Dolomity - Karersee, Pordoi Pass, Marmolada, Latemar, Rosengarten, pohoří Sella, Brixen-ITÁLIE

 DOLOMITY  křížem krážem - ALBUM

Dolomity   jsou  součástí Alp. Alpy  zasahují do sedmi  států a  jsou tak největším horským evropským systémem. Táhnou se v délce  asi 1 200 km. Název dali  masívu  Keltové, ale každá zem, ve které se  Alpy nachází, si je pojmenovala  po svém. 

V druhohorách (před  cca 250 000 000 lety) se v těchto místech, kde již však  daleko dříve působily  na oblast i mnohé jiné vlivy (vulkanická činnost atd.), nacházelo prehistorické moře Tethys. V moři se  usazovaly sedimenty z řas, korálů, měkkýšů, ryb a  dalších. Tyto se  staly prvozákladem složení. Pod vlivem zemětřesení a také vrásněním vznikaly  alpské masívy, které se výrazněji zvedaly  na přelomu třetihor a  čtvrtohor. Do dnešní  podoby později vymodelovaly především úpatí hor síly  vodní.  Táním těchto ledovců se v údolí Alp  začal probouzet život. Celý proces  byl  daleko  složitější a rozsáhlejší a  trval  miliony  let.

Dolomity (o rozloze  4 750 km2, s nejvyšším vrcholem Marmolada 3 343 m), jedny z nejpozoruhodnějších a svou divokou malebností prý i z nejkrásnějších částí italských ALP, jsou nazvány  po Déodatu Gratet de Dolomieu (1750 – 1801),  francouzském mineralogovi.  Tento pán  odnesl  vědci N.T. de Saussuerovi horninu k rozboru. Chemické složení  dolomitu  je (pro mne  španělskou vesnicí – pouze cituji  slova našeho průvodce)   CaMg(CO3) ² - uhličitan  vápenato-hořečnatý.

Hory nemají souvislý hřeben, skládají se z různě tvarovaných skalních hřebenů a bloků, věží, stěn a ledovců. Mezi těmito  různorodými útvary se nachází hluboká údolí.

Dolomity   se dělí  na 2 oblasti - východní a  západní. Nejvýznamnější řeky této oblasti, tvořící západní hranici   území,  jsou Adige a Isarco. Oblast Dolomit  je bohatá na živočišstvo (žijí zde medvědi, kamzíci,  jeleni, orli, sovy) a rostlinstvo (rostou tady borovice, modřín, hořec, alpská růže, protěž, koniklec, sasanka  a  další).

Probudili jsme se  do pěkného dne, skutáleli se  z  našeho  útočiště (výšin Paganelly) do údolí  a ujížděli oblastí  Trentino-Alto Adige k Bolzanu. Z obou stran silnici, jež kopírovala řeku Adige,  lemovaly  vinice,  táhnoucí se až do výšky 1 400 m.n.m. a  nekonečné plochy  jablečných sadů. Bolzánské porfyrové údolí obepínají načervenalé hory a tvoří mu ochranu. Díky své  struktuře, způsobené dřívější vulkanickou činností a nánosy, je údolí velmi úrodnou oblastí.

Projeli jsme  stotisícovým Bolzanem, největším městem Jižního Tyrolska,  známým  textilkami (výrobou oblečení pro horolezce)  a  výrobou  stavebních materiálů. Z dálnice  za  městem    jsme pak  odbočili  doprava  a  údolím Eggental (Val d’Ega ) vnikli do  hor. Asi po 20 min jsme  zastavili  a kochali se  alpským smaragdově  zeleným jezerem  Karer – (Karersee  - Lago di Carezza), v němž se zrcadlily zuby  severní strany  Latemaru (2 842 m). Pokračovali jsme sedlem Karerpass (Passo di Costalunga) do Pordoi Pass.

Když  náš  dostavník  cestou do Pordoi Pass míjel  po levé straně pohoří (VID.) Rosengarten, průvodce  nám povyprávěl  legendu, která se k Růžové zahradě váže: Kdysi dávno zde vládl král trpaslíků – Laurin. Před  hradem pěstoval nádherné růže. Vlastnil oděv, který ho dělal neviditelným. Zamiloval se  do princezny Simhildy  z jiného  království a unesl ji. Kníže Dietrich z Bernu se rozhodl  princeznu zachránit a podařilo se mu přemoci  lstivého  Laurina  i přes  jeho neviditelnost. Trpaslíka totiž prozradil pohyb  růží, ve kterých  šlapal. Poražený (a  růžemi zrazený)  Laurin  zahradu  proklel: „Nechť ani světlý den, ani tmavá noc již nikdy nespatří magickou nádheru růží“. Zapomněl však na přechod mezi dnem a  nocí. Díky Laurinovi (nebo  spíš akumulací tepelné energie?) dochází k tomu, že před západem slunce se prý  Rosengarten  rozzáří červenou barvou  a  vytváří nádhernou scenérii.

 V Pordoi Pass (Pordoijoch) jsme  kabinovou lanovkou  Sass Pordoi ( z  2 239 m.n.m.) během krátké chvíle vylétli  do výšin obrovských   skalních  bloků různých tvarů i barev (VID.). To, co  jsme  viděli z útesu Pordoi (2 950m.n.m.), je  jen těžko popsatelné, i fotografie jsou  příliš ploché na zobrazení  skutečnosti. Počasí bylo  přímo ukázkové. Modré nebe vysoce kontrastovalo jak  s pokrývkou sněhu, tak  i s neuvěřitelnou (až  trochu nepřirozenou) červení  masívů.

S obdivem  jsme pozorovali panorama  Dolomit -  skalní útvary   Piz Ciavaces,  horský masív Sasso Lungo, Tofana di Rozes,  ledovec Marmolady  (Ghiacciaio della Marmolada),   Gruppo di Sella a mnohé další. Koukali jsme také  do  hlubokého  travnatého údolí. Lidi byli  pidilidmi a silnice se vlnila jako pidihad v této úchvatné krajině.

Šaškovali  jsme chvíli  u kříže Sasso Pordoi. Až po  půl roce  jsem z internetu zjistila, že  pod vrstvou sněhu, po kterém jsme  bezstarostně hopsali, se nachází  propast se skalním oknem.

Pokračovali jsme pak dále  v naší krasojízdě  a připadali si jako mravenečci   (v porovnání s  obry,  pod kterými  jsme  projížděli). Opět (stejně  jako  např.ve  Švýcarech při zhlédnutí ohromné Monte  Rosy) mne napadlo jediné vystihující slovo – POKORA.

Profrčeli jsme   lyžařským střediskem  Arabba, dále průsmykem Campolongo (Passo Campolongo) a  na 5 min. pak  zastavili u Svatého  kříže  nad  lyžařským střediskem Corvara. Za  městečkem Val Gardena (známým výrobou a prodejem  mistrovských řezbářských děl) jsme  přibrzdili na další vyhlídce (Passo Gardena) a pak pokračovali  do Brixenu, kde proběhla  naše poslední zastávka.

Brixen, nejstarší město Tyrolska (v minulosti   též sídlo biskupů), je spojeno  (v souvislosti s našimi dějinami) s básníkem  a novinářem Karlem Havlíčkem Borovským. Tento žurnalista a kritik doplatil na svůj  literární boj   proti   habsburské monarchii  čtyřletým exilem právě  zde.  Spolu s ním v  Brixenu  žily  i manželka a dcera. Prostředí  bylo pro všechny  poměrně  příjemným  vyhnanstvím. Borovský tu  však strádal  psychicky.  Za doby  exilu vznikla jeho díla Tyrolské elegie a Král Lávra.

K jeho domku (který  stojí  dál od  centra)  došel z celé skupiny už  jen málokdo.  Po prohlídce biskupství s pěknou zahradou, kde  vedle   zelí  a další zeleniny  rostly různé druhy květinek, jsme navštívili Brixenský  dóm - VID. (kostel Nanebevzetí panny  Marie), na něj navazující podloubí s výjevy  z křížové cesty, dále pomník padlých v 1 a 2. sv. válce… a pak jsme padli i my… Ucaprtaní z celého dne jsme  skončili na zmrzlině  v kavárně na brixenském náměstí.

Z Brixenu jsme se vraceli domů  opět přes  Bolzano, čímž se náš "kruh"   uzavřel.

Neméně  atraktivní pohledy jsme si  užili i poslední den zájezdu CK VOMA.

 

 Články  s výlety  v  Dolomitech související:

Piccolo Lagazuoi, Passo Falzarego, Lago di Misurina, Tre Cime di Lavaredo

Lago di Garda