Cesta na vrchol nejvyšší hory ČR na běžkách
Cesta na vrchol nejvyšší Hory ČR,na běžkách. 21.2.-27.2.16
Před rokem,začátkem března 2015,kdy mají děcka Jarní prázdniny,jsme byli,jako ostatně každým rokem,na zimní dovolené v Krkonoších. Ubytování Svoboda nad Úpou a já odtud vyrážel po běžeckých stopách buď Krkonošské magistrály anebo další podobné běžecké tratě.Na poslední den jsme si dali výlet přímo na horu Sněžku.Jeli jsme tam lanovkou,která byla akorát v provozu.Počasí ideál,jasno a bylo vidět až daleko do polských končin.Tehdy jsem viděl naše „polské přátele“ jak se pomalinku sunou po chodníčku a zdolávají tuto horu.Byli jako mravenečci malinký a už tehdy se ve mně usadil červíček,který mně hlodal celý rok.Potom co jsem si na samotném vrcholku koupil i „wanderkartu“ a nechal si ji ležet v kanceláři na stole celý rok – tak ten červíček postupně nabýval docela velkých rozměrů.Možná mi při letošní cestě do Krkonoš,už vykukoval z ucha J. Nicméně,jsem přípravě na běžky pověnoval větší pozornost a neponechal jsem nic náhodě ,poctivě od listopadu,jak jsem odložil(zazimoval)kolečko,běhával každý druhý den…až do onoho odchodu na dovolenou.Teď bylo ubytování,které přítel dávno zabezpečil už trochu bližší,i když mně to bylo jedno.Jánské Lázně,přímo pod sjezdovkou Protěž – ideální pro večerní lyžování – ale u mě spodek sjezdovky začínal startem. Tady by mohl znít úvod. První den dovolené propršelo celý den,byla neděle a taky nikdo nechtěl ani ven.Já to nevydržel a hned si říkal,že „navrchu“ bude jinak.Na vrchu jsem myslel kolem vrcholu Protěže a následně vrcholků Pece,odkud se dalo přijet.Nechtěl jsem se hned první den zavařit a tak jsem se nechal vyvézt „černohorským expresem“ vytáhnout až navrch.Odtud jsem pak odběhoval až k avizované Pece –kde jsem udělal pár kilometrů.Mokrý jsem ale byl jak myš a dokonce jsem cítil jak mně čvachtají nohy v botách…doslova jsem při dojezdu vyléval tu vodu z bot.Rukavice jsem žmýkal,čepku taky.Polívku(bohatá kulajda) s čajem(samo,že zeleným J) jsem si dal v Kolínské chatě,odkud je i první snímek – před chatou stála voda. Druhý den jsem to nechal „plavat“ a všichni jsme se šli koupat do blízkého bazénu,(Jánské Lázně bez nějakých lázní,by to bylo asi nemyslitelné).Třetí den ráno přimrzlo,všiml jsem si,že to co naši meteorologové hlásili,tak to tady vždycky ,tak nějak vyšlo.Takže když hlásí počasí na tři dny nebo pět dní dopředu – hlásí to pro Krkonoše. Tentokrát,jako správný běžkař jsem odstartoval od spodu sjezdovky a postupně se po vrstevnicích přepracovával až na vrcholek. Na spodku tam stopa ani není,ale když se člověk asi po nějakém devět kilometrovém stoupání dohrne k vršku,narazí na krásnou stopu se začátkem a názvem „Krkonošská magistrála“.Výhled všelijaký,páč ta změna je úděsná i pro přírodu,takže se pařilo,mlžilo a bylo všelijak…hlavně nepršelo,bylo zataženo a občas zasněžilo.Jak říkám,meteorologové sedí v Krkonoších…Po vystoupání a následním sjezdu se člověk dostává ke Kolínské boudě,pak k Pražské boudě,odtud křížem na desítku – upravovanou stopu(sponzoruje to nějaká bouda,teď už si nevzpomenu jaká to byla).Z desítky se pak dá sjet a odbočit na Tetřeví