotit než vzalo do zaječích, respektive do daňčích. Obora končí u samotné obce Ronov, takže ještě můstek přes Losenický potok a po cyklo jsem u dalšího Olšiakova díla, úctyhodně vysokého Draka. O něco víc mne zajímá opravený kamenný historický most přes Sázavu o pár desítek metrů dál.
Opravený sice je ale doufal jsem že si udrží něco ze své starobylosti tak jak jsem ho vídával dřív. Ale jak jsem byl již dříve napsal, kdo jsem já abych to hodnotil. Přecházím po něm řeku a poslední dva kilometry do Přibyslavi dojdu po před pár lety otevřené cyklostezce vedoucí z obce Sázava po dávno zrušené železniční trati. Loni jsem jí procházel celou, pro cyklisty ideální ale turisticky poněkud fádní.
V Přibyslavi na nádraží jsem zhruba v polovině trasy, je před polednem, spočinu na lavičce a pojím skromnou svačinu z batohu. S nelibostí pozoruju tmavá mračna blížící se od severu a utěšuju se že nebude tak zle. Jak trapně jsem se mýlil. Po chvíli se zvedám a kolem monumentální sochy Jana Žižky v parku ,busty Karla Havlíčka u silnice a kolem hasičského muzea v zámku přicházím na náměstí. V cukrárně Fontána neodolám poctivé porci točené zmrzliny a abych zápas s ní neprohrál, chvíli strávím na lavičce u sochy sv.Václava.
Pak už společně s červenou turistickou z náměstí Tyršovou ulicí a doleva Nezvalovou definitivně opouštím město. Loukou a kolem rybníka a kolem zastávky Přibyslav, pěšinou po lesnaté stráni, pod ní trať a meandry Sázavy kroutící se zamokřenou loukou. Hezký úsek cesty, náladu kazí jen horšící se počasí a vzdálené hřmění.
Pak cesta vede pěšinou podél řeky, břehy a nejbližší okolí okupováno všudypřítomnou netýkavkou žláznatou která za poslední léta stihla zaneřádit břehy snad všech našich řek. Potom úvozem po dávno zrušené trati která vedla snad někam do Stříbrných Hor.
Další turisticky zajímavý úsek cesty mě přivede k rozcestí Pod Kateřinou a za ním kolem historického mostu přes Borovský potok který o pár desítek metrů dál končí v Sázavě. Cestou po louce s výhledy na Stříbrné Hory a k jihu na plochou krajinu s meandrem řeky a krajinu kolem Štukhejlského mlýna. Přecházím silnici u žst. Stříbrné hory a trasa cesty vede loukou těsně kolem Sázavy.
Tady už začíná jít do tuhého, legrace končí. Obloha tmavne a hromobití se blíží. Mydlím to kolem řeky co to dá, chroští nechroští, za osadou Simtany přecházím řeku po lávce a než stihnu vytáhnout deštník prší na mě z nebe i ze stromů. Ještě stačím projít cestou mezi kukuřičným polem a jsem u nádražíčka Pohled, myslím poslední stanice před Havlíčkovým Brodem. Vlastně ještě Pohledští Dvořáci, ale ty bych daleko míjel. Za těch sto metrů než přeběhnu k nádraží se můžu ždímat i s deštníkem. Ale při vší smůle mám štěstí. Útulná čekárna s lavicemi je otevřená a ta největší mela teprve přijde. Hromy blesky a přívalový liják jaký jsem už dlouho nezažil. Všude se valí potoky vody a je tma jak v ranci. Beru si aspoň suchou košili kterou mám v batohu v igeliťáku. Nikoho tím nepohoršuju, jsem tu sám.
Co dál. V tom počasí asi bude nejlepší počkat na osobák, rychlík tu samozřejmě nestaví, a vrátit se na základnu do Žďáru. Vlak jede za necelou hodinu, pomalu usychám. Déšť trochu polevuje. Ale sotva nastoupím do vlaku, začíná to znovu. Na nádraží ve Žďáru ještě chvíli čekám a pak se vracím do základního tábora.
Takže jsem dnešní etapu nedokončil, scházelo ještě dobrých pět kilometrů. No, nevadí, další etapu začnu v Havlbrodě a půjdu do Světlé. To je poslední úsek kolem Sázavy který mi ještě chybí.
Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy