Cesta na Klíč

0903 Cesta na Klíč

Dnes plníme další odložený plán, výstup na vrch Klíč v CHKO Lužické hory. A abychom to neměli tak jednoduché, spojíme to s výšlapem po zelené přes Jedličnou, Mlýny a Kytlici abychom na Klíč vystupovali později až se zlepší počasí a rozplyne ranní mlha. To nám moc nevyšlo. Ale nepředbíhejme.

Do Nového Boru na jižním okraji CHKO Lužické hory přijíždíme autem před devátou hodinou, parkujeme na velkém, skoro už plném parkovišti na náměstí Míru a po krátkém brífinku vyrážíme po zelené s červenou severním směrem přes město, červenou necháme odbočit Doprava ke Klíči a kolem předměstí Arnultovice se zbavujeme města a lesem pomalu stoupáme směrem k rozcestí Jedličná.

Občas naší pozornosti neunikne u cesty houba hodná sběru ale velitel výpravy vydává zákaz houbaření a tak zčerstva přes louku přicházíme po prvních necelých pěti kilometrech k rozcestí Jedličná na rozcestí silnic. Přecházíme silnici a znovu lesem stoupáme přes úbočí Medvědí hůrky k nedalekému rozcestí se žlutou Pod Stříbrným vrchem. Ten míjíme po chvíli a za ním doleva po silničce vedoucí později podél Černého potka, meandrujícího bizarně mezi stromy na cestě která končí nedaleko u osady Mlýny v říčce Kamenici.

Tam dojdeme posléze i my, přecházíme můstek přes Kamenici, u zastávky Mlýny i trať a Doprava po silnici s cyklo 21 a 211 přes Mlýny a Falknov přicházíme do Kytlice. Tady se naděje na posezení v restauraci rozplývá, ta do které jsme vkládali naděje má samozřejmě dovolenou. Zdržíme se chvíli u kostela sv.Antonína Paduánského, posvačíme z vlastních zásob a pokračujeme po ještě v obci přicházející žluté. Ta necelý kilometr za obcí odbočuje doleva ze silnice a za osadou Řachvaj obloukem obchází Malý buk a Medvědí vrch a přivádí nás k rozcestí Pod Klíčem.

Dál po modré, která po půl kilometru končí na rozcestí Sedlo pod Klíčem. A ze sedla už stoupáme po červené, cesta, občas kamenitá, za odbočkou k vrcholu obtáčí kopec a vede přes mohutné kořeny buků a kamenné stupně vzhůru. Počasí se nezlepšilo, je zamračeno a fouká studený vítr. Nic moc na pod batohem zapocená záda.

Nakonec přicházíme na kamenitý vrchol a odměnou nám je přes špatnou viditelnost nádherný kruhový výhled na Lužické hory, Středohoří a Kokořínsko. Karel a Láďa sypou jména okolních kopců jako z rukávu, já poslouchám a šoupu nohama, jsem tu poprvé takže je to má premiéra. S pomocí popisných tabulí na vrcholu bych snad přece jen některé identifikoval. Samozřejmě vrcholové foto, panoramatické záběry okolí, s pomocí Zoneru to snad bude trochu ke koukání.

Chvíli se kocháme výhledy a pomalu sestupujeme. Ještě krátce odbočujeme k suťovému poli pod vrcholem, vracíme se na červenou k sedlu a pod kopcem u Kamzičí studánky využijeme odpočivadla, posedíme a posvačíme.

Pak už nás čekají poslední asi čtyři kilometry zpátky do Nového Boru. Pozvolna klesáme lesem k hlavní silnici, přejdeme ji přes můstek s cyklostezkou a za ním přes louku s posledními výhledy na okolní kopce do města. Tady se setkáváme se zelenou a s oběma Žižkovou ulicí zpátky k náměstí. Smysluplně využíváme ušetřený čas a stavujeme se v restauraci na kafe a pivo. Potom už nám nic nebrání uložit bágly do kufru auta a vydat se na zpáteční cestu.

K naprosté spokojenosti chybělo snad jen trochu lepší počasí na focení ale člověk nemůže chtít všechno. Zaplať pánbůh že nepršelo. Poznal jsem zase kousek Lužických hor, byl jsem tam kde jsem ještě nebyl a to rozhoduje o plusovém znaménku.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy