Divoká Kuba - 1. část

Při příletu do Santiaga de Cuba byla noc. Měsíc nad mořem byl v úplňku. Město bylo jen málo osvětlené. Kolem příletové plošiny se chvěly palmy. Kubánský vlhký slaný vzduch mi zamotal hlavu. Všichni policisté na letišti měli na ústech roušky. Nebylo to tak dlouho, co v Mexiku zabíjela prasečí chřipka. Ale zpět k našemu dobrodružství na letišti. Celníci nás rozdělili a vyslýchali. Jen několik vět jsem rozumněla a dokázala na ně odpovědět. Pak jsme se snažili dorozumnět na papíře. To šlo lépe. Celník se mě ptal, proč jsem přijela na Kubu, kde budu bydlet, jaké místa chci navštívit, co dělám, odkud jsem a jestli jsem byla někdy v USA a tak podobně. Další kontrola probíhala v druhé hale. Batohy jsme dali na zem doprostřed místnosti a prvně na ně pustili velkého ovčáka a pak menšího ratlíka. Psi batohy očuchali. Potom se nás ujala korpulentní policistka a přísným pohledem nám přikázala, abysme vybalili naše menší zavazadla na stůl. Každou věc zkoumala a vyptávala se. Nejvíc si prohlížela foťák. Ptala se, jestli je profesionální. V mém batohu objevila krabičku se třema cigaretama. Jednu vzala a trochu tabáku vydrolila na stůl a očichala. Ještě se nás zeptala, kolik s sebou máme peněz. Nakonec nás propustila.

Dostali jsme se ven na ulici před letištní budovu. Tam se na nás sesypalo pár taxikářů. Tono smlouval o cenu. Vybrali jsme si jednoho a nechali se svést do města. Dovezl nás do casa particulares, což jsou soukromé ubytovny pro turisty v domácnostech kubánských rodin. Po cestě jsem sledovala většinou polorozpadlé malé domky, na které u nás doma těžko narazíte. Ulice byli spoře osvětlené žlutým světlem. Policisté postávali na křižovatkách. Cítila jsem strach a vzrušení z té zvláštní tajemné atmosféry.

Naše první bydlení v Santiagu de Cuba

Naše hostitelka Lidie O`Farril je typická kubánka s úsměvem od ucha k uchu. Pokoj v přízemí s malým oknem, ale prostorný s velkou postelí. U postele dva noční stolečky se starožitnýma lampama. Samozřejmostí je na Kubě klimatizace a větrák skoro v každé místnosti a puštěný na maximum. Sprcha byla vyrobena z nástavce od konve a teplá voda se ohřívala přes elektriku zvlaštním spínačem v koupelně. Nesmí se to nechat dlouho zapnuté, jinak se můžete opařit horkou vodou nebo zařízení zkratuje. Měla jsem strach, že mě to kopne. Ze všeho zařízení a nábytku dýchala dlouhá léta, která to sloužilo. Pokud se něco rozbije, musí se to opravit. Tak je to na Kubě se vším. Od aut po obyčejné věci denní potřeby.

Po únavné cestě, která dohromady trvala dlouhých 14 hodin a navíc s překonáním dvou časových pásem jsem se zvládla ještě umýt a spala jsem jako nemluvně.

Příběhy provoněné kubánským tabákem vám přináší cestovní kancelář ESO travel. Nechte se omámit kubánským rumem, bílými plážemi a barevnými vesničkami – dovolená Kuba!

Fotogalerie