Dakor, Gudžarát, Indie

17.12. 2010 Takze jak jsem opoustel Dwaraku, dostal jsem velice dobre znameni v podobe pozehnani od jednoho z mistnich brahmanu a panditu z hlavniho chramu. Frederik me s nim seznamil den pred tim a to nejen protoze umi jako jeden z velkeho mala mistnich knezu plynule anglicky, ale hlavne proto, ze je velice vzdelany a dokonce nekolikrat navstivil evropske university aby prednasel o vedske kulture a sanatana dharme a svete div se prednasel pred 6 lety i na Karlove univerzite a v Praze stravil celkem mesic a moc se mu tam libilo. Mluvili jsem asi dve hodiny a dovedel jsem se spoustu zajimavych informaci zejmena z oblasti historie ved a jak je stara Indie a jeji kultura propojena s celym svetem. Jako expert v sanskrtu precetl mnoho mnoho originalnich vedskych pisem, ktere tedy zustali dochovany a krome toho je velice mily spolecnik. Takze jak jsem odjizdel, vsiml si me v ulicce jak se prodiram se svym baglem a zavolal na me a pristoupil ke me a objal me se svyma jasnyma ocima a uprimnym usmevem a popral stastnou cestu a hlavne at se zase brzy vratim do dwaraky pod ochranu Nejvyssiho Pana a ze je to muj domov a utociste a bylo to velice silne a emotivni a ja byl vice nez stastny ze sveho nitra ze primy sluzebnik Pana Dwarakadishe a takovu uceny pandita, ktery siri jeho slavu po zapadnim svete me osobne zehna a zve me zpatky do dhamu.Covic si clovek muze prat.
Beru za 30 motoriksu na 3 km vzdalene nadrazi a tam cekam 40 minut na svuj nejpomalejsi indicky vlak v mem zivote. Nastoupil jsem v 23.00 a do Ahmedabahu dorazil v 15.15 - to znamena ze 470 km jsme jeli temer 16 a pul hodiny ! Nebyl to totiz express ale mistni osobni vlak ktery stavi v kazde zastavce anavic musi casto cekat aby pustil ostatni mijejici vlaky. Nastesti mel jeden vagon lehatka a jednobylo moje ;) a to byl ten ucel protoze to byl jediny nocni vlak do Ahmedabadu a ja tak mohl cestovat a zaroven usetrit za hotel. Jak jsem vzal sve loze hned semse chystal spat a spolecne se mnou v mem kupe 5 indickych chlapku kolem 50-60. Za chvili jsem zrealizoval, ze to bude tezka noc - protoze to rozjeli vsichni a tak silny a hlasity chrapot jsem nezazil ani v zlicinskem chramu - kde nas v nevelke chramove mistnosti spalo cast az 30. Zkousel jsem mlaskani a zduchani a cloumani - ale ti chlapi chrapouv kazde pozici. Milosti Pana jsem chvilemi zabral - jindy se probudil a dlouho nemohl usnout - nastesti v 5.00 vsicni vystoupili a ja zabral tvrde az do vychodu slunce kolem 7.10. Pak jsem se oplachl udelal program - zpival sva kola, cetl - udelal rozcvicku v mistech kde jsme stali, snedl burfi s orechy a rozinkama a banany a mluvil s lidmi a koukal z okna a zase na chvili usnul a jak prijizdime do Ahmedabahu 5 milionove hlavni mesto Gujaratu vidim scenerii slamu z hader a plechu podel koleji kde ziji nejchudsi z chudych a sleduji okamziky jejich kazdodennich zivotu jako starsi muzi a starci pospavaji vsude mozne na slunicku ci ve stinu svych pribytku - zeny vari na otevrenem ohni, spinave nahe deti si hraji detske hry zivota, jedno devce honi s klackem mistniho psa, jine dostava biti od mamy, nekdo se myje pod studnou - asi prave vstaval a mnoho jinych zajimavych ukazu... a mame zpozdeni a je tam skupinka studentu tak od nich vyzvidam jak se dostat z vlakoveho nadrazi na to autobusove a jsou to dobri kluci a uz jedeme diskuzi o zivote a srandu a snazim se jim dat nejake pozitivni rady a idelay do zivota - tak celych poslednich 30 minut pak se z kazdym z nich fotim na pamatku a uz jsme tam a oni me pomohou ven kde jezdi bus linie na mistni nadr ale vypada to na zapletku beru riksu za 20 rupis je to jen 3 km a uz se loucime a jedu - jsme tam za chvili - na obrovskem nadrazi s pomoci asi peti dotazovanych nachazim sve nastupiste a jako by to bylo automaticke bus dakor uz tam stoji a ja mam dobre sedadlo a uz jedeme a Haribol. Za 20 minut pristupuje starsi strycek s asi rok, rok a pul devcatkem v naruci - bus je plny a on s tim nemluvnetem v naruci a s taskou balancuje - po chvili mu prenechavam sve sedatko - zpocatku to nechce prijmout ale tak nejak ho donutim - stejne me boli zadek z toho sezeni ve vlaku a tak se zamyslim jestli bych to udelal i kdybych byl unaveny a nenasezeny - nicmene sklizim respekt sveho okoli a tak se me vsichni ptaji od kud jsem a tak, ale nic stojim a chantuji a je to v pohode... Dakor je 80 km jizne z Ahmedabadu a za dve hodiny uz jsme tam a v te chvili jiz slunce zapada a ja brzy nachazim guesthouse blizko nadru - je to za 150 i s koupelnou - levne ale taky trochu spinave a na velice hlucnem miste - co chci vzdyt jsem tu na jednu noc takze cena je rozhodujici a taky je pozde a ti lidi kolem toho hotelu jsou uzasni a davaji mi vsechny info a ja se rychle sprchuji a delam tilak a oblekam sve vaisnavske roby a dozvidam se ze posledni darsan je do 7.20 a ted je 6.45 a templ je pry kousek walkable distanc ale v Indii to muze znamenta peknou dalku takze nohy na ramena a bezim -- Ranchor, Ranchor -- za 15 minut jsem tam - nadherny velky - netradicni chram - obrovsky dvur do ctverce s vysokymi zdmi a budovami do kola a uvnitr vysoky chram s osmi vezemi a velkou chramovou kopuli vsechno v bilem a chram je plny poutniku a oddanych a vsichni skanduji Ranchor Ranchor - Bozstvo je velke a zarici a nadherne z cerneho kamene a atmosfera je uzasna, stacim se jen poklonit a vytahnout ze srdce nekolik spontanich modliteb - neubehnou ani 3 minuty a knezi, brahmanove zavaraji velke stribrne oltarni dvere a padla pro dnesek konec. Na hodinach je 7.05 pm a ja jsem stastny ze jsem tak pospichal intuici Pana v srdci a naposledni chvili jsem to stihnul o dneska velka milost, vychzim z templu a ptam se na prasadam - zitra je ekadasi a ja dnes skoro vubec nejedl - jeden synek me zavede dozadu do bhoga mandapa - mistnost kde se manipuluje s bhogou a prasadam jak vchazi nebo vychazi z oltare a svete div se maji tam spousta spousta prasadam v- jidla vseho druhu samy nektar a sedi u toho asi 15 lidi zeny i muzi a nejak to porcuji a bali a ja se zbavuji nejakeho second class brahmany ktery me nuti do jakesi puji s ocividnym zajmem o penize a pristupuji k nekomu kdo vypada jako lidr a prosim o prasadam ze dam jako prispevek a on mi dva trochu halvy ale pry mi nemuze dat vic a ja jsem zhrozen kdyz pred sebou vidim velke mnozstvi ryze ruznych sabji, capati, puri, sladkosti a vsechno a zacnu nalehat a skemrat a ze jedu az dwaraky a ze jsem nic nejedl a ze je zitra ekadasi pust a ze jsem host a at je milostivy a chvili to trvalo ale nakonec jsem dostal jeste subji a jedno obrovske puri a tak jsem byl statsny za tu milost a hned jsem to prijmul a chutnalo to nebesky... jak jsem to snedl trochu jsem se zastydel ze jsem si tak nepokorne vynutil prasadam, ale pak jsem si rekl ze o milost se nekdy musi bojovat zvlast kdyz jsem vedel ze zitra uz jsem zase na cestach o ponevadz mam specialni pust ekadasi nebudu moci ochutnat primy prasad offering od Ranchorjiho, a tak je ok a uz me vyhazuji z arealu - Ranchor chodi brzo spat - a je to krasne - kupuji na trhu jeste trochu mleka a vracim se na hotel a brzo usinam a uz spim a uplne zapomenu kdo jsem, kde jsem a jaky je smysl zivota....... chrrr, tamas a ani nevim jestli chrapu nebo ne, ale jsem sam takze to nikoho nemuze rusit :) je tam vsak se mnou jedna velka specielni mucha, ktera se vali po zemi a vydava takovy specielni zvuk - rikal jsem si ze bud je v nejakem extatickem tranzu a nebo umira - nicmene jak jsem zhasnul, tak ztichla - to uz znam z cestovani Karavanem - mouchy jsou aktivni, jen kdyz je svetlo a tak spime ja i moucha pokud tedy neopustila telo. Hare Krisna

Fotogalerie