Dovolená 08 - 7 - Jak jsme viděli Broumovské stěny podruhé

I dneska se budíme do překrásného rána a po přesunu na nádraží odjíždíme busem do Police nad Metují. Tady přestupujeme do miniaturního autobusu do Machova, což je rozlehlá větší obec téměř u hranic s Polskem. Mají tu dokonce i náměstíčko a dostatek ubytovacích a pohostinných zařízení. Vybíráme si zelenou značku a necháme se jí vést napřed údolím a pak lesem na louku, překonáme potok a stojíme u shluku stavení s rybníčkem a soškou vodníka. Po velice slušné lesní asfaltce s mírným sklonem stoupáme několik km až po Machovský kříž.

Stojí tu hezký turistický altánek a velká turistická mapa. Zprava k nám přichází nějaká manželská dvojice a když se na tu stranu lépe podívám, tož tam vidím hraniční kameny. Běžím se na ně podívat a pak volám na Janu, ať sem jde taky. Fotíme se před cedulí s nápisem " Vítejte v Gorach Stolowych" a nemůžeme si dostatečně vynachválit Schengenskou dohodu. Od nynějška už žádný nákaz, zákaz, příkaz a rozkaz, ale člověk si může přes hranici svobodně jít kam a kudy chce, jen musí mít u sebe alespoň platný občanský průkaz. Myslím, že od převratu a od doby, kdy jsme vrátili ruské Ivany zpět k jejich mamušám a Natašám, tož to bylo zatím v rámci EU nejrozumnější politické rozhodnutí ... ( Zrovna včera večer nám soused v kempu - ten z Hlučínska - popisoval příhodu, kdy si vyjel za mlada autem s milenkou k polským hranicím. Když si vybírali místečko, kde se budou moci oddat naplno erotickým hrátkám, tak se dostali na území sousedního státu. Samozřejmě je hned zadrželi bdělí a ostražití polští pohraničníci. A protože sebou neměli žádné doklady - občanky si nechali v autě - tak je sebou vzali na výslech a po četných telefonátech do Československa pustili až na druhý den. U nás z toho měli průšvih jak hrom a následné popotahování a to jsem ještě z jeho hlučínského "hutorení" nepochopil, jestli to měl sebou jen "galánku", anebo už byl tehdy ženatý a opravdu to byla milenka ... )

Chvíli si povídáme s tou dvojicí u altánku. Dozvídáme se, že se byli na dva dny podívat do Polska a přespali tam v jednom kempu, kde dostali i snídani a celá ta sranda jich vyšla asi na 700 korun. Loučíme se a vyrážíme dál. Napřed je to po kamenité cestě, ale její povrch se neustále zlepšuje a zanedlouho stojíme na náhorní rovině u dalšího altánku a rozcestí Pánův kříž. Po žluté značce se jdeme podívat na začátek skalního bludiště na Signálu a na Junáckou vyhlídku. Tak na ní a z ní se ještě i přes vzrostlé stromy fotit dá a výhled je také pěkný. Jana tu s foťákem zůstává dál blbnout a já proto chvátám kus cesty do skalního bludiště. Ale tady je to všude všechno beznadějně zarostené a zvěčnit se tu nedá lautr nic !! (Kdyby to tu tak Jana viděla tenkrát před dvaceti lety, jaká to tu byla romantika a paráda !! )

Vracíme se na rozcestí k altánku a protože má Jana čím dál větší problémy s nohou, dává si delší oddech. Já si beru i její digitál a prchám na okruh druhým bludištěm na temeni Božanovského Špičáku - to je tady ve Stěnách se svými 783 m nejvyšší kopec... Tentokrát vede moje cesta skrze zdejší kamenné ZOO. A znovu zažívám obrovské zklamání : 50 % všech bizarních a pitoreskních skalních "hříček" je náletovými dřevinami zacloněno tak, že se tu také skoro vůbec nedá fotit anebo vám k tomu chybí patřičný odstup ! Je to hrozná škoda, protože zdejší nevysoké skalní útvary mají fantastické tvary a hodně z nich vypadá jako zkamenělé zvířátka. Vidět tu můžeme Velblouda, Kočku, Varana, Želvu, Kačenku a další... Výskyt takovýchto skalek s podobou zvířat v tak velké koncentraci a na tak malé ploše u nás myslím nemá obdoby ... Vážení páni lesníci, obracím se na Vás jménem svým a jménem nejširší turistické veřejnosti s prosbou : opravdu by to tu nešlo trošku prořezat a udržovat odlesnění aspoň na několik metrů od těchto zajímavých a fenomenálních skalních útvarů ? My - vděční romantici bychom Vám za to líbali paty !!!

Vracím se k Janě, oba posvačíme a pak vystupujeme jen velmi mírným sklonem lesem na další rozcestí. Ke Koruně se podívat nejdeme - není čas - a pro naše další putování si vybíráme cestu v barvě žluté. Kratším stoupáním se dostáváme pod vrchol skalního hřebene s mohutnými a velice malebnými pískovcovými útesy. Pak už mírně zestupujeme mezi početnými skalními hradbami a nižšími stěnami - i nějaký ten hřib se kolem najde, ale tyto jsou nejedlé, poněvadž jsou to všechno houby z kamene.. ( Snad kdybychom měli apetýt a schopnosti obra Kamenožrouta z pohádkového filmu Nekonečný příběh, tak to bychom si na nich určitě s chutí smlsli ... )

Mezi skálami obcházíme povalové chodníky z uschlých a prohnilých "kúláčů" - ( na nich hrozí přinejmenším vyvrtnutí nohy ) - a přecházíme přes vyschlé močály a malá rašeliniště, která jsem tu viděl ještě před těmi dvaceti lety. Pak o něco prudším a mnohem divočejším terénem zestup pod vysokými skalními stěnami na rozcestíčko. Odtud už je to jen kousíček ke Kamenné bráně. Tento nádherný skalní útvar by klidně mohl být jedním ze symbolů Broumovských stěn !! A nejenom že je to přírodní úkaz mimořádně malebný, romantický a fotogenický, ale je od něj i moc hezká vyhlídka na celou Broumovskou kotlinu s "hlavním" městem Broumovem uprostřed ! Odpočívá tu jedna dost unavená paní, která dnes podnikla výšlap až od Hvězdy a zatímco tady fotíme a obdivujeme Bránu, vystřídá se tu i dosti značné množství dalších turistů...

Od Brány nás čeká Ostrý a nepříjemný zestup na lesní cestu. Míjíme studánku a pak dalším nechutně strmým klesáním na dno skalní rokle. Po vrstevnici ocbcházíme jeden skalnatý výběžek "Stěn" do další hluboké strže. Když od ní stoupáme lesem nahoru, tak potkáváme toho kluka a dvě holky, co jeli vedle nás ve vlaku do Adršpachu - ( vede je ta holka - napřed "s" a pak "bez" - těch černých plavek ! ) Ptáme se, jak to máme daleko do Slavného. A oni všichni zase vytěžují informace od nás : " Na "Bránu" je to jenom hodina ... no to je paráda - na Špičák jenom dvě hoďky ... no to je SUPER !!" rozplývá se nadšením to ukecané děvče...

Pod stožáry vysokého napětí procházíme roklí s ohromnými balvany na dně a pak podnikáme průstup částí Zaječí rokle a zde si zvolíme zkratku přes její nejstrmější část a je to tzv. "cesta pro dobytek". A já se pak nahoře tluču do hlavy, jaké jsme to telata, protože jít jen o 0.5 km dál, tak jsme mohli vidět jednu z nejhezčích roklí Broumovských stěn !! No - snad někdy příště ... Pořádně zpocení a vyfluslí se konečně vyškrábeme na vrcholové temeno kopčiska a já tady zbystřím zrak : Hrome - tady jsem přece předevčírem fotil skalní město nad Zaječí roklí shora ! A fakt !! Po sto meterch jsme u prvních Slavenských hřibů a odtud spěcháme dolů do Slavného na bus. Jede s námi i ta paní od "Kamenné brány", bydlí v Praze a přítel v Olomouci, takže je skoro pořád na cestách !

V Polici n. Metují opět přestup a v Náchodě si v "naší" hospodě Jana dává na večeři smažené žampióny s oblohou a já zase žampiony se šunkou a těstovinou a krmím se po domácku lžící a je to moc Dobré a je toho dost ! Potom se odplazíme do kempu na kafé a pod sprchu a spát... A ráno nám sousedé říkají, jaká byla o půlnoci hrozná bouřka a my ji vůbec neslyšeli !!!