Není sever jako sever

Není sever jako sever

Vypravila jsem se v polovičce července za krásami hor,vodopádů a jezer do Norska.

Kdybych věděla ,že vodopády a jezero budu mít také doma, mohla jsem si ušetřit cestu,

Né že by vodopády , jezera a hory nebyli nádhera,to se nedá slovy popsat, jaká je to krása, až člověku srdce jásá,Odevšeho dostalo se nám dost, nemohu mít na vodu a tu krásu zlost. Chtěla bych cestovat zpět, pokochat se tou krásou hned. Snad se tam jednou vypravím a vodám a horám se pokloním.

Nedá se ale popsat to samé, že je nádhera, když najednou z nebe padá prudký déšť, co zvedá hladiny řek.

Najednou tu také máme vodopády, jezera, voda se valí ze všech stran, co já si nyní počít mám.

Valí se to na nás z leva, prava, zezadu, auto přistálo na sousedovic zahradu.

Ne není to taková krása, to vám povídám, i když nyní na zahradě také velké jezero mám.

Dům plný vody, bláta, v holínkách to pěkně čvachtá.Cesta najednou je pryč, kam uplaval ten rýč?

Lidem voda bere i střechu nad hlavou a já mám najednou hlavu prázdnou, děravou. Co si nyní počít mám, co nejdřív udělám?

Když v Norsku padá déšť nezvedá to tak hladina řek, i když nyní doma pohromu a jezero na zahradě mám, přesto na Norsko ráda vzpomínám.

Fotogalerie