Dovolená Jeseníky 6. den - Vydrápat se na Kupu

Dovolená už nám pomalu končí. Je pátek 27.7.2012 Z okna hotelu Minerál se díváme každý večer na nádherně sluníčkem nasvícenou rozhlednu. Je zařazena v plánu, ale jsme už nějak unavení. Slunce pere od rána a v tom vedru se někam drápat?

Ve městě dnes večer zahajují Zlaté dny, tradiční oslavy Zlatých Hor. Na programu je bubenická šou Tam Tam Batucada a tu si nesmíme nechat ujít, ale co celý den budeme dělat? Od rána pozoruji tu rozhlednu na strmém kopci. Nakonec berem batohy a po snídani vyrážíme.

Volíme modrou značku tam a zelenou zpět. Značka nás vede směr hraniční přechod, ale po chvíli odbočujeme kolem stadionu a nabíráme směr Biskupská kupa. Cesta je celkem po rovině, asfalt sice nemusím, ale určitě nevede až nahoru. Cestou musíme minout rozcestník se žlutou značkou Na Vartě. A hele tady je žlutá, ale rozcestník nevidím a modrá je také pryč. To se mi nelíbí. Hledám mapu. Michal se vydává opět sám dál, mapa ho nezajímá. Jdeme špatně. Ne on má svou hlavu, přece vidí, že jde směrem ke kopci. Ale ne, to nás zavede zpět do města. Vracím se kousek a mám nutkání jít po té žluté, že se s modrou setká. Někde jsme prostě modrou odbočku minuli. Vyšlapaným chodníkem mezi poli se vydávám strmě do lesa. Musíme ten les přejít, protože les máme mít po pravé ruce a ne naopak. Michal se tedy vrací a šplhá za mnou.

Nálada klesá, vedro stoupá. Modrou značku nakonec nacházíme a vzhůru po ní. Michal samozřejmě opět kus přede mnou. Volám na něho, jestli má značku protože ji už také chvíli nevnímám. Nemá ji. Vracím se k rozcestníku, kde byla naposledy. No vida, jasně, jdeme špatně. Šipka ukazuje chodníček zarostlý křovím. Proderu se jím na mýtinu a chodníček velmi strmý mezi prařezy je přede mnou. Uf značka je na kameni. Michala už musím přivolat mobilem. Ještě, že je tu signál. Ani mě nebaví fotit. najednou nás přepadá hejno jakýchsi mušek. Přece tu není vlhko, tak kde se berou. Nutí nás rychle stoupat vzhůru a já už jsem docela vyčerpaná. Takové tempo v lesním porostu, kde si kvůli muškám nemohu ani odpočinout mě deprimuje.

Konečně schůdná cesta protíná náš prokletý chodníček. A je tu postavený domeček jako roubená zastávka na autobus. Tak tady se zdržíme, napojíme. Podle mapy nás čeká něco podobného tedy prudké stoupání vzhůru a zřícenina hradu Leuchtenštejn. Fakt mě nebaví focení. To už je známka mé vyčerpanosti. Kdy už tam budeme? Cože? Tohle je ta zřícenina? No asi ano. Zarostlá zídka s rozbitým rámem okna či co. Nestojí ani za obhlídku, jen ji cvaknu foťákem a jdem dál. Nyní jdeme kousíček po vrstevnici, upravuje se mi dýchání.

A jsme na rozcestí se zelenou. Prima, tak to už je kousek, i když opět kolmo na vrstevnici. Jsme tady. Připadám si jako vítěz a hrdina. Vítá nás krásná bílá věž jako figurka ze šachovnice. Turistů je tu více, šli i v sandálkách. Skoro jsem je tu v tom vedru nečekala, protože cestou nás nikdo nepředešel. Vůbec nevypadají unaveně. Z polské strany je to asi jinačí výlet, cesta tam vede široká, pohodlná, možná šli jen kousek z nějakého parkoviště. Ale po tom nepátrám. Musím si opravdu vydechnout, než polezu na rozhlednu.

Poslední schod rozhledny, kdy se dostaneme na Ochoz je teda hodně vysoký a mě to dá dost úsilí, abych se mohla pokochat tím nádherným výhledem. Tady už fotím a jsem opět plná sil. Spokojená, cesta zpět už bude jen z kopce po zelené značce. Tam nás čeká více zajímavostí, alespoň podle mapy.

I cesta dolů je docela namáhavá, ale tady jsou zatěžována více kolena, avšak mám trekové hole a ty mi opět pomáhají. Než vyjdeme z lesa, procházíme kolem skalního útvaru Mnichův kámen. Na louce pod lesem ještě než přijdeme ke kapli sv. Rocha je moc kráně. Ten pohled mi nalévá radost do žil. Kaple zbudována na památku vojákům z pruskorakouských bitev v letech 1759 a 1779 je zanedbaná, oprýskaná omítka, ale cedule na ní je nová.

Chodníček odtud už je opravdu příjemná procházka až do Zlatých Hor. Ve stínku slunečníku restaurační zahrádky si vychutnáváme oběd. Do hotelu už ale opravdu dopajdám. Sprcha a i když je teprve odpoledne usínáme...V nohách máme jen 8 km, ale daly nám zabrat.

Budíme se včas na zahajovací koncert oslav města. Skupina Tam tam Batucada nám svými brazilksými rytmy vlívá opět krev do žil.