Nejedeme k moři, ale tradičně se vrháme do poznávání naší zemičky. Ono je to mnohdy paradoxně tak, že dobře známe místa vzdálená, ale to co máme, jak se říká, u nosu, to neznáme. Letos jsem dovolenou vybírala na poslední chvíli. Někdy v květnu jsem zapíchla prst do mapy, v Jeseníkách zjistila nabídky zajímavostí a pěkných míst pro všechny varianty počasí a zvolila Zlaté Hory. Hotel Minerál měl volnou kapacitu, ceny mírné, podle informací nedávno rekonstruovaný, to by mohlo být prima. Ve svém věku již preferuji pokoje s příslušenstvím a zde nabízeli i bezdrátový internet a TV. Já vím, řeknete, že to je už v dnešní době snad všude, ale ne všude mají pro nás služby za tak příjemné ceny a v blízkosti vlak i autobus, protože na dovolenou jezdím bez auta a za každého počasí chci vyrážet do okolí. Ono to má i své velké výhody. Všechny pěší výlety si mohu naplánovat z místa A do místa B a nemusím se vracet k autu. Zda z místa B jede nějaký veřejný spoj lze také snadno vyhledat na internetu. V tomto směru jsme tedy vybavení. V zavazadlech je plán na každý výlet s mapkou, popisem trasy, variantou dle počasí a jízdním řádem. Já a můj nejmladší potomek Michal (32)jsme připraveni.
Je neděle 22. července 9 hodin, starší syn je již s autem připraven před domem. S autem? No ano, autobus do Zlatých Hor jede v 6 hodin ráno a cesta mu trvá 4 hodiny. Ubytovat se můžeme po 11 hodině. Syn se již dříve nabídl, že tam i zpět nás zaveze, protože jemu to bude trvat tak dvě hodinky. S počasím je to jako loni. Je nejisté. Na obloze se mraky snaží kousky modré oblohy úplně vymazat. Ale neprší. Cesta probíhá v pohodě. Val. Meziříčí, Nový Jičín, Opava,
Krnov,
Město Albrechtice a Zlaté Hory. "Bruntál? Jak to?" Jedem špatně. No nevadí, trochu jsme si cestu protáhli. Ale dobře. Jedeme krásnou zvlněnou krajinou, obloha se více pročišťuje, nálada výborná. "Podívejte!" To jsem ještě neviděla. Na stráni se pase stádo dobytka a spolu s ním veliké hejno čápů. Poblíž žádný rybník. Čápi jsou snad všude a jeden se zvedl a letí kousek nad autem. Chce se mi zastavit a fotit a fotit, ale syn pro moji úchylku pochopení nemá a tak ujíždíme dál. Napadá mne, že když jedeme touto cestou, mineme nejspíš ten poutní kostel, na který se chceme vypravit ještě dnes. A také ano. Bílá kostelní věž vyčuhuje z lesa.
A již projíždíme náměstím Zlatých Hor. Jsme překvapeni. Na foto mapách i na letecké mapě je všechno jinak. Manžel se divil, proč jedeme do takového zapadákova. Tohle tedy na zapadákov nevypadá. Vše tu září novotou. Viditelně prošlo náměstí rozsáhlou rekonstrukcí.
Radostný pocit mám i po zastavení na parkovišti za hotelem Minerál. Paráda. I interiér a pokoje
nádhera. Zařízené skromně, leč nově, moderně a hlavně čisto až neuvěřitelné. Nebudeme se nyní vybalovat, jen za chvíli popadneme již sbalené batůžky a foťáky a vydáme se na deset minut vzdálený autobus. Starší syn se s námi loučí a já jen kladu na srdce, aby zavolal, až dojede domů.
Sedíme v autobusu, už víme, kde budeme vystupovat, všimla jsem si zastávky Heřmanovice hřeben, když jsme jeli kolem. K poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné vede lesem asfaltová cesta. Po žluté značce jdeme cca 2 km. Kousek před kostelem u kříže jsou schůdky k pramenu s lavičkami. Odpoledne bývají v kostele mše, ale lidí tu nyní ještě moc není, můžeme si to tu projít hezky v klidu. A já pořizuji první snímky, kupuji první magnetku, bodla mi i kávička.