boudy.Tady se zastavil čas J někde z osmdesátých let minulého století.Dají Vám tu čaj různého kvalitního výběru a asi i dobře najíst,ale člověk při běžkování moc jíst nepotřebuje. Je tady i wifi,ale to už asi bude samozřejmostí téhle dnešní doby.Rok nazpět to byl problém…teď doba pokročila…asi.Z Tetřeví boudy,kde nikoho nebylo – snad jen Slovensky mluvící obsluha,postarší maminka s malým černouškem,dva pubescenti a já.Dal jsem si zelený čaj a zpocený si dal na radiátor bundu s čepicí,aby trošku oschla.Nazpět to už člověk zná nazpaměť a doma je po sprše člověk,příjemně unaven.Čtvrtý den ráno mně bylo hned jasné,že je dnes ta pravá chvíle,kdy už znám cestu,kdy už jsem psychicky připraven a kdy mně už nic ke Sněžce nezastaví.Snad ani déšť ,nebo padající stromy.Cesta na začátky sjezdovek v Peci pod Sněžkou už byla jasná a předem daná,věděl jsem i kde si můžu dovolit dopít čaj,že si ten čaj pak doleju na chatě „Na rozcestí“ a i počasíčko mi přálo – jen trošku padal sníh a foukal slabý vítr.Cesta od startu desítky až po „Lyžařskou chatu“ lemovala řadou běžkařů a dost jsem se udivoval,že tam bylo i dost starších dam.Jedna přede mnou mrskala zadkem,až jsem se udivoval,kde bere takovou páru :-o. Šla výjimečně a měla dané dost Ostré tempo,kterému dlouho nevydržela a já pani předběhl.Dostával jsem se do rytmu a po těch třech tréninkových dnech mi to už šlo samo.Ten rytmus se vnucoval sám a mírný kopeček,který tam byl,mi vyhovoval.Až po avizovanou „Chalupu na rozcestí“.Měli tři druhy polévek: Boršč,hovězí vývar a couračku s klobásou(asi nějaká zelňačka – krkonošská).Boršč byl vynikající,ale kdyby tam byli hřebíky,tak je budu jenom plivat ven.Čajík byl na výběr- dost bohatá možnost výběru- vyhrál to jakýsi anglický roibos s nějakou příchutí(špatný výběr).Přelil jsem si ho ještě horký do termosky,kterou jsem měl na zádech a po výměně čepice,jsem se vydal dál.Na ukazovadle byl nápis do leva Špindlerův Mlýn Doprava Luční Bouda.Nikde ani zmíňka o Sněžce. Ale bylo jasný,že to směr Špindl nebude.Teď už to vypadalo vážný a stále to bylo do mírného kopce.Chatu „Výrovku“ jsem ani nefotil,jen jsem ji míjel.Od Výrovky se dalo jet zpátky do Pece,nekteří běžkaři se tudma vraceli.Já jsem pokračoval dál.Sibérie to byla tedy nevídaná,ale jak říkám – i kdyby padali stromy – už mně nic neodradí.Pomalu jsem se vysápal na vrcholek Hory pod Sněžkou a dost mně i překvapil krásný a plynulý sjezd až k „Luční boudě“ :-), krása.Tady už na ukazateli už konečně byla zmínka o Sněžce a že je vzdálena už jenom čtyři kilometry.Pohoda,cíl na dosah..to už bych tam i doplazil J. Cesta od Luční boudy už byla příjemná,i když fučelo čím dál víc.Potkával jsem jenom polsky mluvící osoby až po dlážděnou „svatobránu“ – ano,tak mně připadlo nazvat,ten „rádoby“ vstup na chodník ke Sněžce. Připadlo mně,že to Pláci vymakali a udržovali.Byli tam nové řetězi a taky nové dřevěné kůly.Připadlo mi,že zatímco kluci polští se vyhráli s chodníkem,čeští si postavili lanovku(no a teď ji ještě zmodernizovali).Nevím,ale tak to asi i bude.Zatímco polská strana byla už oděna do Jarních barev – zelená,bílá a už se tam trošku mísila i žlutá – česká strana bila celá