Dovolená 08 - 8. Jak jsme šli do Pekla
Aby nedošlo k nějakému omylu - toto není popis cesty naším posmrtným životem - ale návštěvy jednoho velice hezkého a romantického místa v údolí řeky Metuje, nacházejícího se přibližně uprostřed mezi novým městem nad Metují a Náchodem ! Než se tam ale vypravíme, musím se alespoň několika odstavci zmínit o tom, co jsme podnikali včera ... Včera byla sobotěnka, sobota a ve vývoji počasí nastal zvrat : od rána nám prší a tak si rádi přispíme a teprve před polednem se oblékáme a jdeme do středu Náchoda na oběd. Ve Sportu obsluhuje jen jedna šenkýřka, dneska je tu pořádně narváno a tak skoro hodinu čekáme na porce objednaných španělských ptáčků. Vůbec nám ale není dlouhá chvíle, protože pozorujeme osazenstvo u vedlejšího stolu. Jsou to "noví obyvatelé" našeho kempu - sympatický manželský pár se dvěma už odrostlejšími potomky. Dcera je tichá, ale když přinesli jídlo tomu mladému. tak strčil nos téměř až do talířku s výrazem : "Co to proboha je ?!?" Pak začal jíst a vzápětí se nadšením roztleskal a k smrti tím vyděsil okolní hosty !!
Po obídku odjíždíme busem nahoru Do Dobrošova. Asi vám bude toto jméno dost povědomé... Ano, nad odlesněném vršku nad obcí se nachází veřejnosti zpřístupněný komplex mohutných pevností, stavěných zde za 1.republiky na obranu před německou expanzí. Ve vzdálenosti asi 10 km od Náchoda a na kopci s kótou 625 m tu najdeme soubor unikátního, ale nedokončeného fortifikačního systému. Výstavba z vysoce kvalitního betonu započala r. 1937, ale protože už o rok později přišel Mnichov, museli narychlo zmobilizované posádky systém pevnosti opustit. Těsně před dokončením zde byly jen tři použitelné objekty - dělostřelecký srub Zelený, Můstek a Jeřáb. Obnovený a zpřístupněný pěchotní srub Březinka už leží stranou a blíže k Náchodu... Bohužel tyto pevnosti - a zároveň všechny ostatní z širokého pásma opevnění - nikdy nesplnily svůj účel, ke kterému byly budovány. Po Mnichovské zradě posloužilo pevné zdivo některých z nich k "testování" síly nacistických zbraní a po válce pak byly jejich interiéry rabovány národním podnikem Kovošrot !
Nahoře na kopci u pevností mají dneska sraz motorkáři. Před vstupem parkuje snad na 100 různých mašin. K vidění tu nejsou jen nádherné Harleje a jiné cizokrajné stroje, ale spatříme tu i české "zetky", jawy, mustangy a pionýry. Janu moc vojenské věci nebaví - doma se dokonce se mnou nedívá ani na válečné filmy - a tak se domlouváme, že mne zůstane čekat v bufetě. Já razím na prohlídku, ale protože je kvůli motorkářům přesunuta až na půl čtrtou, vracím se za manželkou ještě na kávu.
Pak už hurá do útrob velice zajímavého podzemí ! Vlastní prohlídka trvá 75 minut, stojí 50 kč a myslím, že pro milovníky vojenské historie by měla být návštěva Dobrošovských pevností přímo povinností ...V horním patře při velmi poutavém výkladu průvodkyně můžeme obdivovat makety děl a jiných zbraní. ( Zde instalované původní houfnice měly dostřel 11 km ! ) Pak nás čeká zestup po více jak 170 schodech v šachtě do vlhkého a jen málo stupňů teplého podzemí. Procházíme hlavní galerií a prohlížíme si sklady munice, kasárna, polní nemocnici a spojovací chodby a šachty. Zároveň se kromě jiného dozvídáme, že jednotlivé objekty pevnosti měly být propojeny v hloubce do 35 m pod zemským povrchem chodbami o délce téměř 2 kilometrů ! Procházíme si dost podstatnou část podzemí a na závěr nás čeká opět výstup po mnoha schodech nahoru do srubu Můstek. Z betonové kopule je fascinující vyhlídka na Orlické hory s podhůřím, velký kus Polska a Krkonoše. Okuláry mého dalekohledu mi dokonce přiblíží i královnu českých hor - majestátní Sněžku !
Pak s Janou odcházíme na další kopec s holým vrcholkem, kterému vévodí rekonstruovaná Jiráskova chata s malou rozhlednou. Nakoukneme i do hezkého interiéru, ale na nějaké posezení můžeme rovnou zapomenout - je tu víc než plno ! Ještě se nějakou dobu kocháme výhledem na přehradu Rozkoš a okolí a pak už velmi krásnými zákoutími a po lukách s dalšími výhledy dolů do Náchoda.
Já pak skočím do Bělovsi nabrat do Pet lahví lahodnou minerálku Idu. Večer nám sousedé líčí svoji návštěvu Polska - prý se tam byli podívat v nedalekých lázních a prý je to tam špica ! ( My se rozhodujeme, že se tam podíváme poslední den našeho pobytu ). Pak ještě poslech zpráv a předpovědi počasí z rádijka a jdeme spát ...