Po svačince se vydáváme dále po žluté značce křížovou cestou kolem jednotlivých zastavení. Nejsem věřící, ale dovedu si představit, že poutníkům jdoucím směrem nahoru, každá zastávka bodne. Stoupání je docela náročné. My jdeme naštěstí dolů. Měli bychom se napojit na Hornickou naučnou stezku a snad uvidíme i nějakou tu opuštěnou štolu. Je nasnadě, odkud mají Zlaté Hory svůj název. Ještě do roku 1993 se zde těžilo zlato. Nyní se tu těží dřevo. To mě napadá, když míjíme hromady pokácených, očištěných a srovnaných kmenů a potkáváme i pomocný stroj.
Po dvou kilometrech vidíme informační tabuli před Měděnou štolou. Železná branka jde otevřít a Michal kousek vstupuje. Varuju ho, ale ve štole je velká kaluž vody a tak musí poslechnout. Pár fotek okolí včetně informační tabule. Tu si přečteme později.
Vlastně se už blížíme k městu. Nyní pokračujeme stále po žluté. Před námi jsou ještě 3 km až k hotelu. Obloha se docela vyčistila, i když nějakou chvíli vypadala hrozivě a hnala nás kupředu. Již jsme na kraji města a mě napadá, že bychom mohli odbočit a jít se podívat na dětskou léčebnu na Lázeňské ulici Pod Edelem. Michal silně protestuje, už chce být ve městě. Nedám se. Léčebna se mi moc líbí. Krásná budova s věžičkou, vlastně komplex budov obklopen zelení v parkové úpravě. S malými dětmi tu jsou ubytované i maminky.
Vracíme se do města přes parčík. Je tu příjemně, sedneme si na lavičku a trochu odpočíváme, než se vydáme na poslední úsek městem. Už nejdeme po značce. Orientujeme se věží kostela. Ten je opravdu veliký. Láká nás kamenné schodiště s loubím vedoucím za kostel ke hřbitovu. Míjíme staré zarostlé náhrobky, opuštěné kříže a stoupáme vzhůru. Opět projdeme bránou a ocitáme se na starém hřbitově. A já fotím a fotím. Nějak mě to místo zvláštně naladilo. Opuštěn v tichu, nikdo sem květiny nepoloží, nikdo se snad ani nezastaví, nakloněný k zemi kámen s křížem a špatně čitelný nápis. Zbyl tu po někom, kdo už nikoho nemá. A tak mám v sobě pocit úcty, i když nevím ke komu, i když netuším, zda si svým životem úctu zasloužil. Avšak zdejší lidé jistě dost trpěli. Nejen těžká práce v dolech, ale celý kraj sužovala v minulosti zvůle církve s jejími čarodějnickými procesy. Tahle stopa minulosti se tu nezapomíná a na mnohých místech ji ještě připomenu.
Ze hřbitova míříme na náměstí do restaurace a v pěkném prostředí večeříme. Jsme už i trochu unavení a těšíme se na pokoj. Sprcha, kávička a revize fotek. Internetové připojení funguje, posílám pár fotek rodině a již plánujeme zítřejší trasu. Naše pěší výlety jsou nastavené na 6 -10 km, ale pro zajímavost jsem si vzala pečlivě nastavený krokoměr a dnešní trasa s různými odbočkami a prohlídkami se prodloužila ze 7 km na 11km. Ono se to nezdá, ale po loňské zkušenosti si musím nechávat rezervu a výlety nad 10 km neplánuji, protože v nohách je nakonec vždy více. A na dovolené není třeba se fyzicky odrovnat.
Poslední aktualizace: 6.5.2013
Dovolená Jeseníky 1.den - Ubytování a poutní kostel Panna Marie Pomocná na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Dovolená Jeseníky 1.den - Ubytování a poutní kostel Panna Marie Pomocná
Děkuji. Jeseníky mají opravdu co nabídnout i nemotorizovaným návštěvníkům. líbilo se nám tam.
my se letos posuneme zase o kousek dál směr západ, ale zůstaneme na severu republiky.
Moc pěkný příspěvek i fotografie, článků o Jeseníkách nebude nikdy dost ...
taky jsme vloni v létě s kamarádkou prochodily Jeseníky, letos se tam vrátíme.... je tam nádherně