ČR-Německo-Belgie-Francie-Anglie-Skotsko-Wales-Německo-ČR 6.6.-11.7.2009 I.část

Když už někam jedeme, tak samozřejmě pokud možno nikoli po dálnici, kde nic člověk nespatří, ale cik cak přes dopředu vytipovaná místa. Podobně proběhla i expedice Skotsko. Ujeto 7.300km, na cestě 35 dní.

6.6. Z ČR jsme vypadli přes hraniční přechod Rozvadov. Na nocleh jsme měli naplánované pěkné město Amberg. Původní informace na SP parkoviště nefungovalo, protože bylo zrušeno. Naštěstí zde byla cedulka s novou adresou. Tam jsme tedy zaparkovali a vydali se na prohlídku města. Nabrali jsme kurz podle koncentrace kostelních věží do historické části. Prošli jsme pěknou městskou bránou až na náměstí s pěknou gotickou Radnicí a gotickým kostelem opodál. Romanticky působí centrem protékající řeka Vils, připomínající vodní kanál. Také se nám líbily městské hradby s věžemi a dalšími čtyřmi bránami. U hradeb jsou zachovány obranné příkopy.

7.6. Z Ambergu jsme pokračovali na Frankfurt a do Vulkanmuzea u Plaidtu (Andernacht). Prohlédli jsme si Rauschenpark a muzeum vulkanické činnosti se zajímavou presentací. V okolí jsou patrny pozůstatky činnosti starých sopek. Na parkovišti u infocentra (GPS N50,38811 E7,40282) se dá přespat, je zde 10 SP, kontejner na Odpadky, WC v budově zdarma. Za holandskými hranicemi jsme kvůli pokročilé době začali uvažovat o přenocování. To jsme si našli v Heerlenu. Asi to bylo zde (GPS N50,88508 E5,98246).

8.6. Časový plán byl v pohodě, tak jsme se ráno v klidu nasnídali a vyrazili vymotat se z tohoto města. V Belgii za Antwerpami nás u objezdu Gentu (tam už jsme byli o pár let dříve) zastihla notná zácpa. Popojíždělo se v pěti ucpaných pruzích. No byla to síla. Asi jsme to měli vzít přes Brusel. Po bitvě je každý generál, že. Možná by to nestálo za to, protože po 13 km jsme byli v Bachte Maria Leerne. Tady jsme chvíli hledali údajně nejkrásnější zámek Belgie. Žádné ukazatele na takový skvost. Místní nás posílali z jednoho konce na druhý. Naštěstí městečko nebylo zase až tak velké, abychom dobře ukrytý zámek na jeho okraji nakonec nenašli. Parking možný N51,008358 E3,58035, snad i přespání. Zámeček Ooidonk byl pěkný, ale kam se hrabe na naše skvosty Karlštejn, Hlubokou, Pernštejn apod. Před vstupní bránou do hezkého parku byly nějaké výhružné tabule v jejich valonsko-vlámské hatmatilce, tak jsme raději dál nešli a vyčkávali u portýrského okénka, za kterým nikdo nebyl. Asi po půlhodince přišla výprava nějakých dětí, jejichž průvodci zde také chvíli okouněli. Za dalších asi 20 minut přijela naleštěná limouzína a zastavila asi 30 metrů za bránou. Vystoupil z ní nabubřelý, zřejměmajitel a striktně sdělil výpravě, a přes rameno i nám, že dnes se mu zámek nějak nechce otevírat, protože si udělal volno. A odebral se do zámeckých komnat. Už z dřívějších cest po Belgii máme poznatky, že Belgičané nejsou moc přívětiví. Výprava i my jsme tedy sklapli kufry a vycouvali. Tak jsme ušetřili 7€ + 1€ za zahradu. Ovšem úplně bez trofejí se nám odejít nechtělo, tak jsme obcházeli zámecký park a hledali skuliny. Pár fotek a video záběrů na největší zoom se nakonec vyrobilo a také jsme si udělali představu o parku i zahradě. Jak jsem řekl, zámek byl docela hezký. Z načervenalých cihel, s věžičkami trůnil na malinkém ostrově uprostřed jezírka. O povaze zámeckého pána svědčí i zákaz jízdy na koních vedle zámecké cesty, aby mu koně v příkopu náhodou nepošlapali travičku (viz foto). Cestou zpět k autu jsme si ještě prohlédli starší kostel a zajímavé zdobené domky. Bruggy už také známe, tak jsme jeli rovnou na naše obvyklé luxusní přespávací místo v Calais (N50,96756 E1,86750), kam jsme dorazili zbytečně brzy. Je to tady gratis, v těsné blízkosti odbavovacího pointu, luxusní umývárna a WC, kde vám při ranní důležité činnosti tlumeně vyhrává uklidňující hudba. Pochopitelně teplá a studená voda. Doverský přístav naproti přes vodu, je ve srovnání s tímto ubohá špeluňka. No, taky je tam tísní ty skály, takže se nemohou moc rozmáchnout. Co s načatým večerem. Udělali jsme si prohlídku města. Objevili jsme nejdřív Radnici ve které je současně i hotel a o kus dál starý kostel ze 13.stol. Došli jsme až k citadele na břehu. Byl by to zajímavý objekt, nebýt podezřelých individuí potulujících se poblíž. Marjánku nekouřím a ostatní povzbuzovadla rozhodně také nepotřebuju. Tudíž jsme toto nesympatické ovzduší opustili a pomalým obloukem přes město nabrali kurz zpátky k přístavu. Cestou jsme prošli okolo věže – bývalého majáku a nahodili zkratku místním parkem. Ten jsme však vzápětí nejkratší cestou opustili k frekventovanějším ulicím. I zde bylo pár dvojic, trojic osmahlejších osob, evidentně se nudících. A když jsem dál v hloubi parku zahlédl dvojici, z níž jeden stál na lavici a druhý hlavou pod jeho pasem dělal podezřelé pohyby, udělalo se mi silně nevolno. Mám hormony v naprostém pořádku, tak jak to příroda původně myslela, než se jí to vymklo z ruky, a tohle tedy absolutně nesnáším. Takže bohužel, návštěvu centra Calais v dnešní době nemohu doporučit. Lépe zůstat v přístavu a v pořádku odplout.