Dnes vstáváme brzy - už je hezky - a po snídani a kávičce odchod na cyklobus. Naším cílem je Nový Hrádek a hrad Frymburk, pak půjdeme údolím Olešenky do Pekla a odtud do nového města n. M. Tolik plán...
Jedeme tam znovu přes Dobrošov a pak ještě přes několik příhraničních obcí a zanedlouho jsme v Novém Hrádku. Je to větší obec i s náměstíčkem a na něm nacházíme dvě samoobsluhy. Ta jedna z nich je historickou památkou, protože design a obsluha uvnitř je ještě ryze "socialistická"... Kousek za Hrádkem se má nacházet zřícenina hradu Frymburka. Nikde ale žádná šipka či ukazatel, ruina není odnikud vidět, zeptat se na cestu k ní není koho a tak docela naštvaní zestupujeme lesem dolů do údolí. U vrátnice u malé KOVO fabričky svačina a pak pokračujeme pořád zalesněným údolím Olešnice směr PEKLO ! Aby to bylo stylové, tak němu procházíme částí doliny, která je pojmenována Předpeklí či Zápeklí a je už vlastně kaňonem a pak už jsme konečně na místě ! Vlastní PEKLO vzniklo zkomoleninou jména starobylého mlýna "Pekelec" a za svůj věhlas vděčí roku 1912, kdy byl podle plánů architekta Dušana Jurkoviče přestavěn na romantickou výletní restauraci. Bývalý mlýn se nachází hned vedle řeky Metuje a je význačnou křižovatkou nejen turistických cest, ale sbíhají se tu také mnohá údolíčka a kaňony. Ve strmých stráních někde nad námi se prý nacházejí desítky skalních útesů, některé o výšce až 100 metrů. Jeden z nich se jmenuje Koníček a tato vyhlídková skála je přístupná po žluté turistické značce. Výstup na skálu - ( jak vím z vlastní zkušenosti z mé retro minulosti ) - je ale jen pro ty zdatnější, protože výstup je trochu krkolomný a za pomoci jistících řetězů ... Všechny skály v okolí jsou břidličnaté a velice zvrásněné a tvoří je hlavně fylity. Některé skaliska a malebné skalky pak v hlavním kaňonu před Movým městem zestupují ze strání až do koryta říčního toku.
Musíme říct, že před i v restauraci je dneska lidí, jako by zde byla turistická porodnice ! Fotíme sebe, vodníka, čerta a restauraci a poté si v bufetu objednáváme gulášovou polévku a pití a zdravíme se se sousedy. Jsou to rodiče toho kluka z restaurace Sport, který tam "hvězdil" při včerejším obědě. ( Na interiéry výletní restaurace PEKLO můžeme zapomenout, ta "nený pro česká lidi, ta jenom pro "šprechenzidojč peoples" !! Sousedé si dnes vyrazili sami bez dětí a z Pekla se vrací zpět do Náchoda. My jsme je ale nějak špatně pochopili, mysleli jsme, že tam taky půjdou hlavním kaňonem do nového města a tak jsme šli ze začátku pomalu a stále se po nich ohlíželi, jestli už vyrazili za námi. Vlastní, hluboce zaříznuté údolí řeky Metuje - spíš opravdový kaňon - je překrásný ! Cesta po proudu řeky vede po jejím druhém břehu, kde vás neruší provoz na silnici a vy se tak můžete v klidu obdivovat nádherným zákoutím a malebným skalám nad řekou. Je to paráda, ale naše nožičky už protestují proti ušlým a stále přibývajícím kilometrům a tak jsme rádi, že se na nich konečně dopajdáme do nového města.
V hotelu Metuj je cenová relace jídel poněkud vyšší, než jsme schopni akceptovat a tak si tu dáváme jen kávu a pak se jdeme projít ještě nahoru za renesancí na historické náměstí a fotit vyhlídky ze skalního ostrohu nad Metují.
Při příjezdu do Náchoda k naší nelibosti zjišťujeme, že je dneska ve Sportu zavřeno a tak volba náhradní restaurace padá na tu jednu sídlištní. Jídlo je jen na objednávku a je to steak. Přinesou nám sice ohromné porce, ale to maso je nějak málo prosmažené. Po příchodu do kempu se jde osprchovat napřed Jana. Já si v klidu luštím křížovku, když mi najednou hrozně zahřmí v bříšku !! Pak přichází strašná žaludeční křeč .... a když odezní, tak rychle zamykám chatku a s vytřeštěnými zraky a průpovídkou od Galušky: " Noženky utěkajte, nebo vás obarvím na hnědo !!" prchám třetí kosmickou rychlostí na nejbližší WC !!! Stačilo několik sekund a mohl jsem být vyhlášen "Hrdinou dne" a věřím, že by bych byl po zbytek pobytu v kempu slavnou Superstar ! "Bohužel" jsem propásl příležitost být slavný a interiér toalety jsem jak "na sviňu" na poslední chvilku stihl !!!