bílá a snad jenom kamení trčící,bylo do modro-šeda.Nevím…jenom dojmy.Chodník od svatobrány byl celý lemovaný zábradlím z řetězů a dřevěných kůlů. Kde to šlo,tam to šlo bez schůdků,ale jinak to byli takové zasněžené schody.Cestou dolů tam pištěli dvě polky,držíc se řetězů…dost to klouzalo(to jsem ale nevěděl,co mně čeká nazpět!!).Doprovázel je nějaký chlápek a podle výrazu myslím,že mu bylo jedno,kdyby nějaká i spadla.Na vrcholek už to daleko nebylo a já jsem se už pomalinku kochal výhledem na tu krásu.Doslova se mi svíralo srdce nad pohledem na ty nádherné skály,na tu dálavu – co mně bylo dopřáno vidět,páč viditelnost byla slabá.Občas se vyjasnilo,ale na vrcholku- jak na potvoru se zatáhlo a zadul strašný severák. Hmm,nejchladnější místo v Čechách…,tady je průměrná roční teplota asi kolem nuly.Tak nahlas uvažuji,že tu musí být fajn v létě,kdy je „dole“ peklo,myslím ty vedra,co byli loni.A tady je pár fotek přímo z vrcholku: Na prodejně suvenírů,která byla jediná otevřená a jmenovala se „Pošta“,seděl chlápek drobného vzhledu a já utrmácen,jsem si řekl o novou známku,kterou jsem si orazil(slavnostně) a jal jsem se mu hrdě vykládat,že jsem dojel až z Jánských Lázní na běžkách a sám..Divně se na mně podíval a říká..“hmm,odkudkoliv se dá dojet…a vidim…,že máte na nohou běžkařské boty“.Asi to bude lepší turista.Pak jsem se ho ještě zeptal,zdali je schůdná cesta do Pece,přímo ze Sněžky.Povídá,že tama chodí denne a mám si dát pozor,schody hned k chodníku jsou dost zledovatělé.Ještě chvilku jsem se pokochal pohledem,schroustal jsem poslední horalku,abych mněl energii a vyrazil.Za mnou se ploužil mladý pár,ale žena muže častovala nevybíravými výrazy,až jsem se tomu dost smál a představoval jsem si tady,teď moji ženu..asi by mně zabila J.Dolů po těch pár schodech co vedli k té stezce jsem opravdu seběhl po čtyřech a bylo to doslova kruté.Obzvlášť v těch běžkařských „sandálech“ s rýhou uprostřed.Po kilometru prudkého sestupu se dala rovinka a já pomalu nasadil běžky.Šlo to až po druhou zastávku lanovky „Růžovou horu“.Odtud už vedla stopa až kamsi k jakési farmě.Tam se mi už nechtělo jet stále po stopě a ostatně mně to už vedlo kamsi pryč,z vytyčené trasy.Z farmy,to ale bylo obzvlášť pekelné,ještě horší než z vrcholku.Běžky jsem už musel sundat a z lesíka se rýsoval chodník,po kterém jsem evidentně nešel první.Ano,šel jsem za nosem…ale Pec už musela být nedaleko.Běžky jsem hodil na rameno a ze strmého chodníku,pod kterým jsem si nevšiml led,jsem nezahučel jednou…ale asi třikrát L. Nepomohli ani vytrénované nohy z běhu,ani opatrná chúze.To prostě pod tím sněhem,nejde vidět.Chodník z farmy do Pece byl dlouhý cca dva kilometry a já už běžky neobul.Vyšel jsem v Peci,přímo u bobové dráhy,nebo jestli chcete u příjezdu na parkoviště – směr lanovka na Sněžku.Tady jsem stopnul můj sportstracker, který ukazoval 33 kilometrů a 82 metrů.Doba trvání 7 hodin,27 minut a dvě vteřiny.Tady mi ani nešlo o čas,ale o to,abych si tu známku zasloužil !! V autobuse z Pece do Janských Lázní,jsem se už jenom usmíval a sliboval si,že tohle musím sepsat…a …taky že jo ;-).
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut