Dánsko 2011, 4. den - Cesta do Malmö

Dnes máme před sebou výlet do Švédska. Jedním ze symbolů moderní Kodaně je bez pochyby Öresundský most, který spojuje Kodaň se švédským městem Malmö. Spojení těchto dvou měst bylo vybudováno v roce v roce 2000. Stavba se skládá z tunelu o délce 3,5 kilometrů, čtyř kilometrového umělého ostrovu a 7845 metrů dlouhého dvoupatrového mostu. Samotný most je druhým nejdelším na světě a je považován za jeden z novodobých divů světa. Původně jsme chtěli absolvovat cestu do Malmö vlakem, ale Lukáš přišel s myšlenkou, že když pojedeme autobusem, budeme mít mnohem lepší výhled, což se nakonec ukázalo jako skvělý nápad. A autobus je i levnější.

Na zastávce Nørreport nastupujme do autobusu a vyrážíme. Asi dvacet minut trvá než se vymotáme z Kodaně přes letiště na dálnici a pak už vjíždíme do tunelu pod Öresundskou úžinou. V tunelu se ani nerozkoukáme a už jsme na umělém ostrově a před námi se týčí známá konstrukce. Na levé straně vidíme baterii větrných elektráren a švédský i dánský břeh Öresundské úžiny. Po pravé straně se všude rozprostírá moře. Vodní hladinu narušuje pouze vrak rybářské lodi a v dáli plující trajekt.

Jízda po mostě rychle utekla a my vjíždíme na švédskou půdu. Následuje kličkování ulicemi Malmö. Z autobusu vystupujeme nedaleko hlavního nádraží. Rozdělujeme se, já se vydávám bloudit sám se záměrem odlovit alespoň jednu švédskou kešku. Navigace mě zavádí na sever od nádraží do rezidenční části, ale první dva pokusy byly neúspěšné. Pozvolna se tedy vracím k nádraží a od něj mířím do centra Malmö. Je krásný slunný podzimní den, zahrádky restaurací a kavárniček jsou zaplněné a z lidí sálá pohoda. Ne nadarmo bývají Švédové označování jako nejoptimističtější národ v Evropě. Postupně míjím kostel Sv. Petra, budovu radnice a náměstíčko Lilla Torg.

Z centra mě navádí šipka do parku Kungsparken, který mi připomíná pražskou Stromovku. Zde se snažím o odlov kešky, ale opět mi není přáno. Přes vodní kanál se dostávám do sousedního parku Slottsparken, který je zbarven do pestré směsice podzimních barev. Okolo rybníčku se přesouvám ke staré pevnosti. Cestou míjím Technické muzeum a musím se usmát. To co jsme v Helsingøru hledali marně celé dopoledne, v Malmö najdu jen tak náhodou. Přicházím k pevnosti, která slouží jako městské muzeum. Bohužel už nemám příliš času, do setkání s mými spolucestovateli mi zbývá něco málo přes půl hodiny. Pevnost tedy jen velice zběžně proběhnu a okolo větrného mlýna mířím zpátky na náměstí Gustav Adolfs torg, odkud nám jede autobus zpátky do Dánska.

Zpáteční cestu příjemně unaven částečně poklimbávám. Po příjezdu do Kodaně si chci spravit svou kačerskou reputaci a opět osamocen se vydávám do kodaňských ulic. Autobusem jedu ke stanici metra Forum, kde mě na přechodu kromě cyklistů překvapuje i velká skupina běžců. Chvíli nevím, na kterou stranu mám uhýbat dříve. Místní jsou však na tyto situace zvyklí, všichni se bezpečně vyhnou a nikomu to ani nepřijde divné. Metrem odjíždím na konečnou stanici Vestamager, u které leží nově postavené sídliště na okraji města. Všude je plno zeleně, umělé vodní kanály, stezky pro běžce a bruslaře, spousta víceúčelových hřišť. Kešku bohužel nemohu odlovit, protože místo uložení je momentálně okupováno skupinkou bruslařů. Nevadí, alespoň jsem se podíval na to, jak může také vypadat sídliště.

Protože doba už pokročila, rozhoduji se pro návrat domů. Na přestupním bodě Nørreport zkouším poslední pokus na odlov a hurá, zadařilo se. Osud tomu chtěl, že má první kodaňská keška je Copenhagen Subway, což mě jakožto pražského metráka těší dvojnásob. Radostně se autobusem vracím k hlavnímu nádraží a do hotelu. Kluci přišli asi patnáct minut přede mnou. Protože to je naše poslední noc, balíme si zavazadla, abychom ráno v klidu vše stihli.