Demontáž větrné elektrárny

Cestopisy

Na ten kopec se musí vyjet • Fotografie (63) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (63 fotografií)

U přejezdu to pořád jde

V Loučné už to začíná

Vstoupit do fotogalerie (63 fotografií)

Zavedení letního času pro někoho přináší utrpení, pro jiné je to celkem příjemná změna. Zvlášť teď uprostřed června, když jsou dny nejdelší je možno (pro nás z okolí) vyrazit po pracovní době i na kratší výlet do hor a ještě se vrátit za světla. Poslední dobou jsem nějak přepracován a na hory není čas, ale nakonec se nějaký čas naskytl, tak jsem si vyjel Na Dlouhé Stráně. Popisovat důkladněji trasu kterou jsem jel asi 5x (možná i víc) a v částech ještě něco navíc nemá valný význam. V podstatě je to o tom, že tři hodiny jedete nebo spíš se plahočíte do kopce a za hodinu jste zpátky. Tak je to zjednodušeně. Samozřejmě v údolí od Šumperka přes Rapotín a Losiny do Loučné je to v pohodě, ale pak pomalu přichází jatka.

Ale abych si nestěžoval, jak je teď v provozu středisko v Koutech, udržují se i cesty kolem dokola, takže asfaltka z Loučné ke sjezdovkám a elektrárnám na Medvědí hoře je poslední dobou celkem pozametaná (jezdí se tu závody). V době ne tak vzdálené byla vždy po zimě vysypána drobným štěrkem a v zatáčkách se toho hromadilo, že se nedalo zabrat. Teď až na výjimky (není-li kolem těžba) je cesta celkem holá. Tradičně nejtěžší stoupání je zhruba v úseku rozcestníku Pod Vlčím sedlem, Uhlířská cesta a až za serpentinu pod úžlabinou mezi Mravenečníkem a Kamencem, pak už to zase jde. Asi tři roky jsem tu nejel, vyhlídková míst jsou nějak zarostlejší (nemůžu si tolik odpočinout), ale jak přijíždím k sjezdovce, tak se podívám, jak tady mají vyznačené ty bikerské sjezdy. Pak už je horní stanice lanovky a kousek za ní větrné elektrárny. Přeci jen mi cesta nějaké zpestření přinesla. U větrníků vidím autojeřáb, jedna vrtule je pryč i s krytem, nahoře je nějaký montér. Rovna probíhá údržba a oprava jedné z elektráren. Tak se můžu na takovou vrtuli podívat zblízka. Větrníky na Medvědí hoře sice nepatří k těm největším, ale na horách působí dosti mohutně. Jak mi prozradí jeden z montérů, snesená vrtule má asi 6 tun. Podle odhadu je lopatka dlouhá asi 10 metrů (dá se to zjistit). A jak poklepem zjistím, povrch je ze sklolaminátu (na kousku je i vidět vlákno). Použitý jeřáb má výsuv 50m, to už je celkem slušný macek.

Od elektráren je malý sjezd k Borovému potoku a pak poslední výjezd k horní nádrži. U hromádky kamení jsem zastihl ušáka, ale nepostál mi. K horní přehradě jezdím nejkratší cestou, za závorou hned Doprava na parkoviště a poslední metry po schodech, je to rychlejší, než než objíždět kopec k Mravenečníku. Nádrž je zrovna celá vypuštěná, takže záběry na Praděd přes vodní hladinu si můžu ušetřit. I tak je toho k vidění dost. I ten časový rozvrh mi celkem sedí, ale přece jen, 7 hodin večer je tak akorát k odjezdu. Zpátky tradičně tou kvalitnější cestou k dolní nádrži, ještě se můžu chvíli kochat okolními velikány. I přes přítomnost vodní elektrárny je myslím pořád údolí Divoké Desné tím nejhezčím údolím Jeseníků. A plnou dolní nádrž jsem už taky dlouho nezažil.

Poslední aktualizace: 14.6.2013

Demontáž větrné elektrárny na mapě