9.6. Po probuzení, žádný spěch, v klidu si vyřizujeme ranní hygienické procedury v centrální budově přístaviště. Poté snídáme a jdeme si vyřídit papírové formality. Trajekt byl objednán přes internet v předstihu, tak jen vyzdvižení aktuálních dokladů. Času dost, tak ještě papírová příprava – denní plán na dnešek po Anglii. V pohodě popojíždíme za roh k vstupním branám. Další vyřízení nás pouští, abychom si vyhledali naši naloďovací rampu. Na pokyn přístavních regulovčíků se nejdřív rozjíždí do nitra lodě jedna kolona kamionů a vzápětí jedna osobních a dodávek. Kamiony jedou do sklepa, my do patra. Logicky, těžší musí být dole. Po zaparkování si bereme cennosti (manželku, šekovou knížku, platební karty a nějaké mlsnoty) s sebou nahoru. Důležité je zapamatovat si patro a dveře, kde auto stojí. Schodišť a výtahů je na lodi více. Nahoře se uvelebíme, abychom viděli trochu dopředu. Plavba probíhá v pořádku, loď se nepotápí. Hodinka a půl uteče jak voda a jdeme si sednout do auta. I když už cestujeme trajektem do Anglie asi po páté, či po šesté, při vyloďování v Doveru mám vždy trochu nejistý pocit. Nejraději jedu za někým. Což není problém, protože vypouštějí kamiony a menší vozidla, oba proudy najednou. Tak člověk vidí, kam jedou. Něco jiného by bylo, kdybych tam jezdil každý týden. Je logické, že se můj Alzheimer činí, seč může, aby všechno co může, vymazal co nejdřív z harddisku. Navigace je nastavena, chytila satelity a už se snaží kecat a blafovat. Nejraději by to vzala první polňačkou do stráně. Zase to na mně zkouší. Ale já ji znám, za chvíli se uklidní. První zastávku děláme v Rochesteru. Jedná se o velmi staré město západně od Londýna. Klasické staroanglické město. Možnosti parkování GPS N51,38392 E0,50694; N51,38339 E0,49669; N51,38411 E0,49725. Prošli jsme si celou hlavní a nejzajímavější štatltřídu Eastgate-High Street od jihu k severu. Je moc pěkná. Stojí na ní alžbětinský dům Eastgate House a Radnice. Před koncem na levé straně se nachází katedrála ze 12.stol. a na konci u řeky hrad.

Přespáváme na parkovišti u baru (Rackhead) za Norwichem, (před Eastonem).

10.6. O 80 km severněji projíždíme městskou bránou města King´s Lynn, která tady na začátku města jediná na místě zůstala mezi novějšími domy. Po přiblížení k centru odstavujeme auto na nábřeží a jdeme se protáhnout do centra. Nacházíme starou katedrálu a velice zajímavou Radnici s vedlejší budovou Guildhall of The Holy Trinity (Old Gaol House) a Town Hall. Na poslední chvíli se při projíždění plánovaného Leicesteru rozhodujeme šetřit čas a Leicester jen projet. Zajíždíme tedy po 320 km až do Yorku. A nelitujeme. Krásné staré dřevěné domky, některé legračně křivé, sympatický park se zříceninou kostela, zajímavé hausbootové čluny na řece Ouse, velkolepý Minster-katedrála, zřícenina opatství v parku Museum Gardens, městské brány, městské opevnění-hradby. Zkrátka jedno z nejhezčích měst Anglie. Vřele doporučuji k návštěvě. Za šera dojíždíme podle navigace na vytipované parkoviště N54,10882 W1,58770 poblíž areálu Fountain Abbey u západní brány. To, jak jsme později z letáků zjistili, je vedeno jako zrušené. My jsme s tím ale žádný problém neměli.